Nejvyšší nabídka

Ač se na jedné straně jedná o film s v zásadě nepříliš originálním námětem, na té druhé jde o bezchybný herecký a režijní koncert pohrávající si po dvě hodiny s divákovými pocity a přebíjející svou emocionální silou všechny potenciální nedostatky. Už pěkných pár měsíců jsem neviděl film, který by mě tak moc nutil mít zrak přibitý k obrazovce. Prozatím nejsilnější filmový zážitek roku 2013. (27.05.2013)

výtvarne dychberúci film, žánrovo zaujímavá a veľmi decentne a konzistentne namiešaná pastiš: kubrickovsko-coppolovská divná romanca s prvkami akéhosi polanski-ovského mysteriózna; na konci druhej tretiny to trochu stráca dych, keď romantická línia prebije ostatné, no je to iba akési "ticho pred búrkou", ktorou je finálna "prekvapivá" pointa; pôsobivý, exoticky pôsobiaci film, ktorého sila je v intenzite: kameramanskej, hereckej, režijnej. (20.04.2014)

Krása utajených obrazů visících na stěnách, zvyšující se napětí účastníků aukcí umění úměrné tomu, jak stoupá cena jejich vyhlédnutých pokladů k obohacení sbírek, tajemství artefaktů starých mechanismů a především tajemství, která lidé skrývají za přísně střeženou maskou svých tváří a pečlivě kontrolovaných emocí, za fasádou svého postavení a sociálních vztahů. Tornatore si hraje se svým hrdinou i se svými diváky. Odhalil jsem sice zhruba už v polovině, kam ta hra směřuje, kupodivu jsem ale nemusel nic ubrat na mimořádně vysokém výsledném dojmu. Nejvyšší nabídku stojí za to sledovat už kvůli špičkovému řemeslu, Tornatoreho perfekcionalismu, fascinujícímu výkonu hereckého veterána Geoffreye Rushe, atmosféře zanedbaného šlechtického paláce i kvůli procesu objevování toho, co se skrývá pod nánosem prachu, starých barev i slov. Nejvyšší nabídka je vlastně příběh o (sebe)lásce, pozdním prozření a pozdní lítosti. A v neposlední řadě i o naději, protože ta, jak známo, umírá poslední. Měl jsem možnost v jednom dni sledovat Vlka z Wall Street a tenhle snímek, přičemž pomalý Tornatore po emoční stránce nad Scorsesem zvítězil. Celkový dojem: 90 %. Hned bych se rozjel do Prahy přesvědčit se, jestli tam Virgil ještě čeká... (21.02.2014)

Film o světě vysokého umění musí být vysokým uměním. A Giuseppe Tornatore to dobře ví. Práce s kamerou je ryzí poezie, tak vizuálně čistý film se rodí výjimečně. (A jako bonus je též nejpůsobivější reklamou na Prahu.) Nadbytečná je snad jen velmi rozvolněná stopáž, ale všechny výhrady, které jsem měl v průběhu sledování snímku, smetlo opravdu silné finále. I když jsem to celý film vlastně čekal, stejně mne samotný průběh peripetie a katastrofy překvapil. Ta katarze byla silná. Film je pro Tornatoreho chrám a já jsem se jím opravdu rád procházel a nasával tu zvláštní atmosféru. (16.03.2014)

Nadarmo se neříká: "Chceš-li udělat ze starého muže blázna, dej mu mladou ženu." Džefry Máchal tenhle kvapík taky neudejchal. Tenhle film je jako ten robot - kolečka do sebe postupně zapadají, ale každé jeho slovo a dotyk je chladný, konec pak zamrzne úplně. Ano, i když chcete někomu dát všechno, co máte, prostě nabídnout nejvyšší nabídku, jemu to nemusí tak úplně stačit... škoda. Džefry Máchal asi nečetl bibli - "kde jsou peníze, jsou i zloději". Já osobně bych ten konec ještě dotáhl, mám dojem, že výslednému obrazu chyběl ten finální tah štětcem, který by tomu končícímu kolotání dal - SMYSL. Každé umělecké dílo má smysl. Tenhle film nikoli... (03.12.2016)