Der Krieger und die Kaiserin
The Princess and the Warrior
Režie:
Tom TykwerScénář:
Tom TykwerKamera:
Frank GriebeHrají:
Franka Potente, Benno Fürmann, Joachim Król, Ludger Pistor, Gottfried Breitfuss, Jürgen Tarrach, Natja Brunckhorst, Melchior Derouet, Sebastian Schipper (více)Obsahy(1)
Osudy Boda, nezaměstnaného bývalého vojáka a Sissi, sestřičky na psychiatrii, se jednoho dne protnou díky dopravní nehodě na ulici Wuppertalu. Pak se potkají znovu: v bance, a to zrovna během loupeže... Jinými slovy by se dal film popsat jako příběh lidí, kteří si museli nejprve vzájemně zachránit život, aby se mohli do sebe zamilovat. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (200)
Nějak jsem tomu nepřišel na chuť, přišlo mi to dost dlouhé, dějově nepříliš zajímavé, a veskrze to ze mě nedostalo žádné emoce a bylo mi lhostejné, jak to dopadne. Koukat na Franku Potente mě celkem baví, což už se ale nedá říct o Bennu Fürmannovi, jehož postava mi ani nebyla moc sympatická. Celkově mi přišlo, že ten film strašně zestárnul (na to, že není starý ani 20 let, ho na ČT Artu odvysílali ve fakt hnusné kvalitě), a možná mělo smysl ho vidět tenkrát, když to šlo v kinech, ale dneska už mi přijde, že dohánět znalost nějakých starých Tykwerových filmů je v podstatě ztráta času, a kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. Taky mi u toho filmu vadí jeho divný název, který navíc v české podobě z císařovny udělal princeznu, což prostě nedokážu pochopit (podobně jako ten prohozený slovosled - má to být "Bojovník a císařovna", ne "Princezna a bojovník", takové svévolné změny názvu mě prostě strašně iritují). ()
Dynamičnost kamery z Loly se přeměnila ve statickou a dlouhou kameru. Ta je výmluvnější než slova, AVŠAK nechci tím tvrdit, že v Lole je to naškodu, protože tyto dva filmy pojímají jedno téma naprosto odlišně. V obou ovšem naprosto vyčnívá originální individualismus jednotlivých postav a plastičnost, pravda, nic čemu by člověk lehce nemohl propadnou a uvěřit. Lidské až nadlidské (ne po Nietzschovsku) tak bych to charakterizovala. A prvotně naťuknuté téma (plně rozvinuté až v Nebi) o spojení/prolínání osobností. Metafyzično po Německu. O ano, jsem nadšená tím, že někdo jako Tykwer na tomhle světě je. ()
Další neobyčejná lovestory s kriminální zápletkou made by Tom Tykwer. Minimum dialogů, zato spousta úžasných sugestivních obrazů, scén a minimalistické hudby. Navíc zabalené do poutavé a hypnotické atmosféry, díky níž z filmu téměř nespustíte oči. Výjimečný zážitek za 90 %. ()
Už si z toho pramálo pamätám, ale ten príjemný pocit ostal. Príjemné prekvapenie, hlavne preto, že som sa bál dĺžky. Rozhodne menej na efekt ako Lola, a viac od srdca. Asi jediný krát od Tykwera od Loly, vrátane nej. Len ten záver bol trochu zbytočne naťahovaný .Od roku 2000 ma nemecká kinematorafia ešte nesklamala. Možno preto, že si uvážlivo vyberám, ale aj tak. ()
Po shlédnutí tohoto filmu a vzpomínkách na Tykwerovy ostatní musím tohoto režiséra zařadit do své "TOP desítky". ()
Do filmu jsem šel s příliš velkým (a špatně mířeným) očekáváním. Přesto se mi dostalo výborného dramatu, které je jemně rozehráváno a jemnými hudebními podtóny dolaďováno tak, aby celý snímek mohl v závěru emocionálně vygradovat. ()
Tento film som zháňala veľmi dlho. Po viacerých odporúčaniach, som si ho nakoniec pozrela. Očakávala som všetko možné, len nie toto. Bolo to naozaj prekvapivo dobré. Bola som prekvapená hlavne preto,l že nepatrím k nadšencom nemeckých filmov. No tento ma ako jeden z mála nadchol. Bodo rovnako ako Sissi bol divný a preto ma to veľmi prekvapilo. Herci boli vybraní tiež šťastne, soundtrack príjemný. No, najviac ma hneď dostala kamera a príroda. Neuveriteľne dobre to bolo natočené. Zobralo ma to do úplne iného sveta, preto sa mi to možno páčilo. A ak som koniec dobre pochopila, tak tá metafora nakonci s tým autobusom, bola neuveriteľná. No 100%. Nemám, čo dodať. ()
Pán scenárista a režisér v jednej osobe sa dosť snažil, aby sa dejové linky pretínali na požadovaných miestach. Až tak, že mi príbeh pripadal vykonštruovaný a nevierohodný. Divákovi vlastne ponechali iba voľbu z alternatív: buď sa naladíš na našu strunu alebo ostaneš mimo. Ja som radšej ostal mimo a preto iba tie tri hviezdičky. ()
Lola byla sice originální, ale byla to spíš hříčka než film. Tykwer tedy dokázal, že dovede skvěle i vyprávět příběh a dokáže při tom působit stejně svěže a zajímavě. Franka Potente si po Lole vyzkoušela naprosto odlišnou postavu a zvládla to na jedničku. Perfektní romance (nebo je to spíš pohádka?). ()
Miestami na Tykwera trošku nuda.. Slamka v krku jedna z najbrutálnejších scén, aké som vo filme videl. 70% ()
