Nostalgija
Nostalghia
Nostalgia
Nostalgia
Nostalgia
Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Claude DebussyHrají:
Oleg Jankovskij, Erland Josephson, Domiziana Giordano, Patrizia Terreno, Laura De Marchi, Delia Boccardo, Milena Vukotic, Raffaele Di Mario, Rate Furlan (více)Obsahy(2)
Šílenství, co to je? To jen my nechceme rozumět těm, kteří jsou nejblíž pravdě. Moc rituálu, mystika, magie, pírka a oheň ve filmu Andreje Tarkovského... Ruský badatel přijíždí do Itálie zkoumat život a dílo svého krajana – skladatele, který zde žil v 18.století. Doprovázen tlumočnicí putuje po neznámé krajině, pronásledován vizemi, vzpomínkami a otázkami. Duchovními průvodci na cestě jsou mu skladatelovy dopisy, básně zesnulého otce a vlastní vzpomínky na dětství a na dobu manželského štěstí. Katalyzátorem jeho cesty se ukáže být setkání se šíleným Domenicem, který mu vytyčí symbolický úkol... Snímek, na jehož scénáři spolupracoval slovutný italský scenárista Tonino Guerra, natočil Andrej Tarkovskij v roce 1983. Dotýká se tématu vztahu k vlastnímu domovu a vlastní minulosti, ideje šílenství i pocitů vykořeněnosti a osamělosti ve světě – jinými slovy, možnosti jeho výkladu jsou skutečně neomezené, protože každý divák se k výše zmíněným veličinám vztahuje jinak. Jediným určujícím interpretačním klíčem tohoto navýsost niterného filmu tak zůstává jeho název. (Česká televize)
(více)Recenze (125)
Zrcadlo je nejosobněji laděné dílo pana Tarkovského; Nostalgie je nejosobněji laděné dílo pro mne. ()
Italská renesance padá jako temný oblak na ruského básníka, který je již unaven tou vší krásou, přestože se nedokáže vrátit zpátky na východ do Ruska a nepatří ani sem ani na západ. Film končí famózní scénou přenášení svíce a vrcholí v gotickém chrámu západní Evropy, ve kterém je umístěna veškerá jeho ruská duše, rodný dům, u kterého ale už nestojí anděl. Východ končí ve spalujícím ohni symbolicky tou svící, západ v něm končí skutečně sebeupálením nepochopeného zřece. Snad nejvíce nepochopený film, který jsem doufám pochopila. ()
1+1=1 může znamenat nápovědu, že Domenico je opravdu blázen, nebo je to kvalitativní formule pro neměnnost jeho stavu. / Svoboda je důvěra. To chce Eugenia Andreiovi vysvětlit, protože v minutě 42+ bezprostředně poté, co jí pochválil její krásu, vyjádřil pochopení k muži, který zavřel svou rodinu na 7 let, což takto seřazeno vyznělo jako souhlas. Eugenia se ve scéně na čase 1:07 zlobí na muže a Andreiovi vyčte, že je zakomplexovaný a neví nic o svobodě, protože se jí tak bojí, že se raději zajímá o „madony“, než aby riskoval s ní jako se skutečnou ženou. Také se prý neumí oblékat a je jako červ, kterého nejde zašlápnout. Ale jak v něm tato výčitka vězí a opilý ve vodě promlouvá k malé dívce, nejenže si obhájí svou nízkou spotřebu oblečení jeho kvalitou, také vysvětluje, že „nevyjádřené city se nezapomínají“. / ZAJÍMAVÉ KOMENTÁŘE - Traffic: podle mě i lépe než původně já pochopil smysl 1+1=1 (jako jednotu dění v bezčasí). ()
Všetci ľudia budú bratia. Budú. Ale kedy? ()
Tarkovskij, světlonoš Východu. Jeden opakovaný přechod bazénu s rozžatou svící přivodil jeden z nejmystičtějších zážitků v kinematografii. Neprávem zapomenutý snímek v již tak nedostatečně nakoukávané Tarkovského filmografii. Vita contemplativa o bolesti exulanta. ()
| Sovinfilm | Znova Tarkovsky a znova intelektuálne kinematografické potešenie v Taliansku a v prítomnosti neustálej nostalgie, sprevádzaný hlavný hrdina pocitom cnenia za domovom. V tom celom dlhé, neprestávajúce zábery na budovy, skoro žiadna hudba a fakt, že to Tarkovsky venoval mame. Chýbala mu, toto je totiž Tarkovského prvý film natočený v zahraničí, čiže samotný režisér točí film v podstate sám o sebe, čo ma privádza do pocitu, ako mám presne chápať tento film. Z akého pohľadu. Toto mi treba preštudovať viac. Viac TU. | Hodnotenie: 6/10 | ()
neuvěřitelně pomalý film s nebetyčně geniální kamerou. u některých obrazů jsem ztratil dech a vzhledem k jejich průměrné délce jsem se několikrát málem udusil. a ta voda... flows and drips all over. poezie nejvyššího stupně. ()
Ruská duše je tak veliká, do mého tělíčka se neskryje. Ruský smutek je tak veliký, kolik deci vodky se vypije. Pro Nostalgiky: http://www.nostalghia.cz/tarkovsky/ ()
Film je zdlouhavý, místy nudný a aby člověk pochopil o co běží musel by patrně studovat každý záběr dopodrobna zvlášť a pročítat stohy mimofilmových informací (od dějin umění až po to co Tarkovskij rád snídal)...Zvlášť jsem ovšem popuzen z toho, že nedokážu přesně říct proč nemohu jinak, než dát pět hvězdiček. ()
