Křižník Potěmkin

.......to by musela stát vedle televize domina s bičem, abych nezačal u němého filmu klimbat. Ani kafe a burácení smyčců při vzpouře na Potěmkinu mě nedokázali probrat. No teď možná kecám, ta hudba byla vážně úderná a líbila se mi, ale to mi nestačí. Určitě teď zuříte a říkáte si, co bys chtěl od filmu z dvacátýhopátýho ty satanáši co nenávidíš němou kinematografii. A já odpovídám, že bych potřeboval něco, co bych mohl vyprávět dětem až budu starej nemohoucí dědek. Nějakou scénu ze které by se zježili vlasy i Kojakovi. Pravda, když dojde na schodišťovou scénu, moje srdce zaplesá. Navíc geniální scéna kočár vs. schody vs. beznohý bojovník je to co dělá film nesmrtelným a kdyby se podobné scény objevili vícerokrát, byl bych spokojen. Na druhou stranu mě zase napadá, že by z toho byl nesmyslný guláš nicneříkajících obrazů a duch té doby by byl v lautě. Tak sakra, proč hodnotím jak hodnotím....? Stydím se to přiznat, ale já vážně nevím! (27.08.2008)

Křižník Potěmkin. Dá se snad napsat něco, co ještě nebylo řečeno? Tohle je prostě film, který by měl vidět každý, kdo se o film zajímá trochu hlouběji. Po stránce technické je jednoduše vynikající a působí mnohem "současněji" než spousta filmů z poslední doby. Jen po té stránce lidské mi tam něco chybělo, ačkoliv to už je spíše můj problém. Ale i tak mi tento film nabídl spoustu nezapomenutelných scén se stále výraznější hudbou. Ejzenštejn uměl a nebál se riskovat. Odvážný film sloužící myšlence, která nebyla tak úplně správná. (06.09.2007)

Vždy při vyslovení jména Křižník Potěmkin si představím výbornou scénku z filmu o účetním Fantozzim. Ta scénka za to může, ta scénka mi dala vědět, že tento film vůbec existuje, jinak bych o něj jen stěží mohl zavadit. Očekával jsem monstrózní sračku. Musím přiznat, že jsem překvapen. Křižník Potěmkin je a nejspíš i zůstane nejstarším snímkem, který kdy budu mít možnost a nebo chuť vidět. To co zde předvádí kamera, za to by se člověk nemusel stydět ani dnes. Težko se dá věřit, že takové záběry pocházejí z roku 1925. Já jakožto člověk znalostí azbuky nedisponující, jsem z těch titulků pochytil snad jen slovo ,,Potěmkin´´, a přesto kvalitní záběry za podpory perfektní hudby mi děj srozumitelně předkládaly po celou stopáž. Film na mě přenesl i dobovou atmosféru, a to k tomu nebylo potřeba ani složitých efektů. Ať pátrám sebevíc, prostě mě nenapadá co tomuhle filmu vytknout. Přesto s ohledem na moje hodnocení u jiných snímků nemůžu dát více než * * *. (21.05.2011)

Myslím, že je chybou jít na takový film jako je Křižník Potěmkin zcela nepřipraven. A ještě větší chybou je domnívat se, že ona nepoučenost, je projevem nějaké nezaujatosti. - Právě nepřipravení si totiž sebou přineseme určitý druh předpojatosti. Naše filmová zkušenost je totiž pevně zakotvena v době, v níž jsme vyrůstali. A proto se neumíme dívat na starší filmy a zvláště pak na filmy němé éry, které jakoby spadají do doby filmového pravěku. K obsahu Křižníku Potěmkina můžeme mít po všech těch letech převážně ironický vztah, ale jeho forma nic neztratila na své bravurnosti. My jsme však za to ztratili z velké části svou schopnist vnímat ji. - Ona bravurnost spočívá, jak v kráse a orginálnosti záběrů (nástoupená posádka lodi viděná přes lodní kanón, pohledy do hlavně kanónu), tak zejména v obratnosti práce s motáží. Montáž je tu hlavním rpostředkem vyprávění. Vytváří rytmus díla (viz. např. rychle se střídající záběry skupin při cystající se popravě námořníků), ale především vytváří kladením zaběrů vedle sebe filmový jarzky plný obrazových metafor (viz. tři záběry oděkého lva, které vytvářejí obraz jednoho lva, který povstal). Umíme ještě číst obrazový jazyk. Znamená zkažené maso upadající carskou monarchii? Rozbité hudební nástroje jsou symbolem neslavného konce jejich majitelů? Pád malého chlapce v davu a jízda onoho slavného kočárku po schodech jsou ukázkou pošlapané nevinosti a bezbranosti? Také nevím. Ale myslím, že to stojí za to, dát si práci a přemýšlet. - Opět si jednou dovolím hodit odkaz na svůj blog, kde najdete podrobný popis děje a i trochu toho rozboru. Moc mě za to nelynčujte. (16.01.2006)

Nepopírám, že je to naprosto stěžejní kinematografické dílo právem patřící do každé správné učebnice filmových dějin, ale já si ho bohužel užíval jen chvílemi (a to i navzdory příjemně střídmé délce). Němé filmy to se mnou holt mají těžké (a já s nimi, přestože se většinou snažím vyjít jim vstříc). 70 % (09.10.2009)