U konce s dechem

Po mnoha mozek ubíjejících hororech jsem dostal chuť na něco kvalitativně hodně odlišného, ovšem tohle bylo šlápnutí vedle. Přiznám se, že nejsem žádný "artofil" ( nemyslím nijak pejorativně) a tak možná bude můj komentář tady takovým slonem v porcelánu. U konce s dechem jsem vcelku solidně protrpěl, všímaje si sice různých technických cinkrlat, ale marně hledaje nějaký smysl či význam tohoto počínání a tak mi to nakonec přišlo jako užvaněné a na výsost nudné filmové cvičení, které mírně prozařoval úsměv Jean Seberg. Volím tedy útrpné dvě hvězdy. (10.01.2014)

Vynikajúca zmeska všetkého možného namixovaná Jean-Lucom Godardom. Perfektná kamera a (na rok vzniku) originálny strih, závratné tempo s množstvom udalostí za určitý časový úsek v kontraste s dlhými dialógmi ústrednej dvojice... Pár skvostných výrokov a myšlienok, odporný a zároveň sympatický macho Belmondo a jedna "osudová žena" k tomu...Tento ospevovaný snímok pre mňa kultom asi nebude, no každopádne kinamatografická chuťovka to je-o tom niet pochýb:) (05.08.2007)

Od Belmonda o Belmondovi. Slyšel jsem na vlastní uši, jak se změnil život Belmonda přes noc. Byl jedním z mnoha, ale po tomhle filmu už patřil mezi těch pár, co se usadili mezi nejžádanější herce své doby. A nezbylo mu, než se s tím vyrovnávat. Později, když měl obavu, že není dobrý herec, tak se o tom zmínil Gabenovi, který mu řekl, že je dobrý, a jednou dojde tam, kam on. A Belmondo byl za ta slova rád, a poděkoval mu za ně pohledem. Díky čemu se stal Belmondo slavným? Ve filmu musí ukrást auto, "zavraždit" chlapa, nešťastně se zamilovat a utíkat... Proč "Nouvelle vague" a ve filmu? Neb právě tehdy vrcholil "Nový román", literární styl, který ovlivnil i filmaře, a pak sice ještě následoval styl "Nový nový román", něco jako ještě větší koláž jako odraz reality, která je slepencem událostí, ale ne chronologikých, ale nevyzpytatelných a antilogických. Rovněž tehdy vrcholilo absurdní drama, viz třeba Ionesco (Plešatá zpěvačka) či Benett (Čekaní na Godota). (13.09.2010)

Udavači udávají, zloději kradou, zabijáci zabíjejí a milenci milují.. Jeden ze stavebních kamenů La Nouvelle Vague přišel ve své době s něčím, co nám nyní přijde naprosto přirozené (dlouhé záběry, poskočný střih, postsynchrony) a stylistické prostředky povýšil na úroveň vyprávěného příběhu. Ten se sice občas utápí v trivialitě a dialozích o lejnu (nedivím se, že Tarantino z Godarda uchcává), ale novátorská forma, zdánlivě nevinná femme fatale Seberg a frajírek, sexuální loudil a unavený Baby Bogard Belmondo dávají zapomenout na to, že celá ta existenciálně-kriminální romance stojí na stejné vodě, jako pokleslý žánr z kterého čerpá. Doteď nechápu, že známé gesto z filmu nebylo použito v reklamě na jelení lůj.. (11.04.2018)

Jean-Luc Godard přešel od slov k činům vynikajícím způsobem. Použil k tomu příběh pařížského floutka s pomačkaným ksichtem a zvláštně půvabné americké studentky a natočil s nimi film, jehož dlouhé dialogové scény jsou prakticky o ničem, přesto jsou stále zajímavé. Belmondova postava se ani nesnaží být nějak sympatická, přesto si nakonec mé sympatie získala. Výjimečný film, ale na pět hvězdiček to není. (28.03.2006)