Nostalgie je dokonalou směskou obrazů...obrazů vzpomínek, obrazů pocitů...a ne všechny dávají smysl hned na první pohled. Trošku zdlouhavé, rozvláčné, ba dokonce i nudné. Zkoukávala jsem to nadvakrát a nemohla se dočkat konce. Přesto jsem si vědoma nesmírných kvalit filmu, spočívajících jak ve formální stránce (to především), tak i v té obsahové (i když s tou jsem měla sem tam trochu problém). Každopádně ve srovnání s Tarkovského Stalkerem a Obětí se mi Nostalgie jeví jako jeho slabší snímek, i když "Freude-schöner Götterfunken" a její proslov na mě dost zapůsobily. Vidím to tak na 3 a půl *. ()
Nostalgie patří rozhodně mezi ty divácky náročnější snímky Tarkovského a pustit si ji po náročném dni asi nebyl nejlepší nápad, ale i tak jsem hltal řadu scén kvůli jejich básnickému pojetí i dialogy o sebedestrukční nostalgické touze. Fantastické herecké výkony. ()
Film si najde fanoušky, ale mně tam nějak chybí ten děj a po třech filmech od Tarkovského si troufám definitivně říct: "Nevermore". ()
Nemůžu úplně souhlasit s mým oblíbeným Ingmarem Bergmanem, když řekl, že filmy, které natočil Tarkovskij v zahraničí jsou horší než ty předešlé. Mě právě více zaujaly filmy natočené v zahraničí. Film má tradičně skvělou vizuální stránku, takovou, na kterou jsme u mistra zvyklí. Z filmu kouká depresivní atmosféra, touha po vlasti. Pro mě to je s Obětí nejlepší film, který Tarkovskij natočil. ()
Hudba v pohodě, atmosféra taky supr. Ale kurva to bylo tak zdlouhavý... Navíc jsem to ani nepochopil (no vlastně - nekdo snad pochopil?). Ale ten konec s přenášením svíčky - perfekt! ()
V osmnácti bych se tomuhle filmu vysmál. Přesně takovéhle megaambiciózní arty, kde je každý záběr tak okatě nacpaný symboly a významy, které jsou určené spíše k uznalému pokyvování než k naplnění silou uměleckého díla, jsme s kamarády odsuzovali jako rádoby snobárnu. Bohužel, i po letech mi přijde Nostalgie jako přemyšlenkovaná a přestylizovaná etuda, kterou se autor dojímá nad svojí situací a skládá sám sobě poklonu. Kde je strohá dokonalost Stalkera? Pořád je to esteticky mistrovské a místy metaforicky chytré (voda!), ale duší mi to nehlo ani o milimetr, mé obzory zůstaly nerozšířeny. ()
(90%) ()
Život jako pouť. ()
Tarkovskij konečne dostal voľné ruky, a divák to môže vidieť. Filmár opisuje svoju situáciu svoj život, svoj smútok za domovom, svoju nostalgiu, spolu so Zrkadlom je to najosobnejší Tarkovsky, ktorý divákovi ponúka. Svet uchvátil, že filmár takéhoto formátu, že sa dostal za hranice ZSSR pozrite hneď sa chytil Tonino Guerra a Erland Josephson. Dlhé zábery, pomalé tempo, precítenosť každej sekundy, veľmi dobré lokácie. Prečo by si mal Tarkovsky toľko babrať v postprodukcii so strihom, keď dokáže v jednom zábere vypovedať tisíce príbehov. Pri „strihaní“ dá celý film dokopy, finálnu víziu a harmóniu. Hviezdne obsadenie nie je len Erland, Oleg je taktiež herecká trieda par exelance. O estetike záberov sa TU nemusíme ani baviť, ani tie zámerné svetlá v záberov, nie sú blbosť. V tomto filme, že doznieva Stalker, to tempo a tá atmosféra. K tomu je aj výborný 1 a 1/2 hodinový dokument, pri práci režiséra. Ak by som si mal zobrať, tak Stalker a Nostalgia sú na rovnakej úrovni, dovolím si to napísať (režisér nestagnuje, ani nespadol). Tarkovskému sa dostalo, to čo tak dlho hľadal- voľnosť a maximálny komfort. To, za cenu smútku, osamelosti bohužiaľ predčasnej smrti. "Man, listen!" Dostať sa za hranice Sovietskeho zväzu, a k tomu nakrúcať film, to bola výsada vyvolených. /100 %/ -----> Offret ()
Snímek v žádném případě nic nepřenechá na stříbrném podnose a o všem musí divák přemýšlet. Ve všem nemám jasno a možná se budu muset na Nostalgii znovu podívat. Nevím zda má teorie a pochopení smyslu celého filmu je správná ale pravděpodobně pointu filmu může každý pochopit jinak. Celé to působí zmateně ale i přesto zajímavě. Toto úžasné dílo mne nechá nějakou dobu přemýšlet, za co jsem rád. Nicméně k dokonalosti tomu brání slabší místa při kterých jsem se mírně nudil, což je něco co by se u pětihvězdičkového počinu stát nemělo. Každopádně oceňuji práci s kamerou a se světly. Úžasné. 8/10. ()
Láska ke svým kořenům, touha se odpoutat, je jako vlna na moři co tě strhává zpět do hloubky. Dát volnost někomu, kdo dokáže být svobodný duchem pouze v zajetí. Kamera, kde každý záběr by mohl být užásnou černobílou fotografií. Já si odnesla z filmu právě tohle. ()