Prohnilí

Prehnití & skorumpovaní & gamblerskí & úplatkárski ... a ešte ani vskutku vlastne ďalej neviem, čo všetko by sa v podstate dalo na nich priamo charakterizovať, nakoľko paradoxne predstavovali „mužov zákona”, no vôbec sa podľa toho nielenže nesprávali, ale zároveň si z toho ani zďaleka nič nerobili, keď sa mohli rôznymi prostriedkami veselo obohacovať na úkor ostatných osôb, ktoré boli taktiež samy o sebe dosť pochybnými existenciami, a pritom prichádzajúci idealista v podaní Françoisa Lesbucheho, ktorý sprvoti o takýchto nekalých praktikách nechcel nič počuť, ba ani ich na vlastné oči vidieť, čo snáď zo začiatku najlepšie poznať na jeho naprosto rozčarovanej tvári, akonáhle (s)pozoruje „pracovné metódy” svojho, staršieho kolegu, inšpektora Reného Boisronda, a tak sa automaticky natíska otázka v tom prostom zmysle, či napokon podľahne i on vábeniu v podobe »nasledujúcich brigád« popri zamestnaní? • Nie, opäť ma nedostala do kolien táto očividne fraškovitá, trošku povrchná, obzvlášť kriminálna jazda, naprieč parížskymi ulicami, preplnenými množstvom všelijakých, kurióznych postavičiek od výmyslu sveta zrovna tak, ako som si možno pôvodne sám predstavoval, teda podľa výsledného hodnotenia na tejto filmovej databáze, že by som si konečne predsa mohol prísť na svoje, pevne dúfajúc, že Filipovi sa do rúk dostal oveľa vhodnejší scenár, než bolo tomu naposledy, ktorému bude prípadne zručne sekundovať i také mladšie vydanie «francúzskeho Aleca Baldwina» v podobe Thierryho Lhermittea, na čo by následne mohla nadviazať, Césarom ocenená réžia, strih a film, tentoraz režírujúc mojou osobou doposiaľ »nepoľúbený« francúzsky režisér zvučného mena → Claude Zidi, i keď podotýkam, že jeho meno mi nie je celkom neznáme, kedy som sa súčasne tešil i na to, že pochválim strihovú skladbu s prehľadnými scénami vo svojej nadväznosti, a to ani nehovoriac, že scenár mi napokon prinesie vytúžené ovocie, no bohužiaľ môžem iba skonštatovať, že moje celkové dojmy sú len trochu viacej zmiešanými, ako by sa mohlo zdať. • Skrátka, ani mi neprekážalo ich nasmerovanie, akým smerom sa zväčša uberali, ale najskôr mi prekážalo spracovanie, podľa ktorého sa premiestňovali z miesta na miesto, a k tomu i s viacerými, nevyužitými postavami, trebárs ma hneď napadá spomenúť Reného konkubínu Simonu, či aj Françoisovu frajerku Natašu. A ich nafetovaný šéf Bloret, tak to bol totálny nevkus! • Z Prehnitých vyžarovala častá frivolnosť, v spojení s chaotickosťou, pričom mi začali tieto dva faktory postupne čoraz viac liezť na city, a tak sa tým pádom, ďalším prehnitým dobrodružstvám určite zo širokého oblúka vyhnem, ale čo sa týka Zidiho, tak ten by ešte nemusel povedať úplne posledné slovo? (20.07.2023)

Snad nejlepší francouzská komedie 80.let vyniká inteligentním humorem, výborně napsanými dialogy, nezapomenutelnou dvojkou P.Noiret a T.Lhermitte a jen tak mimochodem (na rozdíl od O.Marchala, který nám toto poznání natlouká do hlavy kladivem) ukazuje, že policajt se od zločince obvykle liší pouze odznakem. Další dvě pokračování (byť pod stejnou režijní taktovkou C.Zidiho) se už tolik nevyvedla. (20.03.2007)

Ta část mojí osobnosti, která je francouzským filmsexuálem osmdesátek, včera našla tu pravou. Druhá půlka mého já, milovnice žen, je prý zatraceně ráda, že film je pořád jenom film, protože ač žen na světě jako vody v jezeře, málo takových, se kterými by se člověk cítil takhle příjemně. Film s duší, která 107 minut dýchá za vás. (05.07.2015)

Možná jde o jeden z těch filmů, které mají přidanou hodnotu v kontextu doby. Třeba to bylo jedno z prvních krimi, které představilo zkorumpované poldy jako kladné postavy. Protože jinak si to nadšení neumím vysvětlit. Snad nostalgie? Jenže já Prohnilé viděl dnes poprvé a přestože uznávám, že tam velká kvalita je, nijak zvlášť jsem se nezasmál a postavy poldů dacanů se mi pod kůži nedostaly. Ano, mělo to příjemnou atmosféru a jakousi moudrost pragmatických mazáků, ale na ovace ve stoje to určitě není. Navíc ten ohavně předvidatelný závěr... . (05.12.2021)

Starý policista René, zběhlý v takříc přátelských dohodách s drobnými kriminálníky, jinak řečeno v korupci, a mladý čestný nováček z policejní akademie François, plný teorií a zásad. A tito dva naprosto odlišní lidé se stanou parťáky. Kultovní krimi komedie, pod originálním názvem v překladu ´Křiví policajti´, s dnes už matadory francouzského filmu Philippem Noiretem a Thierrym Lhermittem v hlavních rolích, se honosí určitou amorálností, především vyzdvyhující zásadu, že pouze naivní člověk stále věří, že lidská bytost může být dokonalá. Zločinnost je velká a René má o všem přehled. Jak v jednu chvíli pronese, se vším, co je zakázáno, by mohli zatknout všechny! Ale proč, když se to může držet v určitých mantinelech a obě strany na tom navíc vydělají. Teď jde o to, aby byl o tom přesvědčen i François. Scénář je dobře promyšlený a je neméně zdatně natočený. Rychlé tempo nemá jedinou chviličku nudného místa, což slibuje příběh, ve kterém se stále něco děje. Poslední třetina stopáže sice krapet sklouzává do thrilleru, avšak emocionální konec doslova a dopísmene předčí veškerá očekávání. Philippe Noiret jako obvykle srší energií a Thierry Lhermitte mu zdatně sekunduje. Snímek, oceněný francouzskou filmovou cenou Césarem za nejlepší režii pro Clauda Zidiho a za nejlepší film roku 1985, kupodivu nestárne a stále nejen pobaví, ale přinese i skvělý filmový zážitek. (30.08.2020)