Strach nad městem

Strach nad městem je dnes již kultovní kriminálkou s Belmondem v hlavní roli. Svým způsobem se jedná i o jeden z jeho prvních filmů (mimo komediální žánr), který si získal všeobecnou popularitu. Henri Verneuil je zručný režisér, navíc skvěle buduje napětí, které spoluutváří především sugestivní tvář vraha Minose v kombinaci s děsivou hudbou Ennia Morriconeho. Belmondo zde snad vůbec poprvé hraje roli, jež ho nejvíce proslavila; drsného komisaře a neodolatelného svůdníka, který nejde daleko pro ránu, kaskadérské kousky ani svérázný humor. S odstupem času se ve filmu dají najít určité nelogičnosti, nicméně jako celek Strach nad městem nezastárl ani o den. Zejména při akční sekvenci v metru se mi stále tají dech. A i když jsem ho viděl mnohokrát, ve chvíli, kdy se zjeví psychopatický Minos se skleněným okem, mám pokaždé chuť zalézt pod křeslo. (11.09.2021)

Ukrutně srandovní film, vysloveně guilty pleasure - ať už jsou to bizarní dialogy, podivná jednání a hloupost vedlejších postav nebo bizarně komický antisexuální záporák, je těžké vydržet film bez občasného záchvatu smíchu. Nezapomenutelný moment bizarnosti je držení dětských rukojmí uprostřed bytu plného obřích plakátů svlečené modelky. Obliba Belmonda může diagnózu trochu zlepšit a film je rovněž spanilou prohlídkou tehdejší moderní architektury v ulicích Paříže, pokud vás ale nic z tohohle nezajímá, nevěřím že vás to bude bavit. (23.07.2014)

Ano, ten vrtulnik opravdu bije do oci. A jinych nelogickych scen by se naslo vice. U Belmondovych filmu ale tyto vady na krase rad prehlednu ( ostatne, je to takovy lidovejsi Bond:-) ).Duo kriminalistu me bavilo svymi praktikami u vyslechu. Scenar take neni spatny a clovek se nemusi bat, ze se za dve hodiny promitani bude nudit. Nektere akcni sceny uz jsou prehnane ( metro ), ale behani po strechach a mezi figurinama ma sve kouzlo. Dobry je i hlavni zaporak a oko divaka urcite zaujme nejeden zajimavy pohled na Pariz. Urcite nadprumerna evropska kriminalka. (13.09.2010)

U vchodu do druhého kruhu stojí Mínos, soudí duše a určuje trest. Kruhem vane vichřice a unáší ty, kdo zhřešili smyslností. "Ó ty, kam jdeš, tady je bolest doma," Mínos mi řekl, když mě uviděl, přerušiv soud, jejž vykonával zrovna. [Dante, Božská komedie - Peklo (zpěv 5.)] Tak praví slova klasikova přičemž ve mně bije srdce plné nostalgie! A čím je pro mě vlastně Peur sur la ville? Ve zkratce by se dalo říct, že typická francouzská kriminálka stojící na znepokojivě dráždivé hudební variaci Ennia Morriconeho a extrémně slizkém záporákovi ztvárněném Adalbertem Mariou Merlim. Ale s odstupem času bych spíše řekl, že jde o značně netypickou „belmondovku“ o hořké chuti pomsty a touhy po vendetě v kontrastu s cynickým, ironickým zlehčováním činů jednoho schizoidního šílence. Jean - Paul Belmondo předvádí sice ve své první krimi roli své typické kaskadérské variance "udělej si sám" (scénu s honičkou po střechách pařížských domů považuji za jednu z těch nezapomenutelných), takže si ve spoustě panoramatických záběrů vychutnáte jeho hnědé, silonové fusekle, ovšem stejně jako třeba v případě Mrchožroutů (1984), vložil Henri Verneuil jeho postavě do vínku rozměrné ego a již zmíněný chladný cynismus - “Pojď, zkusíme to. Necháme ho umřít, jestli snesem ten šok!“. A přesně tenhle přechod, v kontrastu celé Jeanovi kariéry (potažmo lepších kriminálek typu Le Professionnel (1981)), dělá ze Strachu nad městem spíše průměrný kousek. Ale ještě moje oblíbené ale ;-). Padlo tu slovo nostalgie a to má u lety prověřených snímků velkou váhu. Postava Mínose, onen nezapomenutelný symbol skleněného oka, vše podbarvené skvělou, neurotickou hudbou a jistá nezpochybnitelná atmosféra, nenucené napětí, tohle v mých geneticky původních očích film jednoznačně povyšuje. Co na tom, že v záběr hluboce proniká Belmondovo zlověstně zvlněná patka, že elitní pařížští ostřelovači vypadají z pohledu dnešní SWAT jak banda dezorientovaných rybářů a že se na pornofilmy stála fronta jak u nás za komanče na pomeranče. I po 33ti letech od jejího vzniku neztrácí tahle kriminálka nic na svém „kouzlu“ a já se na ní vždycky (když už ji jednou za pár let reprízujou) rád podívám. Nesoudím, neboť před tribunálem obhájcem mým mé vlastní srdce jest! [7/10] (18.09.2008)

Verneuilova solidní realistická kriminálka - pronásledování šíleného vraha žen. Belmondo v plné síle vystupuje coby drsný komisař se spoustou kaskadérsky náročných scén - honičky na pařížských střechách a přestřelky v ulicích a metru. Ještě více než zápletka mne potěšila ústřední temná Morriconeho melodie, ze které je cítit strach, policejní sirény a napětí. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=y7DWdLkPgYk (30.03.2010)