Velký blondýn s černou botou

Velký blondýn s černou botou zřejmě patří ke klasickým a asi i nejznámějším richardovkám, mezi mé nejoblíbenější ale nepatří. Což ovšem, při takovém géniu, jakým Pierre Richard oplývá (a přesně jak to zní v tom reklamním sloganu - když ho miluješ, není co řešit), vůbec nic neznamená. Vše je jak má být, takový ten klasický richardovský humor, ztřeštěnost, trapnost, náhodnost a Richardova pohyblivost. Pokračování se mi ale líbilo více. (20.03.2011)

Pro mnoho lidí je Velký blondýn kultovním filmem, pro mě je spíše průměrnou podívanou s absurdními situacemi a skeči, které mě zas až tak humorné nepřipadnou. Mnohem radši mám pokračování Návrat velkého blondýna, kde vtip už jede na plné obrátky. Český dabing je zde fakt pecka - Oliva, Cupák, Morávková, Andresíková, Rázlová, Holý, Voska. Nádhera. Jako cameo si zde střihl roličku dirigenta orchestru samotný režisér Yves Robert. (05.07.2020)

Tohle není pro mě úplně klasický film Yvese Roberta, jehož více kousků ze 60. let v čele se Šťastným Alexandrem mě ovanulo krásnou poezií a dobrosrdečným humorem. Tohle je Robert zkoušející štěstí v jiných subžánrech, s kriminálním či špionážním podtextem, výrazně parodickým nadhledem, navíc podle cizího scénáře začínajícího autora... a ačkoliv právě tohle je TEN film, za který získal pan režisér své asi největší ocenění, na jedném z nejprestižnejších evropských festivalů, nemohu si pomoct, u mě i po opakovaném zhlédnutí patří Velký blondýn s černou botou stále k tomu nejméně oblíbenému z Robertovy tvorby. Určitě můžu však říct, že s odstupem 3 let mi tato komedie sedla mnohem víc, než dříve, dokonce dvě třetiny jsem pomýšlel nad 4 hvězdičkami. Pierre Richard nikdy nebyl úplně mým šálkem kávy, jeho postava mi tu po většinu scén přijde (přes zajímavý charakter ničemu považovaného za nebezpečného agenta) poněkud nezáživná, ale spočátku jsem to bral jako funkční záměr a proto oceňoval, že dlouhou dobu dostává spíše jen okrajový prostor vedle mnohem zábavnější party špionážní sítě u odposlechů. Bohužel od momentu, kdy se Richard dostává do domu Darcové a film se stává především Richardův, mě humor kolem hlavní postavy a občas i celý film přestával bavit, také nejedna scéna v rámci vyústění (přestřelky) později na mě už působila jako velká fraška. Přesto musím ocenit ze strany tvůrců dost zdařile vystavěnou „špionážní kriminálku naruby“, která je protkána nejednou vtipnou scénou (nejvíc mě rozesmály ty scény kolem ranního sportu ve dvou s neustálým pumpováním kol) a které nechybí i pěkná výtvarní stránka. Přestože mi už poslední třetina moc nesedla a celkový dojem mírně pokazila, nemůžu zdaleka přehlídnout všechny ty klady. Hezky zaranžovaný koncert smyčcového orchestru pod taktovkou samotného Roberta... Vtipné scény s odposlechem v květinové dodávce... Skvělého Bliera a Carmeta... Stylový doprovod Vladimira Cosmy, v zajímavé hudební kombinaci se sólem legendárního Gheorghe Zamfira na Panovu flétnu... Je toho dost, proč jsem si tento film i přes místy rozporuplnější dojmy celkem užil... „Proč šel k jezýrku?!“ [65%] (08.03.2022)

Nadčasová komedie o manipulaci s lidmi. Kdo ví kolika lidem děláme maňásky, ani o tom nevíme, a ještě to s úsměvem trpíme. Pierra Richarda jako by se to netýkalo. Dál proplouvá životem s lehkostí tygra a grácií leoparda. Nerozhodí ho ani válka zpravodajských služeb, v jejíž středu se ocitne. Jeho bezelstnost je natolik odzbrojující, že nemá šanci ani top agentka. Gagy jsou pak jen kořením, z nichž ten nejúžasnější je svádění Christiny hrou na dudy. No není možné ho nemilovat? (15.06.2014)

Opravdu roztomilý film s roztomilým Pierrem Richardem - neříkám, že jsem se smál, až se za břicho popadal, spíš jen tak uculoval s občasným zasmáním, ale Blondýn mi hodně zlepšil náladu, což oceňuji. *** 1/2 P.S. Bez českého dabingu si asi tyhle klasické francouzské komedie už představit nedokážu. Ač dávám většinou přednost originálnímu znění, v tomto případě volím Petra Olivu. (21.03.2006)