Váňa

Dokumentární film, který vznikl nedlouho po Váňových novodobých úspěších na Velké Pardubické v letech 2009 až 2011, začíná opravdu stylově. Mistr překážkových dostihů a člověk, který má ve svém těle víc zlomenin, než Karel Gott na krbu zlatých slavíků - si po těžkém pádu z koně volá na záchrannou službu a doslova prosí o vrtulník, který by ho rychle dopravil do nemocnice (s tou krávou, která seděla na druhé straně telefonu měl neskutečnou trpělivost). Tímto okamžikem sice snímek teprve začíná, ale také bohužel vrcholí. Ne, že by se pak už nebylo na co koukat, ale čekal jsem lepší zpracování a ještě více zajímavostí ze života takové ikony, která navždy přepsala dějiny našeho sportu. Tak fenomenální osobnost kterou pan Josef Váňa bezesporu je, by si zasloužila důstojný film hodný jeho jména, který by zmapoval celou jeho kariéru. Takového se zatím sice nedočkal, ale vzhledem k tomu, že se jedná o jednoho z největších žijících Čechů, který své vášni obětoval celý život - musím (co musím, chci) hodnotit vysoko, protože jsem se i tak dobře bavil. (13.10.2014)

Tento dokument mě vcelku zaujal, o panu Váňovi jsem toho moc nevěděl a pravdou je, že jde o nesmírně zajímavého a svérázného člověka. To, co mi vadilo, bylo dost časté zasahování režiséra do natáčení (navíc většinou neopodstatněné) a málo vhledu do soukromí (správný dokument by se měl snažit ukázat jak profesní, tak soukromý život osobnosti, nejlépe dát oběma podobně velký prostor), proto hodnotím pouze lepším průměrem. Jinak se mi moc líbilo uvedení (telefonát, ale i to polykání kvanta prášků) a ukončení (soupis zranění) snímku, podle kterého by člověk čekal, že musí mít před sebou zlomeného invalidu a přitom sleduje ohromně vitálního, optimistického a zároveň sympaticky přisprostlého chlapíka. (02.03.2013)

Já si umím představit, že je zatraceně těžké až nemožné rozpoznat, jak bude ve finále asi tak zhruba vypadat dokument, který o mně ten bambula opřený s kamerou o plot zrovna natáčí, ale já bych si vážně do nového roku přál, aby se naše známé osobnosti naučily spolupracovat s filmografiemi režisérů a aby Jakubové Wagnerové, a jemu podobní, přestali konečně sázet na to, že jim dostih vyhraje jméno. Tohle není Velká Pardubická. (30.12.2012)

Wagnerův zlozvyk něco zpoza kamery polohlasem blekotat, ale nikdy se nevymáčknout, nic ne(do)říct a na nic konkrétního se nezeptat, to je na pár facek. Režisérova neschopnost se vyjádřit a něco sdělit je ovšem zcela v souladu s výsledkem samotným. Jmenuje se to Váňa, Váňa v tom nesleze z obrazu a přesto to o Váňovi ani trochu není. Ani o dřině, odříkání, (ne)úspěchu, počátcích, kariéře, životě, jezdecké stáji, jeho okolí, zázemí… Prostě o ničem. No dobře, možná je to aspoň trochu o zlomeninách všech více jak dvou set kostí v lidském těle. Každopádně vzít si za námět tak zajímavou osobnost a nevytřískat z toho nic více než z ČT převzaté finiše Velkých pardubických, to je ostudné. (27.02.2013)

Hudba: Ondřej Soukup; Úvod byl zajímavý, ale dokument má klesající tendenci, až se po cca. 35minutách dostává na hranu, kdy už diváka nečeká nic zajímavého a tvůrci evidentně jen vyplňují prázdné místo. Myslím, že o tak zajímavém člověku by se člověk mohl dozvědět víc, než pár "skrytých záběrů". Často se odvíjí situace bez zajímavé obsahové informace. Jediné, co mě zaujalo, byla povedená hudba Ondřeje Soukupa. (14.09.2012)