Ho vinto la lotteria di Capodanno
Vyhral som v lotérii
Režie:
Neri ParentiScénář:
Leonardo BenvenutiHudba:
Bruno ZambriniHrají:
Paolo Villaggio, Margit Evelyn Newton, Stefano Antonucci, Bruno Di Luia, Romano Puppo, Ugo Bologna, Pietro Torrisi, Gianpaolo Saccarola, Camillo Milli (více)Obsahy(2)
Paolo Villaggio hraje roli Ciottoliho, nešťastného novináře, který chtěl spáchat sebevraždu, dokud nezjistil, že vyhrál v Novoroční loterii. Svůj vítězný tiket dobře schová ve svém psacím stroji a odejde z domu oslavit své štěstí. Když se vrátí zpátky, stane se tragedie - všechen nábytek je odstěhován výběrčím daní, včetně psacího stroje. Samozřejmě se pokouší získat ho zpět i za přehnanou cenu na dražbě. Ovšem, tiket tam není, ale může být v kterémkoli jiném podobném stroji, které byly prodány v to ráno. Film vypráví příběh Ciottoliho, který hledá svůj miliónový tiket, ohrožován berňáky. Konec je absolutní překvapení. (Butterfly Video Entertainment)
(více)Recenze (56)
První půlhodinka je špičková a obsahuje vynikajcí gagy, u kterých jsem prskal smíchy (sebevražedné pokusy, Paolovo rozčilovaní.) Usilovné hledaní pravého psacího stroje, už mě ale tolik nebavilo. Zasmál jsem se tedy hodněkrát, ale čásť v ústavu nevidomých mi připadala už trochu přes čáru. Taky humor nemusel po celou dobu stát na různých pádech apod. Místo toho bych ocenil vtipnější převleky. Celkově mám pocit, že si scénárista s tím moc nevyhrál a celé to postavil na geniálním Paulovi. Ale skutečně bych lhal, kdybych řekl, že jsem se nesmál. ()
Já nevím. Ale tenhle film s Paolo Villaggiem mě moc nepobavil. Pořád dokola se opakující vtípky už prostě nepůsobí tak vtipně, jak by měly. V podstatě vlastně všechny filmy s Villaggiem jsou postaveny na stejných a obměňujících se scénách, takže pro jeho fandy to je stejně dobrý. Já jsem sice jeho fanoušek taky, ale radši si pustím Maléry pana účetního nebo Bláznivou komedii. ()
Film Vyhrál jsem v loterii považuji za ten nejlepší film s Paolem Villaggiem, ve kterém se neobjevuje jako Fantozzi. Začátek filmu nevypadal až tak skvěle, ale pak přišly na řadu sebevražedné pokusy, které odstartovaly skvělý film a spoustu vtipných scének. Každá jednotlivá příhoda s psacím strojem mě pobavila. Rozhodně doporučuji všem příznivcům humoru italského herce Paola Villaggia. ()
Pokud nejste fandové italských stupído infantilíto komedií a la Maléry pana účetního, tak asi tento film neoceníte. Ten poměr mezi opravdu dementním humorem a povedenými fórky, je v mých očích tak 40:20. Zbytek jsou předvídatelné a většinou hloupé gagy, které ale neurazí a udržují diváky u vědomí, že sledují komedii. Pokud máte infantilní, zběsile přitroublý humor rádi, tak vám dokonce prokrví bránice. Tak trochu závidím všem, které rozveselí pohled na klaunské vystoupení. Současně ale dodávám, že "práci" klaunů považuji za velmi těžkou. V případě Paola Villaggia smekám klobouk i s příčeskem. Jeho výkon byl v mezích fyzického herectví obdivuhodný. Když jde o nebezpečné a fyzicky náročné scény, mluví se nejčastěji o Cruisovi, J. Chanovi nebo Belmondovi, ale tenhle mužíček si s nimi vůbec nezadal. I proto nebudu tuto komedii dál dehonestovat. Prostě je to stará italská blbina. Pro mě je vrcholem tohoto "žánru" Bonnie a Clyde po italsku, na kterou tento film zdaleka nemá. ()
Musím říct, že k francouzským komediím mám averzi, protože pro mě vtipné nejsou. V rámci rozšíření obzoru jsem tedy namátkou sedl k této italské komedii. Tohle jsem ale fakt nečekal, velice příjemné překvapení. Nevím, jestli jsem Paola Villaggia už v nějakém filmu viděl, ale je mi povědomý a co víc, sympatický. Ovšem, že se našly slabší pasáže, ale převažovaly ty vtipné. Neříkám, že jsem se válel smíchy, ale mnohokrát se pousmál a celkem se bavil. Teď už vím, že na italskou komedii zvlášt s tímto hercem se rád zase někdy podívám. 70% ()
Galerie (28)
Photo © Penta Distribuzione
Reklama