La Tulipe noire
Il tulipano nero
El tulipán negro
Čierny Tulipán
The Black Tulip
Režie:
Christian-JaqueKamera:
Henri DecaëHudba:
Gérard CalviHrají:
Alain Delon, Virna Lisi, Dawn Addams, Akim Tamiroff, Adolfo Marsillach, George Rigaud, Laura Valenzuela, Yvan Chiffre, José Jaspe, Álvaro de Luna (více)Obsahy(1)
Píše se rok 1789, do pádu Bastily schází jen několik dní. Bohaté šlechtice však straší nejen vzrůstající nevole lidu, ale zároveň muž v masce, který po svých loupežích nechává za sebou známou vizitku – černý tulipán. Jediným úspěchem policie je to, že je postrach aristokratů poznamenán na tváři sečnou ranou. Velitel policie má své podezření a nyní jen čeká, že se mu přede všemi potvrdí. Netuší ovšem, že Guillaume de Saint-Preux má mladšího bratra, který jako by mu z oka vypadl. A tak na slavnost přichází „Guillaume“ s tváří a úsměvem nevinného chlapce… Slavný přepis neméně slavné literární předlohy Alexandra Dumase natočil s Alainem Delonem v titulní dvojroli režisér Christian-Jaque. (Česká televize)
(více)Recenze (169)
Jeden z dětských "superhrdinů" mnoha dnešních starších a pokročilých. Černý tulipán neoplývá žádným hutným příběhem, kromě důrazu na čest, vtipu, lehké romantiky a báječného lehkého dobrodružství nemá téměř žádnou přidanou hodnotu, nepočítáme-li tedy odkaz na ideály francouzské revoluce. Bonusem je pak dvojrole Alaina Delona, mimochodem skvěle trikově zvládnutá, a nádherná výprava. Nezbývá než si jen postesknout, že pro takové oddechovky už dnes není na stříbrném plátně místo. Čtyři spokojené, nostalgické. ()
Černý Tulipán je představen jako odvážný bojovník, svůdce a dokonalý alfa samec. Bohužel je hned v úvodu filmu nahrazen svým beta/podpantoflákem dvojníkem, kterého od té doby sledujeme (Bait & Switch), a tvůrci divákovi tlačí svou levicovou politiku. Vrchol je, když původní černý tulipán, najednou cynický a zklamaný vším, obětuje svůj život za ideály svého bratra. ()
I po desetiletích je ČERNÝ TULIPÁN, ta rozverně hravá veselohra s lehkým dotekem westernu, klasikou tzv. lehkého žánru, která v Jaquově skvělé režii přináší úlevnou, osvobodivou podívanou. Věrný kůň Voltaire, čiperný, k boji připravený třetí stav i celá galerie feudálních atrap, dosud schopných boje, to všechno v odlehčeném tónu dává ožít Francii osměho desetiletí 18. století, jak by to dnes už bylo takřka nemožné. Klasické je vždy svěžím. Zkrátka evropská revoluční romance po francouzsku a současně trochu jinak. S Delonem. ()
Černý tulipán obsahuje něco vtipných situací a rozverných dialogů, bohužel také dost prachobyčejných potyček a nudných šermovaček. Technické zpracování není na dobu vzniku vůbec špatné, Delon má charisma hvězdy nejvyšší svítivosti, nicméně tohle je již poněkud vyčpělý román. V tomto případě nelze být objektivní, jelikož kdo tento film viděl ve správné době, pokládá ho jistě nostalgicky za klasiku, podobně jako já Tři mušketýry, nebo třeba Vinnetoua. Viděl jsem ho ovšem až nyní, budu tedy přísný v hodnocení, protože mě to prostě moc nebavilo. ()
Ak sa nemýlim, v titulkoch sa film prezentuje ako spracovanie rovnomenného románu Dumasa st., čo je s ohľadom na počet spoločných rysov oboch diel buď omyl (sebaklam) tvorcov alebo prejav ich cynizmu. Inak vcelku príjemná záležitosť a nápad s dvoma bratmi, z ktorých každý pristupuje k reálnemu základu činnosti Čierneho Tulipána značne odlišne, posúva inak (zvlášť na tú dobu) zrejme rutinný historicko-dobrodružno-romantický námet za hranicu priemeru. Na dnešnú dobu trochu naivné (v súčasnosti by väčšina scén musela byť omnoho dramatickejšia a humor okresanejší), ale ako pamätník z rokov aspoň osemdesiatych nemám to srdce nedať Čiernemu Tulipánovi štyri tulipány, teda pardon: hviezdičky (ako ostatne asi väčšina hodnotiteľov). ()
Galerie (38)
Zajímavosti (6)
- Inteligentního koně jménem Voltaire hrál bělouš Sultán, kterého trénoval François Nadal (1924–2007), jenž připravoval koně pro mnoho známých nejen francouzských filmů včetně Fanfána Tulipána (1952) či Bena Hura (1959). Sultán se často objevoval v sedle s Jeanem Maraisem – uvádí se zpravidla osm filmů režiséra Andrého Hunebellea (například Hrbáč – 1959, Kapitán – 1960, Ve službách krále – 1961, Fantomas kontra Scotland Yard – 1967). V jezdeckém klubu v Neuilly, jehož koně hrály ve francouzských filmech, na něm jezdily děti, údajně aby se neunavil. (Korsak)
- Ačkoliv se film jmenuje stejně jako jeden z románů Alexandra Dumase, nemají spolu vůbec nic společného. (ČSFD)
- I když film nemá nic společného se stejnojmenným románem Alexandra Dumase, je zde odkaz na jeho nejznámější dílo Tři mušketýři. V momentě, když Caroline ukazuje Julienovi trik s kordem, říká, že je to dědictví po jejím pradědečkovi, který byl mušketýr a jmenoval se Porthos. (Chevees)
Reklama