Nepřítel

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Jak jednoduché. Stačí se kouknout na 25 minutové video na youtube, které vám vysvětlí celý film a vy pochopíte, že to žádná Lynchárna není, a že ono to všechno vážně do sebe zapadá. Ale zabrat to dá. Každopádně: Parádní hutná atmosféra, božsky natočeno a ve svém minimalizmu maximálně působivý soundtrack. V podstatě takový Stud Tylera Durdena. 8/10 (27.05.2014)

„Kéos máj áss“ aneb opět jsem nakoupil na doporučení ufonů z ČSFD červený film. Jsa obklopen kohortou erudovaných blábolilů, kteří jsou schopni nalézt hluboká podobenství a metafory i při zkoumání své ranní stolice, jsem nucen opět zabrousit do světa filmové teorie, filosofických přesahů a transcendentních hlubin narušeného podvědomí. Takže asi takto: Vilnéf svým dílem vygeneroval silně rigidní paradigma mající abilitu etablovat se jako bazální archetyp nudné a pomatené chujoviny. Svým konfúzním zpracováním již tak dostatečně perplexního a repulsivního literárního patogenu evidentně způsobil nejednomu artovému hnědopichovi frenetickou fascikulaci a obsesivní touhu objektivizovat svůj maligní kokotismus tím, že ukáže ostatním trotlům, že i v totálně nesmyslné pičovině, která ubíhá tempem akutního kapavkového výtoku, dokáže najít nějakou tu dignitivně perikopickou kvintesenci, interpretovat ji dostatečně povýšeně a za použití signifikantního množství cizích termitů, za což si u postižených kolegů vyslouží infinitní respekt doprovázený uznalým „Hmmmmmmmm!“ a u verbala kordiální pohrdání a salvy hurónského smíchu. Mohu tedy vřele doporučit všem, jimž jejich „dokonalá percepce“ umožňuje vstřebat i epistulu kravského extkrementu či demaskovat a exponovat skryté významy volně vrhnuté kosy způsobené zapíjením prošlých párků kefírem. A vy ostatní, nepostižení, budete méně trpět, když si místo toho raději pustíte plyn! (16.05.2014)

Adam vyučuje históriu na vysokej škole. Keď nerátame občasné, nezáväzné stretnutia so sympatickou blondínkou, väčšinu času trávi o samote. Jedného dňa dostane od kolegu v práci tip na film, "Kde je vôľa, Tam je cesta". Snímok zoženie z miestnej požičovne, pričom jeho očakávania sú "nulové". O to väčšie prekvapenie v ňom vzbudí obsadenie jednej z vedľajších postáv. Sú si totiž na vlas podobný. Nakoľko vlastným pátraním natrafí na ďalšie hercove snímky, rozhodne sa ho vyhľadať. Tento krok spustí sled udalostí, ktoré navždy zmenia jeho život. Hm, trošku (trošku viac) som zmätený. Ten úplný záver ma úplne od rovnal. Nechápem. A to som myslel že chápem. Neviem čo si myslieť. Mal som dojem, že mám v tomto popletenom deji jasno, no zrejme mi niečo uniklo. Každopádne, zaujímavý snímok. "Boh vie" čo tým chcel rejžo povedať. akt. 2.5.2014 (myšlienku snímku dokonale vysvetlil užívateľ - Traffic) (25.04.2014)

,,Vše se v dějinách opakuje, podruhé je to ale spíše fraška..." Téměř artový film lehounce šmrcnutý Cronenbergem (Kanaďani jsou fakt divní, ale David by z toho udělal větší bizarnost). Film jen pozvolna vtahuje diváka a opakovanými rituály připomíná bílou pentalogii Vladimíra Párala. Honba za dvojníkem, neklidné sny, postava z jiných světů a obří monstrum mezi mrakodrapy. Ač se příběh odehrává ve velkoměstě, po většinu času se hlavní hrdina pohybuje ve světě betonu sám. Odlidštění, samota a cosi znepokojivého ve vzduchu. Na filmu je dobré, že působí jako báseň - lze ho vykládat různě. Stačí jen jedno - pustit ho k sobě.... konec vyloženě potěšil! (05.05.2014)