Andrej Rublev

Andrej Rublev.... Já, kdybych byl věřící v nějakého filmového boha, určitě bych si na pomyslný oltář, kde bych vzdával tomuto bohu hold, položil mé DivX CD (mohu vážným zájemcům poskytnout) s Andrejem Rublevem a každé ráno, poledne a večer (a kdykoli bych šel kolem) bych se mu uctivě a hluboce klaněl... Andrej Rublev je nezapomenutelné dílo, které patři na filmový olymp. Další komentář je naprosto zbytečný. To se prostě musí vidět. dovětkem jen, že ne všem se může zdát tento film zajímavý a bude chápán v kontextu i jako jako nudný... Z mého pohledu se jedná o naprosto dokonalé popsání tehdejšího stavu doby i mentality... A popis zvládl Tarkovskij víc než bravurně... howgh (04.02.2005)

Pro běžného filmového konzumenta bude tenhle velkofilm představovat nesežvýkatelné sousto. První díl byl docela síla i na mě. Nájezdy tatarů ve druhém už jsou trochu zajímavější. Jedno mě ale docela sere. Nechápu, proč někteří režiséři ubližují ve filmech zvířatům. To, že se to děje v kanibalských filmech, vypovídá o tom, že jsou jejich tvůrci naprostí kokoti. A to i proto, že točí něco na tohle téma. Ale že tohle nesmyslné násilí najdu i tady, mě docela zaskočilo. Já myslím, že autentičnost má film i bez hořící krávy nebo pádu koně ze dvou metrů a jeho následného zapíchnutí kopím. (28.01.2012)

Rusko zubožené tatarskou (mongolskou) okupací, o které se málo ví a ještě méně píše. Rusko, které zachránilo podruhé v novodobých dějinách Evropu před dechristianizací. Rusko, které svým "pomoskovštěním" postupně sílí. Rusko Andreje Rubljova. Rusko ikon a naděje. Rusko snímané bezděčnou kamerou a jakoby nezúčastněnou režií. Sovětský svaz Andreje Tarkovského, stále ještě doufajícího v zbytky chruščovovské "otěpelji". Tání, které mrzne. Naděje, která neumírá. Zážitek, na který se nezapomíná. Oslava rychlé pomalosti a hbité myšlenky. (20.10.2007)

I tento film Tarkovského spíš klade otázky, než něco vysvětluje, a doprovází je syrově melodramatickým obrazem. Kdybych měl jmenovat, bylo by to hned několik scén, které nadlouho utkvějí v mysli (čímž shrnuji hlavní rozdíl proti snovému Vláčilovi). Ať už úvodní trochu mimózní laškování s balónem, dovádění nahých pohanů, dobývání Vladimiru, horečné lití zvonu... Celý motiv filmu, obroda a očista, se na mě přenesl a cítím se myšlenkově hodně jinde. Obával jsem se původně, že budu potřebovat být na film speciálně naladěn, ale naladil si mě raz dva :) (12.08.2012)

musím sa priznať, aj keď to možno bude svedčiť o mojej degradovanosti, že som mal možno aj vďaka tomu, že sa nevyznám v historickom pozadí filmu, problémy v pochopení, orientovaní a komplexnom vnímaní filmu, ktorý však vytváral veľmi presnú a silnú atmosféru, a naozaj pôsobivý ale náročný filmový zážitok (06.10.2005)