Stalker
-
Stalker
-
Сталкер
(Sovětský svaz) -
Stalker
-
Stalker
Mysteriózní / Sci-Fi / Drama / Poetický
Sovětský svaz / Západní Německo, 1979, 163 min
Režie:
Andrej TarkovskijHudba:
Eduard Nikolajevič ArtemjevObsah
-
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. (oficiální text distributora)
Vycibrené, poeticky a emocionálne vypäté filozofické dielo na tému myšlienkovej sily človeka, ktorý si je vedomý základných životných hodnôt a ktorý dokáže žiť a jednať v súlade s nimi; o ceste, ktorá sa stáva očistným zdrojom skúseností. Scenár prebral z pôvodnej predlohy len základnú sujetovú situáciu - existenciu Zóny a povolanie Stalkera - prevádzača do Zóny, záhadného, tichého, pulzujúceho územia nejasného pôvodu. Celý film sa okrem rámcovej kompozície (Stalkerov byt a bufet) odohráva v jednom uzavretom mieste v jednom dni ako putovanie za tajomstvom v Zóne, umožňujúcim cestu k sebapoznaniu, k nádeji. Teória o nadprirodzenom pôsobení Zóny, jej smrtiacich nástrahách a čarovnej moci "miestnosti" uprostred nej, plniacej najskrytejšie želania, sa predstavuje ako súčasť diskrétneho Stalkerovho učenia v metaforách, javovo však nie je ničím potvrdzovaná. Stalker (s vyholenou hlavou asociuje prepusteného politického trestanca) sprevádza do prísne stráženej Zóny Spisovateľa a Profesora. Vyzýva k usilovnému sústredeniu sa na cestu, k zodpovednosti za každý krok, v jeho jednaní je podstatný rešpekt k skrytému poriadku Zóny. Vo vzájomných dialógoch si postavy objasňujú svoje názory na svet, zmysel a hodnoty života. Po návrate Stalkerova žena hovorí o vlastnom zmysle života, v ktorom je zázrakom ľudská láska. Ich chromá dcérka ako výraz sily ľudského ducha telekineticky posúva poháre po stole. Nápadným rysom filmu, v ktorom dlhé "meditatívne" jazdy prevažujú nad montážou, je štylizácia jeho scenérie - mimoriadne asketickej, fascinujúcej hutným napätím. Komentáře uživatelů k filmu (515)
-
fandorin
**** 1/2(23.3.2007)
-
rado3105
KRASA KTORU SI NEDOVOLIM KOMENTOVAT(6.10.2007)
-
benway
Ta jednoduchost!! Stalker mě utvrdil v tom, že na film vlastně skoro nepotřebujete peníze - stačí dobrá předloha, pár dobrých herců, polorozpadlý kdysiprůmyslový areál......a scénáristická, kamerová a režijní genialita:-) Těžko něco dávat na první místo, ale kdyby ze mě někdo mermomocí páčil můj nejoblíbenější film, řeknu tento(7.10.2007)
-
st.lupen
Jeden z nejúchvatnějších filmů jaké byly kdy natočeny. Tempo filmu je velice pomalé, ale v každém okamžiku je cítit dusná atmosféra tajemna. Po výtvarné stránce se jedná o úžasné dílo, kdykoli stačí zastavit film a zůstane před vámi hotový obraz který vvypráví ten samý příběh. Literární předlohou k filmu posloužil vědecko-fantastický román bratří Strugackých "Piknik u cesty" z kterého je vzata jenom základní myšlenka a Tarkovskij zde stvořil nové a naprosto fenomenální dílo.(7.3.2008)
-
DonFrolimo
