Pieta

Kim Ki-duk se vrátil a natočil ultimativní korejskou festivalovou exploataci. Teda skoro; ještě by tu měly pobíhat chudé a hladové dětičky, ale ani mistr čerstvě ověnčený v Benátkách (možná natruc, když porota kvůli nesmyslným regulím nemohla udělit více cen filmu "Master") není dokonalý. Ovšem až na toto malé zaškobrtnutí tu je všechno - obrazy chudoby, vyhrocené násilí, afektované grimasy bolesti, bizarně pokřivené mezilidské přízemní fyzično a strukturování filmu okolo nejnižších lidských potřeb. Na jednu stranu nelze upřít řemeslnou zručnost ve vedení herců a kamery. Ale celek prostě nelze brát vážně. Nejen při porovnání s Kimovými předchozími snímky se nelze ubránit dojmu, že celé dílo je esence vykalkulovanosti a citového vyděračství. Vše začíná už úvodním titulkem konstatujícím, že se jedná o 18. Kimův film - to asi aby si případní kritici uvědomili, že u takto zasloužilého tvůrce nemá kdo co zpochybňovat. Namísto významově nosné symboliky a životných figur s realistickými a právě proto doléhajícími motivacemi se "Pieta" potácí ve směšném naivismu, polopatické šokantnosti a v závěru nesoudné překombinovanosti. Výsledkem je ryze exploatační moralitka o tom, že zlo v lidech pochází z nedostatku lásky. Kim Ki-duk je buďto prosťáček Boží, nebo nejvychcanější manipulátor, který se veze na vlně svého kultu, který skvěle přiživuje. Po letech pečlivě budovaného PR se v návaznosti na odporně sebestředný "Arirang" dokázal dokonce prosadit i u domácího publika, které jeho filmy doposud přehlíželo nebo programově ignorovalo. Ať už je "Pieta" výsledkem zbytnělého ega nabubřelého rádoby-umělce nebo existenční potřeby točit každý rok alespoň jeden film, aby se nezastavil kolotoč filmových festivalů, které ochotně platí letenky a rauty, nic to nemění na faktu, že se Kim coby tvůrce vyčerpal a od roku 2004 už točí jen odvary svých předchozích děl. Zase je ale třeba uznat, že "Pieta" není ani zdaleka tak otravná a hysterická jako "Čas" nebo "Arirang", a když je nejhůř, je to alespoň směšné – finále s šedivákem, vizírovým svetrem a nekonečným přísunem krve bylo vpravdě famózní. (01.12.2012)

,,TEĎ UMŘE DUŠE TOHO BLÁZNA“..... /// Vymáhání dluhů je robota jako každá jiná. Sice Kang-Do je spíš na tu finální fázi, ale majitel firmy na bezstarostný půjčky by moh bejt spokojenej. A teď mu do života, kde se vzala, po korejsku se zjevila – MÁMA. A že mu uklohní véču. No vyhodil ji …. Silná rodinná (NE)selanka. Asijsky upřímná a drsná (sou věci, který dokážu vocenit!). Film pro osamělý matky se syny (dělám si prdel…). Je to Ki - duk (nebo jak se jmenuje…), takže jde zákonitě o víc, než jen vo vztah dvou lidí. Je nefér svádět všechno na prachy. Spíš než film o nich, je to film o lidech. PENÍZE JSOU ŽIVOT. I SMRT. (no jo kurva… taky je mám rád…) (Ne) Rodinný drama, který sází na intimní dramatický situace. Pro našince možná nebude všechno polopaticky řečený jako třeba TADY, ale já dávám 4*, páč je to ,,vo něčem“. Má to duši. Byť temnou…. ,,Pieta" je dle mýho solidní příspěvek mezi korejský dramata, ve kterých s náma režisér hraje hru ,,na čuráka“. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Mezi výběrčími mám přezdívku řezník. 2.) Zajímá mě ,,trojka“ po korejsku. 3.) Mám rád hru na čuráka. (Ve filmu uchyláku!). 4.) Thx za titule ,,Lepros“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (17.01.2013)

