C'est arrivé près de chez vous

Vskutku zábavný film, kde se divák s chutí zasměje (vypuštěný lom s mrtvolami...hej, Dextere, nepřipomíná ti to něco?) a užije si i trocha té černé krve. To bylo ještě v době, kdy ruční kameru svírala pevná ruka kameramana, takže se obraz neházel jak na kolotoči. Vraždy jsou vcelku realisticky podané (na babce se slabým srdcem ušetřil kulku, filuta jeden), zato sex, respektive znásilnění, je velmi decentní. Zde se tvůrci nepouštěli na tenký led a zcela se vystříhali pornografických záběrů (dnes by se asi tolik krotit nemuseli). Osobně bych ale film zkrátil, jelikož je místy značně užvaněný a ztrácí tempo. Jako se stal kult z vražedné sprchy (Psycho), tak se stal asi i z padlé kamery (Cannibal Holocaust, Záhada Blair Witch, Monstrum a ZDE). Pobavili zazdění muslimové, černoch, kterého v černobílém filmu sejmul běloch, i rázné ukončení nevhodného smíchu při oslavě. V době internetu ale tenhle snímek stěží někoho vyděsí... (22.04.2014)

Čekal jsem sice od toho něco trochu jiného, ale nakonec se mi to satirické pojetí místy i líbilo. "Brutální"? To opravdu ne. Ale vtipné a originální ano. "Tak jednou měsíčně si po ránu dopřeju pošťáka..." Po první třetině už mě ale film postupně pomalu přestával bavit, tyhle francouzské (pardon, belgické) taškařice mou pozornost příliš dlouho neudrží. (24.12.2013)

Benoît Poelvoorde! Tak tohle jméno si musím důkladně zapamatovat, ačkoliv na první dobrou jsem ho málem nedokázal ani přečíst... aneb po čase pro mě zase jeden pro mě doposud skrytý, velký herecký objev, tentokrát z Belgie! Tolik šťávy a energie, tolik ironie, bodrých úšklebků, odzbrojujícího nadhledu a spontánního komického projevu, kolik v průběhu ztvárnění postavy takřka neustále mluvící i divákovi směrem do kamery předvedl, se jen tak rozhodně nevidí každý den! Inu, tady asi budete mít do 10ti minut jasno a buď si vás Benoît velmi brzy získá, podmaní a vy do jeho osobitého světa v stylově autorském podání rázem vstoupíte a budete se bavit navzdory tomu, kolikrát (svým způsobem celý film) má tendenci mírně zajít i za hranici vkusu, v opačném případě to zřejmě brzy vzdáte. Ale já se nechal pohltit, brzy se naladil na svéráznou černohumornou notu v procházce vedené náhodně vraždícím sociopatem a k mému menšímu šoku uprostřed filmu jsem zjistil, že jde asi o první film, u kterého jsem se dokázal během brutálního násilí, pokud ne vyloženě smát, tak většinou usmívat minimálně ano (což se mi ani u zde tolik opěvovaného Tarantina nepovedlo)... občas takové Funny Games, ve kterých to „funny“ není jen součástí názvu, ale i celého filmu. Podivně zvrácený zážitek, jaký bych asi za běžných okolností nechtěl zažít a morálně odsoudil, ale vzhledem k celkovému účinku ho nejde zavrhnout. Film jako osobité médium v rukou tvůrců tady jasně ukazuje jednu ze svých možností: neotřelou, klidně i hravou autorskou formou nabídnout a připomenout něco, co by v reálném životě asi většina z nás zažít nebo provádět nechtěla, možná i na chvíli sympatizovat s někým, komu bych se v reálu vyhýbali velkým obloukem. Je to pořád jenom film a to je na tom to kouzelné... dokud to bereme jako film. Asi už mám dostatečný nácvik z von Triera, ale snesl jsem i kritizovanou rozklepanou ruční kameru... a proč je tohle dílko řazeno i mezi horrory? Mně to osobně došlo až v závěrečné sekvenci, že jsem vlastně celý čas sledoval originální pojetí jednoho specifického horrorového subžánru (viz. uvedený tag) a musím říct, že ten o pár let mladší, údajně přelomový paskvil teď v mých očích klesl ještě hlouběji (pokud to ještě šlo). [80%] (02.06.2022)

Tenhle černobílý film o natáčení fiktivního filmu o reálným vrahovi je mimořádně chladný, syrový a naturalistický. Vše je podáno maximálně autenticky. O tom víc působí surově vyhrocenej kontrast veškerých činů a konání šílence Benoita. Ten před kamerou vraždí, znásilňuje, navštěvuje milované rodiče v jejich krámku, recituje poezii, hraje si s dětmi, opíjí se a bleje v hospodách, učí mladou dívku Valerii hrát na flétnu, vysvětluje jak potopit mrtvolu aby nevyplavala na hladinu atd. Na tohle všechno nevěřícně koukáme spolu s všudepřítomným doprovodem filmového štábu. Benoitova role je mazec, ten výkon co herec převedl, uff. A i všechno ostatní, na výbornou, hodně silný a autentický zážitek, ovšem pro silné nátury. Dost ojedinělý film a nápad, něco podobnýho jsem fakt ještě neviděl. (18.10.2010)

Černobílý paradokument, který námětem připomene snímek Henry: portrét masového vraha. Partička filmařů sleduje "obyčejné dny" jednoho sériového vraha. Od návštěv jeho příbuzných a opíjení se v hospodách až přes pronásledování náhodných obětí, jejich znásilňování a zabití. Na první pohled sympatický a docela chytrý mladík, který se jen dívá na okolní svět poněkud odlišně. Jeho názory ohledně sociálního společenství, výroky o rasové nenávisti a recitace básní poukazují na jeho hluboké myšlenkářství, avšak jeho činy připomínají chladného psychopata, kterému je jedno, jestli zabije důvěřinou důchodkyni nebo k smrti vystrašené dítě. Postupem času se proměňují na necitelné bestie i sami členové štábu, co už nejsou pouze svědky všech těch zločinů a krutostí, ale přímými účastníky. Například taková scéna, kdy během vánočních svátků vtrhnou ožralí do bytu náhodně vytipovaného páru, patří k nejsyrovějším a nejdrastičtějším momentům celého filmu. A nedovysvětlený konec je už pouze melancholickou tečkou. (14.03.2011)