Režie:
Robert EnricoKamera:
Étienne BeckerHudba:
François de RoubaixHrají:
Philippe Noiret, Romy Schneider, Jean Bouise, Joachim Hansen, Karl Michael Vogler, Madeleine Ozeray, Antoine Saint-John, Marie-Blanche Vergnes (více)Obsahy(1)
Blíží se konec války a Němci chvatně opouštějí okupovaná území jižní Francie. Městečko Montauban brzy volně vydechne, ale zatím se po ulicích ještě ozývá střelba a z poražených je cítit vztek a strach. Doktor Julien Dandieu se rozhodne poslat svou milovanou ženu a třináctiletou dceru Claru na venkov, na jejich starý zámeček, stranou od hlavního tahu německých vojsk. Když si ráno přijede pro svou rodinu, čeká ho nevyslovitelná hrůza. A Julien se rozhodne své blízké pomstít. (Levné knihy)
(více)Videa (2)
Recenze (231)
Náhodný objev tohoto nádherného filmu mi jen dokazuje, jaké mám díry ve svém filmovém rozhledu! Philippe Noiret zahrál fantasticky a nikdy by mě nenapadlo, že totéž prohlásím i o výkonu Romy Schneider, kterou jinak vůbec nemusím. Jinak dnes si práci velmi zjednoduším a odkážu na komentář přítele CaptainNora, pod který se mohu zodpovědně podepsat. ()
Film se silným tématem pomsty za smrt blízkých, kdy člověk necítí strach z vlastní smrti. Ovšem zpracování mi moc nesedlo. Často mi připadalo nenápaditý, navíc ani vizuálně to nebylo moc přesvědčivý (a to beru v potaz, že jde o třicet let starej film). Tvůrci až moc spolíhali na to, že maji působivou předlohu a suverénní herce, a trochu podcenili formu, zdá se mi, a to mě při sledování poněkud rušilo a bránilo mi naplno se ponořit do příběhu. ()
Film, který jsem (tajně, škvírou pod peřinou) viděla mnohem dříve, než bych bývala měla. Scéna s plamenometem mne pak pronásledovala v dětských snech a někde v těch krajích za zrcadlem už i zůstala. Jako dospělá vidím příběh o niterné potřebě odplaty, ale i o tom, že humanita má hranice, jejichž nerespektování vám může vzít lidskou tvář stejně, jako zavírání očí před zlem. Phillippe Noiret je tu vynikající, přerod zdvořilého lékaře v nelítostného lovce podal naprosto přesvědčivě. ()
Předně bych se chtěl ohradit vůči komentářům, považujícím STAROU PUŠKU za akční film. Tohle akčním filmem opravdu není. Z dnešního hlediska naprosto ne, z hlediska doby natáčení také ne, protože myšlenka filmu je v něčem jiném než v efektním zabíjení nácků. Režisér klade důraz na psychologii postavy lékaře Juliena. Je to příběh o tom, jak se inteligentní člověk, lékař a pacifista, slabý civilista změní v něco, v co by člověk nikdy netypoval. V šílenou vraždící bestii bez zábran a bez strachu o život. Jak se může stát, že víra v život je nahrazena nenávistí k životu? O tom vypráví tento film. O důvodech, které k tomu vedly a o tom proč a jak se to stalo. Stížnosti, že vzpomínkové flashbacky ruší tempo, jsou naprosto mimo mísu. Možnost vžít se do pocitů hlavního hrdiny a alespoň částečně mu rozumět, je mnohem víc než hodinová akce v tempu. Třeba Julienova myšlenková asociace místa. Místa kde se tříští šťastná vzpomínka na rodinný život s realitou vyvraždění tak, aby byla vytěsněna jedinou myšlenkou. Myšlenkou pomsty. Někteří si to možná pletou se Schwarzeneggerem v KOMANDU nebo Segalem v PŘEPADENÍ V PACIFIKU. Noiret je jiný herec a tohle je jiný film. Kombinace Schneidrová-Noiret funguje výborně. Snad jen úvodní pasáže věnující se Julienovu pracovnímu civilnímu životu, jsou příliš dlouhé a v kontextu sdělení filmu zůstávají nevyužité. To je asi moje hlavní výtka. 78% ()
Snímek postupně nabírá monstrozní obrátky. Třeba tragická scéna s rodinou Philippe Noireta byla natočena tak silně a sugestivně, že jsem snad poprvé v životě cítil, že by mohla nastat chvíle, kdyby mě přestalo záležet na mém vlastním životě a šlo mě jenom o pomstu a že právě tahle chvíle nastala i u Philippa Noireta jsem poznal v jeho očích, když uviděl co se stalo jeho děcku a ženě. Následná akce ve stylu Ramba, měla na tehdejší dobu naprosto fantasticky natočený akční scény a v kombinaci s přímo ukázkovám herectvím Philippe Noireta nebylo pochyb, že nadešel čas pro paní pomstu. Dobře tavená atmosféra, jedna puška a spousty broků, jeden hrad a spousty chodeb, jeden nasranej doktor a spousty hnusnejch nácků, znamená jeden velký filmový zážitek na spousty dní . ()
Galerie (22)
Zajímavosti (15)
- Odkaz na tento film najdeme v hororové krimi C'est arrivé près de chez vous (1992). (džanik)
- Robert Enrico na Romy Schneider při jejich prvním setkání, mnoho let před tímto filmem, dobrý dojem neudělal. Mladý režisér to neodhadl a příliš silně jí tehdy, v Moulin de Vende, stiskl ruku, přičemž jí rozlomil vzácný prsten od Viscontiho. „Na Vás hned tak nezapomenu,“ vyštěkla rozčilená Schneider. (theSaint)
- Film byl ve Francii vřele divácky přijat – v celé zemi jej vidělo přes 3 miliony diváků a v Paříži téměř milion diváků. (Duoscop)
Reklama