Frank

V podstatě dost normální film. Postava Domhnall Gleesona jakožto hudebníka bez talentu konečně dostane příležitost hrát s jakože avantgardní kapelou plnou mentálů. Řeší se co je mainstream a co ne, za jakou cenu stojí dělat něco líbivýho, a jaký to asi je být nula s pár tisíc followerama na Twitteru ve skupině neskutečně kreativních a talentovaných lidí. Sem tam si to trochu protiřečí; nadává se na popovou hudbu a ukulele, a přesto je to právě ta hudba, která soundtrackově doprovází celý film. A Sherlockovský trend s cpaním všeho co máme na našich smartphonech na obrazovku už taky trochu prudí. Takže, Frank je vlastně trochu jako Gleesonův characker; strašně se chce líbit a být něco víc, ale nakonec je vlastně dost obyčejný. (23.05.2014)

Velmi neobvyklé, zajímavé a poetické. Čekal jsem nařachanou komedii, ale bránice se mi zachvěla jen párkrát. Spíš je to takové melancholické s občasnými lehčími momenty. Velmi originální absurdní postavy, ze kterých nejvíc vyčnívá (opět) vynikající Fassbender, který si mě získal i bez mimiky. Dále stojí za zmínku podmanivý vizuál a netradiční soundtrack. Přesto mi některé části úplně nesedly a to zabránilo lepšímu zážitku. 6.5/10 (28.09.2014)

Nejvýstižnější popis žánru je podle mě tragikomický, protože tady se i ta nejvtipnější scéna šmahem obrátila na něco moc smutného a naopak. Každopádně, když už tam ten humor byl, tak mně velmi sedl, stejně tak děj, který mě stále překvapoval tím, jak moc se lišil od provařeného námětu, který bych od takového filmu normálně očekávala a ten netriviální závěr ve mně rezonuje ještě dnes. Stejně nepředvídatelné byly i postavy, to, že jsem na začátku Jona vnímala jako hodného, introvertního kluka, ještě neznamená, že jím zůstal až do konce, naproti tomu ta protivná muzikantka se v průběhu filmu vlastně ani nezměnila, jen jsem ji začala oceňovat takovou jaká je. A Michael? Ačkoliv tak 95% snímku vůbec nesundá tu svou obrovskou masku, rozhodně nenechá nikoho na pochybách, kdo je tady největší herecký king. Jeho Frank je obrovský sympaťák a třeba v tom pokoji, jak nechtěně převrhl ten stůl a pak se to snažil napravit, mě ta jeho zranitelná dobromyslnost naprosto odzbrojila a bylo mi ho nekonečně líto. A nevěděla jsem, že ve Fassbenderovi třímá i hudební talent. (30.09.2014)

Neskutečná kombinace dojemného dramatu s pročernalým humorem o podivných a bizarních entitách (a tím rozhodně není míněna jen titulní papírová hlava, která se dost často stará o podvratné humory), všichni jsou více či méně divní, což je u Maggie Gyllenhaall podpořeno skvělým a uhrančivým herectvím (jak skvostná herečka, tady vede), což neznamená, že by Fassbender hrál blbě, ale prostě má furt na hlavě papírovou kebuli. Je škoda, že hlavní postava (nebo chcete-li průvodce dějem) je až nudně normální. Atmosféru absurdna dotváří i hudba, která je někde na hranici parodie a čehosi zajímavého. Upřímně doufám, že během natáčení nebylo ublíženo žádné činčile. (03.11.2014)

"Co se děje uvnitř té hlavy?" Zpočátku jsem si myslel, že by mě to mohlo zajímat, ale brzy jsem sám sebe vyvedl z omylu. Nezajímalo mě to, nebavilo mě to a ani mě to neinspirovalo k tomu, abych zašel do nejbližší psychiatrické léčebny a sestavil tam z pacientů kapelu. Přesto mě zaujala úchylka v souloži s figurínami či Frankovo nacházení inspirace ve vláknu z koberce, ale to byly jen takové výkřiky ze tmy, do které se nehodlám vracet. (22.09.2017)