Legenda 17

Po Rivaloch ďalšie tohtoročné športovo filmové prvenstvo; Prvý krát som fandil ruským hráčom... Aj so všetkým pátosom a morálnym ponaučením starej školy - všetko čo neznášam, ale zabalené do príjemne emotívneho mainstreamového balenia, s množstvom humoru a vynikajúcim Menšikovom v jednej z hlavných úloh. Ten človek je ruský Kitano (tá podoba). 75% (22.12.2013)

Člověk nemusí být sportovní znalec aby mu došlo, že si v tomto příběhu Rusové naohýbali historii podle metru taťky Puťkyna. Hrdinové jsou ti, kteří jsou zrovna v kurzu, Kanaďani jsou vykreslení jako banda neandrtálců, vztahy mezi postavami jsou jako z nějakého melodramatu a připodobnění zápasu proti kanadským šílencům s býčím zápasem bylo laciné. Ale to bych ještě překousl. Co mi ovšem vadilo hodně, to byla práce s kamerou a následný střih. Vrcholem tohoto filmu měl být hokejový zápas CCCP vs výběr NHL. Nedalo se na to dívat. Po technické stránce je to mizerný TV film. (16.04.2021)

Film to sám o sobě nebyl špatný, ale vadila mi do očí bijící vykrádačka Hokejového zázraku, hodně pohádkově vymyšlený a dosti zkreslený děj a samozřejmě všudepřítomný ruský nacionalismus, který je ještě větší, než ten slovenský. Potom v zápasech se fauly proti Rusům nepískaly, ale ruské fauly ano? Samozřejmě ;-). Je to udělané dost černobíle a jak pro blbečky. (27.11.2013)

Když se Valerij Charlamov proháněl po ledě a sklízel v Sovětském svazu všechny ty ovace, já se takříkajíc ještě „houpal otcovi v pytlíku“. Nicméně jsem viděl docela dost materiálu a dokumentů z jeho doby i dob největší slávy Sovětské sborné a musím uznat, že to byli machři. Tento film je potřeba brát s velkou nadsázkou a ruským patriotstvím, ale jsem rád, že Kanadě dali pořádně na prdel jako správní „sovětští“ hokejoví hrdinové. Jasně, je tu spousta věcí, ve kterých se dost přehánělo (ale v kterém americkém filmu ne), zahrané to bylo slušně, Světlana Ivanova je pěkná baba a já se u toho prostě nenudil. Takže dávám nadprůměrné hodnocení. (10.11.2018)

Uspaná první polovinou jsem se začínala bát, že moje snadná hokejová vzrušivost zůstane nevyužitá, zrození hvězdy při popření mýtu neporazitelnosti Kanady v "Sérii století" obavy poněkud rozptýlilo, sportovně-divácká dušička však nebyla plně uspokojena... Kde se mělo přitlačit, tam se brzdilo (politický tlak na hráče, Tarasovovy metody), jindy byl skutečný bubák horší, než ten malovaný a bohužel, i záměrně zkarikovaný (Esposito, Clarke), momentky z dětství i scény z rodinného života nicneříkající, romantická linie divnější než divná, úsměvné scénky naivní a hudbě se taky právě nedařilo. Takže, co udělám s pochvalou? Rozdělím ji mezi jména Oleg Menšikov, Danila Kozlovskij a vyvrcholení v samotném utkání - i když opět s výhradami - divák je zanechán dojmu, že se kanadské fauly nepískaly, zatímco ty ruské ano, ve skutečnosti byl vyloučen stejný počet hráčů na obou stranách, a taky digitální hrátky s pukem působily v celkovém pojetí tak nějak nepatřičně - a v neposlední řadě mně nadělalo hodně radosti totální kanadské pokoření, neboť i já jsem tím divákem, který aroganci nefandí a javorovým listům nepřeje vítězství, i kdyby nastoupili proti samotnému peklu. Chtěla jsem původně udělit hvězdy tři, ale jak se tak poslouchám, přesvědčila jsem se, že to na ně ve skutečnosti nevidím. (27.12.2013)