Nostalgija
Nostalghia
Nostalgia
Nostalgia
Nostalgia
Režie:
Andrej TarkovskijKamera:
Giuseppe LanciHudba:
Claude DebussyHrají:
Oleg Jankovskij, Erland Josephson, Domiziana Giordano, Patrizia Terreno, Laura De Marchi, Delia Boccardo, Milena Vukotic, Raffaele Di Mario, Rate Furlan (více)Obsahy(2)
Šílenství, co to je? To jen my nechceme rozumět těm, kteří jsou nejblíž pravdě. Moc rituálu, mystika, magie, pírka a oheň ve filmu Andreje Tarkovského... Ruský badatel přijíždí do Itálie zkoumat život a dílo svého krajana – skladatele, který zde žil v 18.století. Doprovázen tlumočnicí putuje po neznámé krajině, pronásledován vizemi, vzpomínkami a otázkami. Duchovními průvodci na cestě jsou mu skladatelovy dopisy, básně zesnulého otce a vlastní vzpomínky na dětství a na dobu manželského štěstí. Katalyzátorem jeho cesty se ukáže být setkání se šíleným Domenicem, který mu vytyčí symbolický úkol... Snímek, na jehož scénáři spolupracoval slovutný italský scenárista Tonino Guerra, natočil Andrej Tarkovskij v roce 1983. Dotýká se tématu vztahu k vlastnímu domovu a vlastní minulosti, ideje šílenství i pocitů vykořeněnosti a osamělosti ve světě – jinými slovy, možnosti jeho výkladu jsou skutečně neomezené, protože každý divák se k výše zmíněným veličinám vztahuje jinak. Jediným určujícím interpretačním klíčem tohoto navýsost niterného filmu tak zůstává jeho název. (Česká televize)
(více)Recenze (125)
Jako vždy. Zdlouhavej "děj" o ničem, takže to vlastně ani děj nemá. Akorát, že tentokrát je to v italštině. Ta ženská byla dokonalá pi*a, ale v jednom měla pravdu. Že ten chlap ze sebe dělá intelektuála. A pokud jsem dobře pochopil to, že když se jmenoval Andrej, tak měl představovat režiséra, tak ten si taky hraje na intelektuála. Možná taky je, ale mě se jeho filmy nelíbí. Jestli se někdy nějaká skupina lidí shodla, že je umělec, tak to neznamená, že ho budu uctívat jako ten, kdo to vymyslel. Pro mě je to jenom podivín a ztracenec, co chce být zajímavej tím, že dělá takový natáhlý filmy s dlouhejma záběrama a i když si hezky hraje se světlem a pohybem kamery jakoby vchází do děje, tak mě to neoslovuje. Pro mě je totiž hlavní děj, stravitelnost filmu a smysluplnost. A to mi u všech jeho filmů chybí. A taky to není skutečné. Všichni se vždy chovají uměle. Takže není divu, že hodnotím jako odpad a v tomto případě ne jako obyčejný odpad, ale jako odpad největší. ()
Hlavní hrdina z Moskvy projíždí Itálií a hledá místa, kde pobýval ruský skladatel Sosnovsky. A patrně stejně jako on, vzpomíná na své bližní, které ve své domovině zanechal, cítí se odtržený a má stesk po rodné vlasti. Film, ve kterém je příběhová linie podružná a nikam neústí. V souvislosti s Tarkovského emigrací nelze si nevšimnout paralely mezi ním a hlavním hrdinou, takže z části po pocitové stránce se jedná o autobiografický film, který nese všechny znaky autorova rukopisu (voda nechybí - hlavně záběr na sochu anděla v řasách pod tekoucí vodní hladinou). Nepochopil jsem všechno, ale dojem film zanechal. ()
Kapky, kroky, toky, doteky. Utápí se knot, kape vosk. Dohořívá svíce něčí. Země se dál točí...Ok(n)o minulosti vestavěné do meditativní melancholie, poezie bloudění, zmrazená v defilé objevných objetí, odlehlých myšlenek stavitele. Enigma krajiny, tabu bytí, nádechy, výdechy, vzdechy. Přesahy vidění, zde i za obzorem. Celistvé útržky, jinotajné výjevy, bystřiny čiré, filozofické stoupání, dlouhá zastavení, surrealisticky abstraktních momentek zarámování. Vzdálen, vzdálen věrný odraz, nezapomenutelný obraz blízkého setkání. ()
