Cartouche

I po skoro půl století patří tento film mezi ty lepší dobrodružné historické filmy, který stojí na idolech tehdejší doby, Belmondovi a přímo nádherné Claudii Cardinale. Charisma, které čiší z Cartouche se už málo vidí i v dnešní době a i díky němu se vžíváte přímo do děje a prožíváte jeho příběh, stejně tak jako oplakáváte smrt jeho milované.. (03.05.2009)

Romantika, akce, božská CC, božský JPB a špetka francouzské historie od osvědčeného režiséra. Jenže je to docela nuda. Jistě, Cartouche má výborné momenty, ale je strašně dlouhý a vlastně se tam toho celkově moc neděje, na mě prostě nezafungoval před více než deseti lety a bohužel ani teď. Škoda. V rámci žánru/ů existuje hromada lepších filmů. 65%. (11.12.2021)

Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. (09.10.2023)

Cartouche já můžu vždy a všude. Pro mě je to tutovka. Akorát nevím, jestli jsem s distributorem sledoval stejný film. Co se tady píše v obsahu, je docela mimo. Robin Hood jako vzor hlavního hrdiny - kde to vzali? Stává se vůdcem pařížských zlodějů s pomocí své milenky Venuše - to je nesmysl, vůdcem se stává sám. Má to být navíc v předvečer francouzské revoluce - to by musel být pěkně dlouhý předvečer. Lidové povstání? Kde? A šlechtična ho přece do pasti nevlákala. Hrůza. V Cartouchovi najdeme vše, co máme na historických dobrodružných filmech té doby rádi, ale narozdíl od přece jen poněkud staromódního a škrobeného Jeana Maraise, je nám to předloženo v modernějším, dynamičtějším balení. Inu, Belmondo. A navíc v bezchybném spojení s Claudií Cardinale. A ten smutný konec jinak veselého filmu nám může být líto, ale na druhou stranu cítíme, že to film zase o něco zvedlo. Vynikající původní dabing pak korunuje celkový zážitek. (05.05.2010)

Tenhle film je francouzská klasika. Svým způsobem připomíná Robina Hooda. Láska, Belmondo novým vládcem podsvětí olupující boháče a šlechtice, uplácející všechny, aby ho nechytnuli vojáci, zrada vůči němu, mocichtivost a další. Láska jeho milé, která položí svůj život za jeho. Cartouche se hodí na nedělní odpoledne, abyste si u něho odpočinuli. (15.04.2005)