Ripoux contre ripoux
Prehnití proti prehnitým
My New Partner at the Races
Režie:
Claude ZidiKamera:
Jean-Jacques TarbèsHudba:
Francis LaiHrají:
Philippe Noiret, Thierry Lhermitte, Guy Marchand, Jean-Pierre Castaldi, Grace De Capitani, Line Renaud, Michel Aumont, Jean-Claude Brialy, Jean Benguigui (více)Obsahy(1)
Pokračování úspěšné francouzské komedie Prohnilí. I tentokrát budeme svědky originálních metod stárnoucího komisaře s řadou mistrovsky vypointovaných komediálních situací. Policejní komisař René (Philippe Noiret) a jeho kolega (Thierry Lhermitte) neplní sice své povinnosti striktně podle zákona, ale zato mají ve svém okrsku klid. Až do chvíle, kdy se na scéně objeví dávná komisařova přítelkyně. Její pomsta způsobí, že vyjdou najevo všechny podvůdky, úplatky a vůbec všechny nepolicejní metody, kterými naše dvojice dokázala vytvořit z policie a pařížského podsvětí vcelku harmonický svět. Jmenování nového komisaře způsobí v podsvětí zmatek, už nejde jen o „přátelské“ protislužby, teď už je to hrubé vydírání podsvětí policií. A tak není divu, že po řadě napínavých, ale především vtipných zápletek se nakonec vše dostává do starých dobrých „prohnilých“ kolejí. (Česká televize)
(více)Recenze (126)
Po výtečné jedničce přišla studená sprcha a strašlivé zklamání. A další z desítky, možná stovky příkladů pro argumentář, že se u úspěšných filmů nemají za každou cenu točit pokračování. Námět se jevil rozhodně slibný, ale zpracování je přímo trestuhodné, děj je hloupý, nudný, bez barvy a bez zápachu. Závěrečná půlhodinka je přímo k uzoufání. Tak moc jsem se těšil na dvojku, ale po tomhle fiasku ani nevím, jestli mám vůbec chuť dát šanci trojce. ()
Takhle dobrou dvojkou po výtečné jedničce se opravdu moc filmových sérií pyšnit nemůže. Perfektní načasování zlomů v ději, bezvadné nevtíravé vtipy a pak ta porce životního moudra, to je prostě balzám na duši i nervy. Ač tohle není můj oblíbený žánr a francouzské filmy nijak nežeru, nemám důvod hodnotit hůře. ()
18. pařížský obvod viděný kamerou filmové trilogie o Prohnilých je i v druhém pokračování dobrou zábavou. Originalitu prvního dílu není možno očekávat, ale nádherné výhledy na Montmartre s jeho bazilikou Sacré-Cœur za doprovodu akordeonu hrajícího variace Francise Laie na šansony které zněly v uličkách bohémské romantické Paříže na přelomu 19. a 20. století kdy se Montmartre stal oblíbeným místem umělců, jsou opět stylovou kulisou pro Zidiho zručnou režii a výborné herecké výkony zejména Philippe Noireta, Thierry Lhermitta, Guye Marchanda. Ještě jednou je nutno vyzdvihnout soundtrack - Lai byl prostě genius. ()
Prohnilí jsou krásný, přirozený film, na který je radost koukat. Phillipe Noiret a Thierry Lhermitte mi tak úžasně sedli, že první díl jsem viděl hned několikrát po sobě. Druhý díl mi ale dlouhou dobu utíkal, takže když jsem ho viděl v televizi, udělal jsem si na něj čas, abych i tuhle misi konečně ukončil. Ve výsledku je film hrozně fajn, ale dvojka málokdy přebije jedničku a stejně tak je to i u tohodle dílu. Mrzí mě, že dvojka ignoruje jedničku. Pořád jsou to ale ti samí prohnilí, jako v jedničce, i když příběhově už trošičku slabí. Například ten závěr ve dvojce se nedá kvalitně srovnávat s jedničkou, která je naprosto nádherná a pro Francii typická. Jednička je tak v tomhle ohledu prostě nepřekonatelná. ()
Ke mě se dostal tenhle snímek náhodou, bez toho aniž bych viděl první díl a nemohu je tak porovnávat mezi sebou. Tady mi ale přišlo, že se vlastně nemám na co koukat. Podobných kriminálek je dnes spousty a nepřišel jsem na nic mimořádného, co bych zde pochválil. Dle mého názoru průměrný krimi film s pár dobrými hláškami a sem tam se dá i zasmát. "Dej jim tam lokální anestezii!" ()
Galerie (8)
Zajímavosti (1)
- Natáčanie filmu prebiehalo v nasledovných parížskych lokalitách: Dupleix Metro Station, Boulevard de Grenelle, Rue du Chevalier de la Barre 28, Rue du Calvaire 4 a Place de la Chapelle 22. (dyfur)
Reklama