Možný spoilery: Typickej artovej shit, příklad filmovýho zpracovaní, který vyloženě nesnášim. Jako co na týhle nudný pyjovině hodnotit kladně? Že to režíroval Tarkovskij, že zde věčně chčije ze stropu, nebo že ta blonďatá slePIČKA vytáhne kozu? Nesnesitelně zdlouhavý dvě hodiny retrospektivního čumění postav na louce, debilních filozofickejch žvástů, štekot psa, chození se svíčkou v prázdný nádrži, ze Stalkera okoukaný pršení a potoky v halách, magor co se zapálí na piedestálu sochy a předtim hulákající hlody o ekologii, že je lidstvo debilní a mělo by se vrátit k původním hodnotám a mající kreténský kecy vůbec po celej film, zkoumání nějakýho hudebního skladatele z 18. století, kvůli kterýmu se do Itálie hlavní hrdina vlastně vypravil a dále vyobrazení Andrejova asi hodně záživnýho mládí v podání Olega Jankovskýho. SUPERODPAD čili 0%.// Dal jsem tomuhle veledílu ještě druhou šanci, pustil si to celý znova a snažil se vnímat všechno co ve filmu je (což je teda často velká dřina), neboť poprvý jsem permanentně usínal a to jsem si to pustil asi na čtyřikrát, tentokráte pouze na dva zátahy a snažil se předevšim pochopit, co se komu na tom tak strašně líbí. Ale je to pořád stejný, opět jsem se nehorázně nudil, veškerá dějová linka je totiž podaná šíleně nezáživně. Pochopil jsem, že je Andrej nejspíš agnostik, jeho tlumočnice s nim chce mít soulož, ale zároveň vlastně nechce, protože má k němu jako k chlapovi odpor, fascinuje ho cáklej Domenico, kterej kdysi držel svojí rodinu několik let pod zámkem kvůli údajnýmu konci světa, na kterej chce upozornit tak, že přejde vypuštěnej termální bazén se zapálenou svíčkou, což má asi alegorizovat, že by konec světa, tedy jakýsi restart, lidstvu možná i prospěl, o čemž i vyřvává kdesi na náměstí na soše. Další dějovou linkou jsou Andrejovy černobíle vyobrazený sny, ve kterých se prolíná Domenicův příběh, Andrejovo dětství i současnost, celý je to zabalený v oparu odcizení se vlastnímu domovu a stesku po něm v cizí zemi, což prožíval i onen skladatel podle jeho dopisu a k tomu všemu ještě přehršle ubíjejících blábolů, ať už od Andreje, jeho tlumočnice, Domenica a dalších, který maj nějaký jinotaje, jejichž významy luštit fakt nehodlám. Jako možná je to dílo na zamyšlení, ale když to řeknu slušně, tak nějak zároveň i dost o hovně s topornou atmosférou, fádním dějem a únavnými dialogy. Už nikdy více. ()
Dřív jsem se v těhle filmech vyžíval... ()
Už jsem myslel, že se mě žádný další Tarkovský nedotkne tak osobně jako Stalker a Solaris. Ale kdybych měl říct, proč Nostalgie ano a Zrcadlo ne, budu jenom mlhavě blekotat něco o čistších obrazech, větší soustředěnosti, rezonující osobní zkušenosti. ()
Film natočený formou, která je mi úplně cizí. Cítím v tom umění, to jo ale nedovedu se dokoukat do konce. Vzdychají, mluví, otevírají dveře. ()
Asi nejslabší film Andreje Tarkovského, což ve srovnání s většinou filmů ostatních filmařů vlastně nic neznamená... (8. 1. 2007) Oprava (13. 2. 2013): Nostalgie není nejslabším filmem Andreje Tarkovského, pouze filmem nejméně srozumitelným. Nejde vlastně o film, pouze o další filmovou kapitolu z Tarkovského života - bohužel ji tentokrát vypráví v "cizím" jazyce. A přece když se pozorněji zaposlouchám do naléhavosti jeho dikce a skrze překrásné obrazy na sebe znovu a znovu nechám působit smutek, který prožíval a který z filmu doslova čiší, nezbývá mi než smeknout, protože se zde Tarkovský dostal až na (nebo za?) samé hranice možností filmového jazyka... ()
