Pád

Panebože, kvôli tomuto som prokrastinovalaaa... Moja chyba. Ale aby to zase nebolo chápané úplne zle, celkovo bol námet fajn aj herecké výkony, to sa nedá poprieť. Niekoľko vecí mi ale nedá. Napríklad totálna ambivalencia v prípade hlavných postáv... akoby si ani sám pán scenárista nebol istý tým, aký vzťah si k nim vlastne máme vytvoriť, taký bol zo svojho počinu rozčarovaný. Alebo napísanie super cool postavy silnej ženskej, v dnešnej dobe tak oceňovanej, ktorá je ale zaočkovaná proti úsmevu. Jasné, chápem, že ide o serióznu tému, ale... ale. Aspoň zase ukázal ľudskosť a empatiu, ktorá práve vo viacerých podobných prípadoch v zobrazovanej detektívnej roli chýba. A nakoniec to, v úplne poslednej časti, v rozhovore s talianskou tínedžerkou aspoň trochu vykompenzovala. Ale že jediná naozaj sympatická a nenútená postava bol doktor na urgentnom príjme v umelo dotvorenej sérii, tak to už čo je. A ešte hinty do vrahovej minulosti, aby mal divák aspoň akú takú predstavu o tom, prečo je taký aký je, na tie sme si museli tiež počkať. A v konečnom dôsledku som nemala pocit žiadneho zadosťučinenia, čo je škoda. No, ako som sa pekne sama so sebou porozprávala. (31.01.2018)

Velmi dobrá minisérie o úchylném vrahovi, jehož známe od počátku, a superintendantce, která je tvrdá jako křemen, s pronikavou inteligencí. Tak. Skvělá atmosféra v typicky ošklivém prostředí, podkreslena dobrou hudbou a Gilian Anderson, která, ač se své role zhostila velmi dobře, vizuálně mi pohublá a v blond barvě s minimem líčení přijde nevýrazná až běda. Ta šmrncovní zrzka je bohužel pryč. Ovšem Jamie Dorman, tam to bylo skvěle podané, stačil pohled do jeho očí, vidět ho při běhu, v denních situacích, tam všude jeho postava žila svým momentálním rozpoložením. Takže spokojenost, ale maximum to nebude. (30.03.2014)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Maximálne prechválený seriál, ktorý je hlavne na konci veľkým sklamaním. Vraha poznáte od začiatku, ide teda len o jeho odhalenie, dolapenie a snahu o odsúdenie. Všetko by sa zmestilo do jednej série o 6 častiach, keby to tvorcovia umelo nenaťahovali siahodlhými dialógmi o ničom, prípadne zábermi na premýšľajúcu Scullyovú alebo na akúkoľvek postavu ale tak že to trvá neskutočne dlho. V každej časti máte tak 15 minút ticha. Niektoré časti sa ozaj podarili, hlavne tie, kde sa "konečne" aj vraždí, z celkového pohľadu tu ale chýba viac napätia a nejakého prekvapenia, to nepríde za celé tri sezóny ani raz. Celý seriál je postavený len na tlačení akože chladnej a ponúrej atmosféry, avšak to na zábavu nestačí. Hlavne keď na konci nie je vysvetlený hneď celý rad otázok (prečo sa vraždili výhradne ženy brunety, čo sa stalo s manželkou, akú úlohu v príbehu má vlastne 16-ročná pichanda atď.). Psychologično tu je výrazne na úkor nejakého zaujímavejšieho deja. Avšak chválim Jamieho Dornana. Ten dokázal, že mu proste sedia roly úchylov a tu to bolo podstatne lepšie ako v 50 odtieňoch neherctva. (20.08.2018)

Velice precizní kriminální seriál, který se nebojí zabřednout do detailů a to jak na straně policejního vyšetřování, tak na straně jednání a motivace pachatele. Proti sobě stojí dva velikání a to aniž by to seriál dával příliš na odiv. Seriál ani předem neodsuzuje, perfektně se vyhýbá černobílému vykreslení a nešetři psychologickými detaily. Bojuje se nejen o dopadení, ale také, jako v pravém vyšetřování, o usvědčení. V druhé sérii mám jisté výhrady k chování postav, které mi osobně nepřišlo už tolik realistické, avšak třetí série posouvá seriál na samý vrchol. The Fall ukazuje, že dopadením, ani přiznáním pachatele případ zdaleka nekončí, psychologie postav je zejména ve třetí sérii perfektně rozpracovaná. Osobně si tady libuju v těch intelektuálních rozhovorech mezi chytrými postavami a v detailním sledování jejich myšlenkových pochodů... 9/10 (14.08.2016)