S prvními minutami filmu jsem si říkala, že se patrně nekonala žádná umělecká pauza, ale že mistrovi prostě a jednoduše hráblo. Pak mě napadlo, zda jen celou tu dobu usilovně nepřemýšlel a nehledal něco ještě krutějšího, ještě odpornějšího, nechutnějšího, zvrhlejšího než předvedl /a nejen on/ v předchozích dílech. Postupně ale přestanete vnímat onu "viditelnou" krutost a odloupnete vrstvičku a vyvalí se na vás ta vnitřní. Začnete o filmu přemýšlet jinak, chápat jednání postav a zároveň se budete ujišťovat, že ti Asijci jsou prostě jiní. A na konci to přijde, ta hrozná pravda. Tento příběh by se mohl klidně odehrát kdekoliv, dokonce v některých nejmenovaných zemích je to pomalu i legální. (30.11.2012)

Je to dosť dobrá dráma od Kim Ki-Duka. Má veľmi dobrý príbeh o krutom mužovi, ktorý pracuje ako vymáhač dlhov pre úžerníka s mimoriadne veľkým úrokom a tak klientov, ktorí nie sú schopní zaplatiť mrzačí, aby získal peniaze z pojistky. Keď ho vyhľadá jeho nikdy nepoznaná matka, ktorá mu to chce všetko vynahradiť, spočiatku s tým nie je vôbec spokojný, ale postupne si zvyká na tento nový spôsob života a stáva sa z neho lepší človek, no starý život nezabúda a môže mu to oplatiť. Spracovanie sa mi páči, ale aj tak sa nezbavím rozporuplných pocitov. Problémom je prvých štyridsať minút, ktoré sú zahnané prakticky až do extrému, táto časť zoznámi obzvlášť s hlavným hrdinom, ktorý je neskutočne odporný, nespomínam si ani na odpornejšieho záporáka a nie to ešte na hlavného hrdinu, ktorému som v každom zábere prial len to najhoršie a tak som sa do toho nevedel lepšie dostať a navyše ani tie prvé situácie s matkou si ma moc nezískali. Ale potom sa to radikálne zmení, konečne sa dá v rámci možností získať vzťah k obom hlavným postavám, dej je už veľmi zaujímavý a premyslený, nájde sa tu plno výborných scén, veľmi dobre funguje prepojenie s predchádzajúcim krutým životom a všetko to vygraduje skvelou záverečnou desaťminútovkou s perfektnou pointou a aj celkovým rozuzlením. Takže skutočne tejto hodine filmu nemám v rámci žánru čo vytknúť. Herecké obsadenie je tu aj ťažko hodnotiť, všetky postavy sú presne také, aké aj mali byť, takže to nie je zápor, ale na tú odpornosť hlavnej postavy sa nezabúda. Réžia a technická stránka sú výborné, Kim Ki-Duk je mimoriadne osobitý tvorca so svojim charakterickým štýlom, ktorý funguje aj tu, miestami ma zaujala aj tá ručná kamera, tu sa ťažko aj niečo kritizuje, všetko je tak, ako aj má byť, súdiac podľa jeho predchádzajúcej tvorby. Pieta je mimoriadne zaujímavý film, ktorého prvých štyridsať minút patrí medzi to najťažšie stráviteľné spomedzi celej tvorby Kim Ki-Duka, ale zvyšná hodina je pravým opakom, tá mi zase sadla skvelo a tak aj celkový dojem je výrazne kladný. Určite to nie je jeho najlepší film, ale patrí medzi tie lepšie. 79% (29.12.2012)

Trochu přeceňovaný, ale i pro víkendové publikum celkem stravitelný (byť lehce náročnější) snímek. Je zjevné, že Kim Ki-duk by se rád vyrovnal svým filmům, které tu byly cca deset let před Pietou, ale nedaří se mu to. Palčivost vycházející ze situace nahradila vizuální kontroverze a ačkoliv je výsledek srovnatelně bodavý a nelítostný, už to zkrátka není ono. Rovněž v tom postrádám jistou poetičnost, která je zvláště asijským dramatům tolik blízká. Na druhou stranu musím přiznat, že nuda to nebyla a celkem to odsýpalo. Doporučení? Pokud s Kim Ki-dukem začínáte, po Pietě klidně sáhněte, možná budete příjemně překvapeni. Pokud ale už něco znáte, patrně vás nepřekvapí vůbec. (04.03.2013)