Absolútne som nepochopil, o čo vo filme išlo. Nepomohol mi ani obsah, ktorý som s filmom nedokázal spojiť, ani žiadne komentáre. Môžem iba s nostalgiou spomínať, aké boli Solaris alebo Stalker ľahko pochopiteľné a svižné filmy. Tu sa niečo stane až po hodine a štyridsiatich minútach a potom až do konca nič. Obľúbený režisérov prvok dážď v interiéri je tu použitý toľko krát, že sa mi akurát prejedol. Všetko je umocnené hrozným obrazom aj zvukom a simultánnym jednohlasovým dabingom do ruštiny. ()
existencializmom presiate, priam biblické podobenstvo o bezmocnosti človeka voči zabehnutému spoločenskému mechanizmu. ale nádej umiera vždy posledná. neuveriteľný film a povinná jazda pre každého človeka. ()
Nemuzu to zaboha dokoukat. Uz jsem to rozjel asi petkrat, a vzdy po pul hodine koncim...tak snad se to jednou podari. Zatim hodnotim stredne, jakoze prislib, a taky protoze Tarkovskeho filmy mam obecne rad. :-) P.S.: A taky mi tam asi docela prekazi ta italstina... ()
V Nostalgii, jak je tu tisíckrát zmíněno, se tvrdí, že se báseň nedá přeložit do jiného jazyka a stejně tak, že cizinec nikdy nepřilne k zemi, do které nepatří. A je to samozřejmě pravda. Tarkovskij, coby Rus je poprvé mimo svou zem a poprvé mimo ni i natáčí. Ocitá se v Itálii, a teskní po své zemi, která je pro něj, pokud jste viděli jeho filmy, vším. Inspirací, útěchou, životem. Nádherné Italce se nepodaří hlavní postavu Andreje svést, svíčka na konci je fascinujícím záběrem a přitom na první pohled zcela banálním... a samozřejmě poslední záběr. Vše vypovídá o čistotě a spřízněnosti Tarkovkého se svou zemí. A možná právě změnou prostředí se cosi obrátilo. Jakoby Stalker, poslední Tarkovského film natočený v SSSR, byl naprostým vyvrcholením jeho tvorby a pak už jen zápasil ve zbylých dvou filmech s tím, jak se chce v Nostalgii vrátit domů a přitom nemůže a v Oběti s tím, že přichází konec. ()
Andrej Tarkovskij, je unikátnym režisérom s unikátnymi príbehmi. Každého z jeho diel je hlboko psychologické - filozofické – teologické. Pri každom jeho diela je potrebné vypnúť všetko okolo seba a venovať sa jeho pohľadu na život a Svet. Nechajme sa sprevádzať, na mieste kde nám chce pomôcť pochopiť samých seba. Určite príbeh na viacnásobne čítanie. ()
Nádherné! Nevedel som sa vynadívať na sled obrazov, z ktorých každý jeden bol ako krásna umelecká fotografia. Film mal pôsobivú snovú atmosféru, rozvláčne tempo, také typické pre Tarkovského a zaujímavé postavy. Zvláštne je, že keď som film videl prvý raz, až tak ma nezaujal (tak na 3 hviezdičky), zdal sa mi málo záživný, ťažko pochopiteľný. Mal som pocit, že si z filmu nič nepamätám. Pri druhom sledovaní som bol ale prekvapený, že jednotlivé obrazy sú mi už dôverne známe, ostali silno zaznamenané v mojom podvedomí. Nedá sa povedať, že by som už teraz film plne chápal, ale minimálne už rozumiem pocitom, ktoré film vyvoláva. A to je zrejme kľúč k sledovaniu Tarkovského - nesnažiť sa film vnímať rozumom ale srdcom. Uvedomil som si aj ďalšiu vec, a síce, že to nie je film na jedno pozretie. Pri každom ďalšom pozretí film poskytne iný zážitok, divák si všimne veci, ktoré si predtým nevšimol. Už sa teším na to, čo mi prinesie ďalšie pozretie. ()
