Mrchožrouti

Plátno se chvěje napětím od první minuty. Legionář Belmondo pádí mezi výbuchy, troskami a mrtvolami a nežene ho (jen) pud sebezáchovy, ale i myšlenka na zlato. Což v tomto filmu není eufemismem pro milovanou ženu. Mrchožrouty jsem poprvé viděla ve věku poměrně útlém, a zaujaly mne především scény s elektrickým proudem. Až později jsem dokázala docenit to ostatní: dialogy Michela Audiarda, hudbu Georgese Deleruea, zelené oči Marie Laforêt, vzrušující balancování mezi promyšleným humorem a nesmyslnou krutostí války a především pak zjištění, že Belmondo je v armádě filmových frajerů generálem. (06.08.2012)

Už jsem měl možnosti vidět od pana Belmonda hodně filmů, ale tady jsem byl přímo zklamán. Je to zatím nejhorší film, kde se mistr žen vůbec nepředvedl. Film se mi zdá tak nějak umělý a naprosto hraný. Vztah s Němcem v tanku při útěku je přímo přikovaný k nerealitě a absurditě. Seděl jsem pět minut v křesle a netučil jsem jestli to měl být nějaký skrytý vtip. Jednání Němce, který překpokládá, že se mu bude věřit, nedokonalé. Prostě celý film ve mě zanechal poloviční výraz pořádného filmu, který si představuji od Belmonda. Musím přiznat, že manželka bankéře byla navýsostech sexy. Její ženské a prohnilé jednání přidává tomuto filmu minimálně jednu hvězdičku. Už pro tu originálnost a předvedení, které se jen tak ve filmech této provenience nevidí. Jacques Villeret se opět ukázal v roli naprostého hlupáka, na kterého jsou používány ty nejlehčí psychologické triky a on vždycky podlehne. Je mi ho tak líto. Miluji jeho film Večeře s blbcem, ale tady kledá na absolutní dno. Film jsem strávil, neboť mým cílem je vidět celou filmografii hlavní postavy. Jinak děs a bída a nespraví to ani ředitel banky, který chčije do jámy po výbuchu bomby a zabije ho vysoký proud. Všem ostatním doporučím neopakovatelnou komedii, kde šéf Belmondo hraje jako dokonalý bůh. Nenapravitelný je o tísic a jeden kilometr dál než tato prázdná, nízkopoložená, ostudné komedie. (19.09.2008)

Na pomezí válečného dramatu a lupičské komedie si neodolatelný Jean-Paul Belmondo vybrušuje darebácký cynismus do ironické ostrosti, když tváří v tvář zlatým cihlám odhazuje (všichni odhazují) masky prázdného vlastenectví, pochybného hrdinství či vratkých (milostných) spojenectví. Tahle podrazácká historka překvapuje svou surovou nevyzpytatelností, i když dokonale úderná po celou dobu stopáže není. Slabší 4 * [dříve 3 *]. (17.08.2022)

Belmondo si s bankami nedá nikdy pokoj. Akurát si tu francúzi predstavujú druhú svetovú ako Muž z Acapulca. Na začiatku som mal stále pocit, že sa autor prebudí nad písacím strojom a prepíše príbeh tak, aby neobsahoval toľko nezmyslov. Tie sa hromadili takým tempom, až som pochopil, že tak to má byť. Takže paródia na druhú svetovú v africkej oblasti obsahovala zábavné časti, Belmodndo balí ženy, zlaté tehličky sa sypú a prichádza aj ponaučenie, že k elektrickému vedeniu sa treba správať úctivo. (19.05.2015)

Ztráty sympatických legionářů byly sice zanedbatelné, neboť nepřišli ani o celých devět mužů z deseti (vskutku velmi francouzské pojetí!), leč ani sebevtipnější akční komedii s charismatickým protagonistou si nelze užít naplno, pokud při sledování někdo stále intenzivně tluče diváka železnou trubkou po hlavě - tu zde opět zhmotnilo mnou nesmírně oblíbené použití "německého" tanku. Kurva, je opravdu až takovej problém splašit někde jeden jedinej (!!!) železnej trakař, co alespoň vzdáleně připomíná libovolného panzera?? (26.10.2017)