Mrchožrouti

Zase ti Frantíci a jejich humor. Experti největší! Tahle válečná komedie je tak nahláškovaná a vtipná, že jsem se se chlámal skoro celou dobu. Belmondo s humorem sobě vlastním každou situaci bere s nadhledem a s úsměvem na tváři. Bombastické skloubení srandy s válečnou hrůzou! Pár přeživších legionářů se v Tunisu pokouší vyloupit banku, ale bez komplikací to nejde. Belmondovi vydatně sekundují všechny další postavy (opět v geniálním starém českém dabingu) a na scéně se objevuje jako manželka bankéře i krásná Marie Laforet, která hrála Belmondovu milenku v Policajtu nebo rošťákovi a manželku z Veselých velikonoc. Ladí jim to jako vždy skvěle! Nehorázná prdel a mám chuť si film pustit znovu, což se stává opravdu jen velmi vyjímečně. Žeru hudebního skladatele Delerueho a tady střídá tolik božích motivů a hudebních nástrojů, že se mi z toho točí krásou hlava. I teď, když píši tyto řádky mě jede z beden jeho geniální soundtrack, který si stoprocentně pořídím na krásném vinylu. (07.01.2019)

Belmondo si s bankami nedá nikdy pokoj. Akurát si tu francúzi predstavujú druhú svetovú ako Muž z Acapulca. Na začiatku som mal stále pocit, že sa autor prebudí nad písacím strojom a prepíše príbeh tak, aby neobsahoval toľko nezmyslov. Tie sa hromadili takým tempom, až som pochopil, že tak to má byť. Takže paródia na druhú svetovú v africkej oblasti obsahovala zábavné časti, Belmodndo balí ženy, zlaté tehličky sa sypú a prichádza aj ponaučenie, že k elektrickému vedeniu sa treba správať úctivo. (19.05.2015)

Jean-Paul Belmondo je tak zábavný, okouzlující a chlapácký, až se divím, že ty zlaté cihly v malé tuniské bance, které Belmondíček chce ukrást, za ním nejdou samy. Zlatá cihla je přece taky ženského rodu, ne :) ? Ve slejváku zábavných scén a hlášek / Ten se teď někde fláká. Jestli je teď s Vaší manželkou, tak se určitě nefláká./ občas zahřmí velmi vážná bouřka. Je až neuvěřitelné, jak kvalitně se s takovou kombinací dokázali vyrovnat všichni herci, kteří působili v obou polohách naprosto důvěryhodně. (27.01.2008)

"To jsou u vás ztráty? Vždyť jsme neztratili ani celých devět lidí z deseti." Podobnost s Kellyho hrdiny čistě náhodná? O tom upřímně pochybuji. Akorát tady je to v opačném gardu. Jede se totiž po trase banka-zlato-cesta. Ono je to však úplně jedno. Jediné podstatné je, že se sehraná parta kolem Henri Verneuila po dvaceti letech vrací natáčet do Afriky (škoda, že bez Ventury, sedl by sem). Mrchožrouti mě příjemně šokovali hned v několika ohledech. Čekal jsem válečný film ve stylu "zastřel si svých sto bezejmenných nácků" a to celé říznuté komediálním tónem produkovaným především Villeretem. A přitom výsledek je celkem komorní snímek souboje několika vychcaných drsňáků o zajištění budoucnosti s nemálo cynickýma hláškama. Nelze v tom nevidět inspiraci ve westernech. Charaktery tady mají typově blízko k nejmenovanému Leonemu majstrštyku. Také každý kuje pikle na každého. Jednapadesátiletého Belmonda tento film zastihl v pětiletce kdy točil své snad vůbec nejlepší kusy (Profesionál, Bezva finta) a čtyřiašedesátiletého Verneuila stále v nesenilním stavu. Mrchožrouti fungují ve všech svých složkách a od maximálního hodnocení je dělí skutečně málo. Vlastně jen prostřední pasáž. Úvod totiž nadchne, pak se tempo na nějakou dobu zvolní a přibližně čtyřicet minut před koncem na scénu napochoduje zlato a najednou to nabere neskutečné grády. K tomu nějaký ten nečekaný zvrat, přestřelky, chytlavý hudební motiv, drsná cháska a především řádná chlapácká zábava. (30.01.2008)

Již škatulkování filmu do válečný – komedie ledacos napovídá. Podobné spojení je vždy problém. Málokdo dokáže tyto dva žánry spojit do fungujícího celku. Přeci jenom je docela obtížné držet komediální linku poté, co většina vašich spolubojovníků právě padla. Nevím, jak se to tvůrcům podařilo, ale podařilo. Mrtvol je v Mrchožroutech až překvapivě mnoho, naštěstí humoru také a Belmondo a spol si vysloužili poctivé tři hvězdy. (28.11.2016)