Napsat pár slov o Nostalgii se tak trochu ostýchám, neboť se domnívám, že vcítit se do prožívání hlavní postavy, která reflektuje pocity Andreje Tarkovského z těžkého období odloučení od syna, domova, do kterého se již nikdy (ani po své smrti) nevrátil, není snadné. Také díky fantastické edici, díky které si můžeme již tento film shlédnout ve velmi dobré kvalitě, jsem měl možnost seznámit se s filozofií autora, která byla významnou součástí Tarkovského děl a která se ve filmu promítá v několika rovinách, např. také v postavě tlumočnice. "Chcete být štastná, jsou i důležitější věci" sděluje kostelník... Obrazy filmu jsou fascinující. Je však zřejmé, že koho irituje tempo Tarkovského poetiky, ten film zřejmě naprosto mine. Pro mne bude záležitostí na pokračování. ()
Jestliže "Stalkerovi" jsem dal milosrdnou jednu hvězdičku, tady zkrátka musím dát odpad. Stopáž něco málo přes 2h je nesnesitelná, i když v rámci Tarkovského tvorby patří film k těm kratším. Bohužel to příšerné pomalé tempo, zbytečné a dlouhé záběry (týpek nese svíčku, nemluví, kamera se s ním pohybuje, to vše trvá více než 5 minut). Co k tomu říct. Asi, že nejsem rozhodně artový fanoušek. To bylo naposledy, co se mě Tarkovskij snažil unudit xsmrti. Už nikdy mu šanci nedám. ()
Jestliže jsem měl problém s hodnocením Zrcadla, tak u Nostalgie cítím ještě větší rozporuplnost a nejasnost v tom, jak toto dílo uchopit. Na jednu stranu tu máme opět silná témata dotýkající se celé lidské společnosti, na druhou stranu tu jsou silné existenciální prvky samotného lidského bytí, touhy po domově, nekompatibilnosti s jinou kulturou a cizím prostředím, avšak režisér zde nepřinesl mnoho nového, co bychom již v jeho předchozích dílech nepocítili. Po shlédnutí výborného Solarisu, velmi dobrého povahopisu Andrej Rublev a autobiografického Zrcadla, se nyní s Tarkovským setkávám po čtvrté. Kromě pár dobrých dialogů a klasických uměleckých obrazů, které Tarkovský promítá do většiny svých děl (přírodní živly, prolínání časových rovin, motivy křesťanství, symboly s významem i bez něj) tu podle mého názoru autor nevyužil maximum hloubky svých myšlenek, které zde chtěl sdělit, respektive - místo toho aby se dotknul pouze menšího spektra myšlenek a hlouběji s větší dynamikou, snaží se zde solit tolik reálií, že to všechno dokáže vstřebat pouze hrstka diváků. Je to ovšem můj subjektivní pohled na věc, jelikož nejsem národa ruského, což podle mě rovněž hraje svou roli i ve filmu Zrcadla. Nostalgie a Zrcadlo má spoustu společných autobiografických prvků, které mohou být obtížněji uchopitelné pro diváky bez znalosti různých konkrétních kontextů a reálií. I zde mohu víceméně prohlásit, že pociťuju tu skutečnost, že Andrej si film točí více pro sebe a svou rodinu, než aby se dotknul samotných diváků. Je pak těžké objektivně ohodnotit takové ryze subjektivní dílo. Oceňuji opět skvělou práci s kamerou, hudbou, a také pěknými dialogy, to vše kolem je ale neefektivně zdlouhavé, natahované a kolikrát i kýčovité, když už jste od režiséra několik filmů viděli. "Třetinu života trávíme ve spánku (a tedy sněním): co je skutečnějšího než sny?" 60% ()
Asi mě to mělo unudit k smrti.....málem se to povedlo. Ještě by mě taky zajímalo na čem jeli tvůrci, lexaurin to nebyl...Ale jak koukám viděl jsem jiný film, než ostatní...jasný odpad! Prostě ze mě nikdy nebude obdivovatel sovětské kinematografie, jako i samotného CCCP. Ano, je to drama, je to psychologie drama, ano je to poetické drama, ale za mě katastrofa - z filmu mi bylo fyzicky špatně! ()
Projekt 100 (1998) ()
Ty dvě hvězdičky jsou za to upálení, za ty kozy (hold není nad násilí a sex). Jo a taky za toho čokla co sa tam furt motal. Jinak mě mé první setkání s Tarkovskym zklamalo. ()