Nechci byt zase tolik osobni, ale tady se musim vyznat. Stalker je asi muj nejoblibenejsi film a to patrim k lidem, kteri nerikaji nej. Zkusim v nekolika bodech shrnout, proc bych dal i 7hvezdicek. 1) lepsi nez literarni predloha (to je vic nez vyjimecny ukaz) 2) skutecne filozoficky film (to je naprosta vyjimka) 3) maximalni vyteznost na minimalni plose 4) vytvarna vyrazivost sama hraje, Zona je jako zivy herec (tohle jsem nikde jinde nevidel) 5) kamera je syzet (ne strihova posloupnost) 6) dokonale posazeny pribeh - vseobecne znamy a presto porad opakovatelny tak aby nam neco prinasel, jako dobra pohadka, jako kazdy dobry pribeh 7) tedy, tenhle film se mi nikdy neomrzi, i kdyz jej staci shlednout jednou za par let.(13.3.2008)
-
MimiXus
Znáte ten pocit, když jste si jako malá dětska hráli ve starejch barákách a prolézali zříceniny a prostě strkali nos kamkoliv to šlo. Pocit neznáma a jemného nebezpečí, které čekalo za každým koutem. Staré továrny a opuštěné fabriky. Jejich tajemyství, která vlastně neexistují. To je přesně Stalker. Je jako ta opuštěná fabrika, kterou celou musíte prolízt a máte u toho nádherný pocit dobrodružství, ale nakonec nic neobjevíte protože není co. Úžasně na mě působí ruština a výkon stalkera samotného.(25.5.2008)
-
sister
Poprvé jsem zůstala v němém úžasu nad něčím tak dokonalým. Při druhé projekci jsem film nedokoukala. Úžasná one night stand, ke které by každý další návrat pokazil dojem z toho, co bylo :-).(14.7.2008)
-
lenoch
Tři chlápci chodí po louce a házejí matičky. Stalker má při tom takový výraz, že jsem neustále čekal, kdy se za ním vynoří obrovská zmutovaná mnohonožka a zabodne mu sosák do zátylku. Nic se však nestane. Tarkovskij pohrdá tím, podbízet se vkusu chátry jakýmkoliv dějem, nebo nedej bože speciálními efekty. Žádné komáří mýtiny, veselá strašidýlka, ježibabí rossol ani ohnivé peří - slavná novela bratří Strugackých slouží jen jako kulisa k filosofickým rozhovorům, které stejně nepochopíte. Ale jsou v tom opravdu hezké obrázky.(5.11.2008)
-
uncredited
Obrazy! Obrazy! Celá historie lidstva je protkána tragédiemi způsobenými lidskou hamižností a leností, respektive touhou po jednoduchých řešeních. Mít všechno hned teď a pokud možno i jasné a srozumitelné, aby nebylo třeba polemiky či pochybností. Pochybnost je totiž slabost, jak ví každý správný (i potenciální) diktátor/manipulátor. A taky že strastiplná cesta může být nakonec víc než důvod, pro který ji podnikáme. Zapomeňte na škatulky, do kterých je Stalker nacpaný. Stalker lacině nefilozofuje (jak se někteří snaží naznačit), netřídí informace, nevybírá jeden "plán", nestaví jeden světonázor nad druhý, nenabízí hotové řešení. Naopak nechává vše na svém divákovi. Stalker vás zkrátka potřebuje! Donutí vás použít mozek, a pokud máte jistý potenciál, možná i zachytíte něco z jeho odkazu. ...ani já se nepřestávám snažit. 100%(28.2.2009)
-
wojciech
Že si Tarkovskij vezme z původní předlohy bratří Strugackých jen pár dílčích nápadů by mi zas tak nevadilo. Nicméně to, že tam místo toho nacpe svůj pseudofilozofický balast, mě už štvalo trochu víc. Pár momentů přesto geniálních (např. scéna v hale s písečnými kopci) - zbytek ale značně pokulhává.(18.3.2009)
-
limited
Filosofické podobenství o lidském údělu. Neviděl jsem žádný jiný film, kde by se obraz a slova, tak doplňovala.(7.7.2009)
-
Spiteri