Správne divný európsky film. Námet je vyslovene komerčný, ale prevedenie absolútne artové a psychohaluzné... ()
Tom Tykwer bohužel není "můj" režisér. Odtažitý romantický styl sice z jeho filmů dělá neobvyklé a originální podívané, oproti běžné hollywoodské produkci a audiovizuální stránka také dokáže nadchnout ale přílišná pomalost a možná až přehnaná odtažitost jeho děl už pro mě tak působivá není, ačkoliv to je režisérovo know how. ()
Docela přeceňovaný film. ()
Poslední film, který mi zbýval ke zkompletování všech Tykwerových filmů byl právě tenhle. A pohříchu je to asi nejslabší kousek z jeho dosavadní filmografie. Příběh zde nabral až příliš neuvěřitelných kontur, navíc filmu chybí lepší drajv-je až příliš rozmělněný a pomalý, některé scény jsou natahované až k nesnesitelnosti (např. návštěva chatky v dešti), což mě u Tykwera nepříjemně překvapilo. Pochválit musím opět skvělou hudbu a neméně dobrou kameru. Vůbec nejhůře na mě však v celém snímku působil konec-kýčovitý a neoriginální až hrůza. Naštěstí tento rejža nedělá chyby moc často... ()
Na půl cesty do Nebe. Princezna a bojovník je film, kterému absolutně nechybí "Tykwer touch" a nabízí tak asi vše typické, co lze ve filmech Toma Tykwera najít. Na můj vkus toho ale obsahuje až příliš mnoho. Jako kdyby chtěl Tykwer do filmu nacpat všechny svoje nápady a jejich množství upřednostnil nad jasnou formou. Právě proto působí Princezna a bojovník jako přípravné cvičení na Nebe, na film, který mě uchvátil čistotou formy a jasným a silným rámcem vyprávění. Princezna a bojovník chce vlastně asi říct skoro to samé a v mnoha momentech se to i daří. Jenže příběh je sám o sobě strašně překombinovaný, roztahaný a na můj vkus až opravdu příliš závisí na osudových náhodách (těch bylo tolik, že by je snad i Hitchcock považoval za přehnané). Výrazové prostředky balancují na hraně mezi zvýrazňováním thrillerově pokřivených lidských charakterů (podobný přístup jaký Tykwer zvolil již ve Smrtelné Marii) a osudem předurčené lásky (Nebe). Nejsem si jistý, zda si mix těchto přístupů neřeže sám pod sebou větev. Je však nutné říct, že Princezna a bojovník není v žádném případě špatný film, ba naopak, je to film sršící nápady, filmařským umem a snahou natočit něco jiného, něco tykwerovského. 6/10 ()
Velice silny pribeh se spoustou emoci a atmosferou, ze by se dala krajet, vic takovych filmu. ()
Nemohu jinak, než dát tomuto skvostu ***** Pro někoho dvouhodinová nuda, pro mne dvě hodiny v báječném Tykwerově světe, při k terém se mi příjemně rozbuší srdce. ()
Dalsi z filmu, ktery dokaze navnadit uz na zacatku, kdy zazni uzasna hudba. Velice jednoduchy pribeh je natonec zajimavym zpusobem a scena pod nakladakem je nezapomenutelna. ()
No ač je to neuvěřitelné, mě se to opravdu líbilo - výborná hudba, krásná Franka (hmmm...tentokráte v sesterským :)) a velmi zvláštní atmosféra...Jen ten Benno Fürmann mi přišel trošku herecky "neohrabaný", jeho "pláč" byl velmi zvláštní (mám takový pocit, že nejde plakat bez toho, aniž byste neměli červené oči) - ale to zas tak nevadí, náhoda a osudovost mi tu sedla lépe než v (pro mě herecky a režijně impotentní) Lole. Film má své chyby, na pět to asi není, ale silnější čtyři mi sem pasují. Po Lole tomu tak nebylo, ale teď se těším na jeho další filmy... ()
Vlastně je to pro své období celkem ikonický příklad evropského artu pro širší veřejnost. Pomalý příběh u dvou uťápnutých outsiderech, jejichž vykolejenost vytváří prapodivné situace, které umožňují předvést režisérovi a kameramanovi, kolik toho vlastně mají v rukávu. Lze to úplně stejně nenávidět jako si to pustit k tělu, protože scénář je zamořen všelijakými berličkami, skrze které motivuje příběh, aby se dále děl (viz slepý kamarád protagonistky se chce objímat v jedné jediné chvíli, kdy ona chce být sama, tak ho odbude a on se hned vydá jíst zářivku. Jíst zářivku?! Ano, jíst zářivku.), ale zároveň ty přerostlý děcka v hlavních rolích jsou v něčem hrozně roztomilá (třeba Franka Potente, co pořád chodí, jakoby jí praskla voda) a díky tomu se například podařilo vytvořit z polní tracheotomie nejromantičtější scénu roku. Flus. Tykwer a Griebe byli dvojka, která dokázala přemazat kdejakou scénáristickou divočinu do dechberoucí vizuální podívané a není divu, že po nich sáhly zahraniční prachy. Že druhý jmenovaný naposled kotvil i měsťácké podívané 25 km/h je smutným dokladem aktuální úrovně německého filmového mainstreamu. Mimochodem režisérův trademark, totiž demonstraci teorie motýlích křídel a neovládnutelná vzájemná propojenost věcí se objevuje i zde. ()