Maléry pana účetního

Účtovník Hugo Fantozzi spolu so svojou „krásnou“ rodinkou - manželkou Pinou, dcérou Mariangelou a vnučkou Ugou patria už k inventáru televíznej zábavy. Tento film patrí z kopy ich príbehov k tomu najlepšiemu. Vyznačuje sa pre Fantozziho typickým prízemným až primitívnym humorom III.cenovej skupiny. Tento najbezvýznamnejší úradníček v podaní Paola Villagia zažíva každý deň množstvo vtipných aj menej vtipných dobrodružstiev hlavne vďaka svojmu nedostatočne vysokému inteligenčnému kvocientu. V úrade si z neho kolegovia spravili sluhu a je vôbec všetkým na posmech. Jediný, kto ho má v skutočnosti rád, je jeho žena, ale on zas nemôže odtrhnúť oči od svojej kolegyne slečny Silvaniovej, ktorá ho má ale samozrejme na háku. Manželka je pre neho len vzduch, myslí si že je neatraktívna ba až šeredná (toto je asi jediná vec, v ktorej má pravdu). Z týchto skutočností vzniká teda množstvo Fantozziho eskapád, z ktorých sú niektoré aj celkom humorné, ale väčšinou sa tu bohužiaľ kumulujú len samé trápnosti. (21.01.2006)

Italská Bláznivá střela ve slabší podobě. Hodně primitivní humor. Na to je třeba se připravit. Já to udělal, ale stejně to nestačilo. Opravdu dobrých scén je pomálu, ale je dobré si na ně počkat. Ocenil bych třeba 20min sestřih toho nejlepšího. To by bylo určitě na 4 hvězdy. Takhle to zbytek stopáže strhává ke dnu. Dávám přednost jinému druhu humoru. Stejně jako se spousta lidí nesměje u Ferreriho, já se moc nesměju u tohohle. Určitě jsou lepší italské komedie, ačkoli i tato má určité přednosti, kterými si vydobyla popularitu a celou řadu pokračování. 45% (14.10.2011)

Jeden z filmů, kde jsem se smál takřka nepřetržitě. Hodně gagů ale hraje s momentem překvapení - pokud film již vidíte podruhé, tak to až tak vtipné není. Mnohé scény ovšem takřka zkultovněly. V práci jsem slyšel říkat, když se blížil konec pracovní doby: "jdeme dělat Fantozziho." S Villagiem se mi ovšem už žádný jiný film nelíbil. (29.07.2003)

V osmdesátých letech působila tahle komedie v naší, tedy československé (socialistické) televizi jako zjevení... To jsem se tehdy nasmál, no však mi bylo taky cca 14 let. Nyní jsem film viděl znovu a hodně z té směšnosti zmizelo. Na druhou stranu ale některé scény zůstávají nezapomenutelné ("To jste vy Fantozzi", "Divák byl jat soucitem", "Víno se chladí"..) (11.08.2012)

Můžete to vnímat jako další nablblou, ale veskrze neškodnou komedii, nebo k tomu přidat kontext doby vzniku; za socialismu byly podobné filmy hojně podporovány státem. Zvlášť v době krize, která byla v Itálii a Francii opravdu výživná. Velmi často v nich hrdinové strádají, nemají práci, nebo je vůbec nenaplňuje... je nám předkládáno, že se tam mají skoro všichni špatně . I proto se tyto komedie dočkaly mnoha repríz v ČSSR. Protože socialismus byl založen na vytváření dojmu, že u nás se mají všichni stejně...stejně dobře. A najednou tady máme důkaz, že to tak je. Že jinde se žije hůř. Maléry jsou vystavěny na škodolibém humoru...bavíte se nehodami a smůlou karikatur tehdejšího obyčejného člověka. Dnes vstřebávám tak polovinu vtípků, než před třiceti lety. Opravdu vtipných scén mohlo být tak 20%. Dalších 30% neurazí, ale zbytek je slušně řečeno trapný výprdek. (24.05.2024)