Hodně jsem se rozhodovala, jestli dám dvě, nebo čtyři hvězdy... pro mě hodně rozporuplné - děj téměř žádný, vše rozvleklé, ponuré, lyrické... na druhou stranu vidím Stalkera jako hodně originální a svým způsobem "napínavý" kousek... pro mě to bylo trochu jako Záhada Blair Witch - pořád jsem čekala, co se bude dít, a to mě fakt děsilo... hodně zvláštní a člověk na takový typ filmu musí být zkrátka naladěn... a já byla.(30.8.2009)
-
Smazat
Film od kterého nejdou odtrhnout oči.(29.9.2009)
-
petrxx
To není film pro mě. Vizuální stránka super, herecké výkony fajn, ale jinak to co jsem očekával se nesplnilo. NUDA!(11.10.2009)
-
Inner
Pro mě první Tarkovského film s kterým jsem přišel do styku a hned zfilmovaná moje oblíbená knížka (bůhvíproč jsem ji hledal snad v dvaceti knihkupectvích?). Chtěl jsem být skeptický, kritický, ale tak po 3 minutách jsem byl semlet atmosférou, kamerou, dialogy, režií, hudbou, .... . Jasných pět hvězd nebo chcete-li 100%.(27.10.2009)
-
josmart
Trojice zoufalých mužů nespokojených se životem se vydává do tajemné Zóny, která prý plní nejniternější přání. Cesta sama je adrenalinová, neustálá přítomnost blíže neidentifikovatelné hrozby míchá s žaludkem. Během této cesty muži meditují nad smyslem života a pomalu docházejí k určitému sebepoznání. Zaznívají tam různé úvahy, které jsou natolik hluboké, že jsem čas od času musel film přerušit a uvažovat o nich. Dvě a půl hodiny utekly jako voda, rád si to někdy pustím znovu. A rozhodně si znova přečtu Piknik u cesty.(26.11.2009)
-
f393n6
Nečekal jsem nic, dostal jsem vše. Mám za sebou sice teprve první zkouknutí, ale jsem absolutně nadšen. Měl jsem chuť prozkoumat celou Zónu do detailů, takže by mi nevadila ani delší stopáž, naopak. Nevím, co víc říct, snad jen, že Stalker je film jako stvořený pro spisovatele.(24.3.2010)
-
rentier
WTF? Když jsem zjistil, že druhý díl má hodinu a půl, začal jsem raději shánět povídku. Prostě souhlas s ostatními hodnotícími nízko, začátek navnadí, ale po příchodu barvy se to všechno nějak zasekne a člověk jenom čeká, čeká, čeká..spí!(12.9.2010)
-
cyglos
Jsem rád tomu, že jsem se s tímto filmem měl možnost seznámit v 80tých létech. Hlavně proto, že v kině byli všichni za stejným účelem. Kvůli filmu samému. Žadné bezduché komentování, nebo šustění papírky. KINO po všech stránkách. S minimem maximum. Co záběr to klenot. Začátek jak z Apokalypsy, krajina bez lidí /až na "hrdiny"/, jako po totální válce, a ZÓNA. Cesta drezínou jako do pravěku věků. Hlas Stalkera se stále ustrašeným zabarvením, pochyby. . . Cesta Zónou, niterné úvahy, voda ve všech podobách, matice a fáče určující správný směr cesty do centra Zóny. Kapající voda se zvukem významu bijícího zvonu a pak pochyby o sobě samém ve vztahu k vlastní schopnosti a moci Zóny. Strach z toho co je v nás. Návrat zpět domů jen podtrhává celou filosofii příběhu. Stalkerova nemocná dcera, která by měla být cílem snažení dodažení centra zóny a splnění niterného přání o nápravě, je ukázkou pokory před vlastním nitrem, o kterém ani sám Stalker není přesvědčen, že ho zná. Kamera stejná jako na začátku, když Stalker vstávál se stáčí a tentokrát ukazuje stěnu s knihovnou plnou knih.(27.10.2010)
-
PONK
Najťažší film môjho života. Pozeral som ho na dvakrát. Filozofické hlbavé premýšlavé monology striedajú dlhé zábery prírody. Zaujímavá myšlienky.(9.11.2010)
