Pád

Obsazení - excelentní, herecké výkony - excelentní, zápletka - excelentní, zpracování - excelentní, psychologie - excelentní. Jednoduše, jeden velký žánrový nářez. Pachatel je znám už od prvního dílu, ale vůbec ničemu to neškodí. The Fall je vytvořen s velkou dávkou preciznosti. Jak v prostředí a charakterová dokonalosti, tak i ve fungování různých složek a institucí, které jsou v seriálu zainteresované. Podobný druh kriminálky mi chyběl. No a na závěr musím dodat, že Gillian Anderson hrála vážně úžasně. Už jen skrze její výkon je důvod proč seriál vidět. (27.05.2015)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Nemálo ambiciózní projekt, který se snaží jak o psychologický rozbor, tak i o hutnou atmosféru v komorním prostředí. První se mu většinou daří - skvěle zahraná ústřední dvojice (a snad ještě lepší mladá Katie) spolu se zajímavou premisou sériového vraha od vedle seriál s přehledem protáhne i těmi spornějšími pasážemi. A těch je bohužel až příliš. Nejen, že zbytek hereckého osazenstva je až na pár výjimek otřesný a vyloženě ruší, samotná výsledná podoba The Fall až příliš silně zavání televizní produkcí. Jednou za čas se tak podaří vytvořit vynikající scénu, perfektní záběr, a kvůli nim se seriál rozhodně vyplatí sledovat, jenže na každý takový úspěch připadá hned několik momentů, se které sálá bezradnost, jak vlastně odvyprávět tolik informací a pocitů. Celý seriál toho totiž chce říct mnohem víc, než dokázala omezená zásoba působivých nápadů obsáhnout, a tak se v každé epizodě najdou dva nebo tři pamětihodné momenty, jenže zbytek je kvůli tomu jen utahanou a atmosféru pozbývající vatou. To se pak podepisuje na obou zatím odvysílaných sériích, kdy je na každé znát jasný tvůrčí záměr, jenže na ty scény, které postavy opravdu někam posouvají, náleží hromada nicneříkajícího a oproti těm kvalitním částem nijak zajímavého balastu, jenž jen natahuje jinak prostý děj do zbytečně přemrštěné délky. Konec druhé řady nakonec ani nemá žádný lákavý příslib do budoucna, a autoři se budou muset setsakra vytáhnout, aby u něj ještě někoho udrželi. The Fall tak jednoznačně pokulhává za silnější konkurencí - v žánru atmosférických psychothrillerů se např. Hannibalovi nepřibližuje ani na dohled, a v malých kriminálkách zakládajících si na duchu místa zase těžce nestíhá všem možným Zločinům a jejich mladším bratříčkům. (20.12.2014)

Vůbec netuším, kdo Allan Cubitt je, ale podařilo se mu natočit téměř rekonstrukci vzestupu a pádu sériového vraha. Člověk si nemůže nevzpomenout na Dextera, který byl ale víc stylizovaný, The Fall je hodně realistická záležitost. Už jenom, jak tvůrce dokázal využít hezkou tvářičku Jamieho Dornana, který do teď hrál spíše ve sračkách. 90%. (24.07.2019)

Opravdu skvěle prokreslené a zahrané charaktery. Vyšetřovatelka, pachatel, i ta malá mrška Katie, té by člověk nejraději dal po držce, jak věrohodně jeji postavu otravné a sebevědomé puberťačky Aisling Franciosi zpodobnila. Stejně tak jsem věřila i Spectorově ženě Sally její nevědomost a naivitu. Přesto, že každý díl této kriminální podívané plyne v pomalých, až natahovaných záběrech, v těch dlouhých pasážích beze slov panovalo stejné napětí, jako v rozhovorech hlavních postav. To vše mi nedovolovalo odtrhnout oči od obrazovky a netrpělivě jsem očekávala díly další. (01.01.2015)