Reklama

Reklama

Andrej Rublev

  • Sovětský svaz Andrej Rubljov (více)
Trailer

Obsahy(1)

Sovětské drama z roku 1966 je historický životopisný film od režiséra Andreje Tarkovského, na jehož scénáři se podílel také Andrej Končalovskij. Snímek, který je volně inspirován životem Andreje Rubleva, slavného ruského malíře ikon z patnáctého století, usiluje o vykreslení realistického portrétu středověkého Ruska. Tarkovskij se v něm snaží představit umělce jako historickou postavu a křesťanství jako axiom ruské historické identity v bouřlivém období ruských dějin, jež nakonec vyústilo v nástup carského režimu. Film pokrývá témata, jako jsou umělecká svoboda, náboženství, politická nejednoznačnost, sebevzdělávání a nezničitelná tvořivá energie v rámci represivního režimu. Kvůli nim byl v oficiálně ateistickém a autoritářském Sovětském svazu po dvě desetiletí cenzurován. (Cinemax)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (251)

Ištván87 

všechny recenze uživatele

Film je sice celkem dlouhý a místy by člověku mohl přijít i nudný, ale vtom na vás zaútočí scéna, kterou byste nečekali. Už od začátku je jasné, že je to nevšední dílo a když se vydržíte koukat až do nájezdu tatarů, nebudete litovat. Ten je jednak neskutečně brutální a mrazivý, ale hlavně, po něm už nepřijde ani chvilka nudy. Alespoň já se lépe soustředil ve druhé půli. Je to skvělý film a vyobrazení středověku snad nikde nedopadlo lépe. ()

zelvopyr 

všechny recenze uživatele

I tento film Tarkovského spíš klade otázky, než něco vysvětluje, a doprovází je syrově melodramatickým obrazem. Kdybych měl jmenovat, bylo by to hned několik scén, které nadlouho utkvějí v mysli (čímž shrnuji hlavní rozdíl proti snovému Vláčilovi). Ať už úvodní trochu mimózní laškování s balónem, dovádění nahých pohanů, dobývání Vladimiru, horečné lití zvonu... Celý motiv filmu, obroda a očista, se na mě přenesl a cítím se myšlenkově hodně jinde. Obával jsem se původně, že budu potřebovat být na film speciálně naladěn, ale naladil si mě raz dva :) ()

Reklama

kwietitze 

všechny recenze uživatele

(2x) - Teprve druhý celovečerní snímek Tarkovského o životě ruského malíře ikon je rozdělen na několik kapitol z Rublevova života. Sám režisér shromaždoval materiály o jeho životě několik let, nechtěl jen nahromadit suchá fakta, ale přiblížit lidem myšlenky tohoto výjimečného muže. A tak vznikl černobílý historický film, který sám o sobě není pouhou rekonstrukcí, ale spíš pohyblivou ikonou, která vypráví svůj vlastní příběh. Už ten černobílý obraz bývá v některých scénách až příliš výtvarně ztmaven či zkontrastován, takže vypadá opotřebovanější/starší, než je. Některé tahle ponurost černo-šedé může zaktivizovat, jiné -zhýčkané barevnými filtry moderních filmů - spolehlivě uspat. Pokud jde o mne, zůstávám nestranným středem, protože to není jen obrazová stylizace, co dělá Rubleva ojedinělým. Příběh není pojat jen jako studie jedince, který překročil stín své doby, aby pak za to platil, ztratil iluze, sám sebe a nakonec se při fenomenálním gloria zase našel, byl uznán a umřel. Andrej není hlavním hybatelem děje. Vše, čím prochází se sice děje za jeho přítomnosti, ale zřídkakdy jím přímo ovlivněno. Jsou to právě jeho oči, kterými vnímáme svět. Zprvu vidíme idealistu, který chce sloužit lidem, aby se místo toho setkal s lidským nepochopením, nenávistí a dokonce vraždou. Je proto zbaven iluzí až naturalistickým způsobem (masakr v kostele). Pak se nám Rublev ztrácí ze zorného pole, odsunut do rozjímání a pokání. Poslední kapitola je zaměřena na jinou postavu, která zdánlivě nemá s Rublevem nic společného. Až později, kdy se ukáže její talent a nečekané schopnosti se navrací na plátno Rublev jako hlavní postava a je jasné, že oba jsou v podstatě stejní. Slovo závěrem - Tarkovskij vyhnal historický film na nové zelené pastviny (kde se pasou koně ze začátku i konce filmu), aby ukázal, že někteří nadčasoví průkopníci si nezaslouží rozplácnout na zemi (jako muž v úvodní kapitole). ()

novoten 

všechny recenze uživatele

Nejsem příznivcem podobných příběhů (a například připodobňovanou Markétu Lazarovou upřímně nemám rád) a jediný důvod, proč jsem se ponořil do několika kapitol východní minulosti, byla pověst Tarkovského majstrštyku. I proto jsem přivítal režisérskou verzi, která stopáží přesahuje půlčtvrtou hodinku, abych tak mohl prožít opravdu všechno a doteď nevím, jestli jsem se rozhodl správně. První část jsem si totiž spíše přetrpěl. Životní moudra v obalu syrové historické fresky jsou poněkud silná káva a chytat se každého trpitelského monologu v naději, že rozpoznám jakoukoli oduševnělou ideu, mě zkrátka ničí. Jaké je pak překvapení, když se ve druhé části obraz zcela změní a děj od začátku vtáhne natolik, že se například nájezd Tatarů stane nezapomenutelným zážitkem. Když jsem pak okouzleně vnímal i celé snažení se zvonem a jeho metaforické vyznění, dostal jsem pocit, že jsem snad viděl dva různé filmy slátané pod jeden název. Přesto výhrady k odcizenosti a místy opravdu nesnesitelné pomalosti zůstávají a vzhledem k tomu, že Solaris nebo geniální Stalker hrají mnohem více na fantazii, budu stále tíhnout k těmto pozdějším počinům. ()

Rosomak 

všechny recenze uživatele

Tarkovského opus, jedinečné dílo a také jeden z filmů, které patří mezi základní filmy světové kinematografie. Jeho příběh o ruském malíři ikon Andreji Rublevovi je rámovaný krásnými, dlouhými záběry, zkrze které vzniká nezapomenutelná atmosféra. Černobílá kamera a spoustu až symbolických náznaků a transcendentních nadvýznamů. Mimo jiné doporučuji koupit DVD, které vyšlo i u nás, tenhle film stojí za to mít v poličce... ()

Galerie (58)

Zajímavosti (26)

  • Festival v Cannes projevil o film zájem už v roce 1967, kdy byla v rámci 50. výročí Říjnové revoluce jednou ze sekcí festivalu „Retrospektiva sovětského filmu“. Přestože film byl už dávno hotov, oficiální vyjádření SSSR znělo, že na filmu probíhají ještě drobnější úpravy. Až v roce 1969 bylo schváleno, že snímek smí být zařazen mimo hlavní soutěž. (Vodnářka)

Reklama

Reklama