Nástrahy velkoměsta

Od doby kdy jsem Nástrahy velkoměsta viděl uplynulo docela dost času a já si z filmu skoro nic nepamatoval. Proto jsem si ho toto pondělí pustil znovu. Dnes už lépe vím, co je typický italský humor v těchto odychových komedíích a i ten se zde projevuje v podobě některých dětínských gagů, které jsou ale možná až moc jednoduché a nedojdou k nějakému většímu vyponitování, které jsem tady v několiká scénách čekal (natáčení reklamy.) Na rozdíl od některých ostatních komentujích si ale nemyslím, že by filmu pomohla účast Paola Villaggia. Nic proti němu nemá, podle mě by z toho udělal jenom zbytečnou šaškárnu, naopak Pozzettův úsporný minimalistický výraz dobře některé  vtipy vyrovnává, jeho herectví je nenucené a hlavní postava je v jeho podání sympaťák, kterému člověk to štěstí přeje. Základ příběhu o vidlákovi, co se poprvé vydá do města je poměrně srandovní a i přes pár výše zmíněných hlušších  míst nakonec přijemný, páč se objeví i pár opravdu vtipných scén (slepec), humorné podání života na venkově, mini romantická zápletka a celé mi to tak nějak připomínalo lehkou pohádku ze současnosti. Která se ale dobře sleduje a jde o sympatickou podívanou. Takže si myslím, že Nástrahám můžu ty čtyři hvězdy s čistým srdcem ponechat. Stylovou scénu  prvního bloudění městem za zvůků elektronické hudby jsem si pustil i opakovaně. (07.10.2020)

Typ "podbízivého" lidového humoru, který třeba v našich končinách až k absurditě přivedl Zdeněk Troška, mě zase až tak i tenkrát při uvedení v našich kinech nikdy nebral. Tradičně vysoké hodnocení některých uživatelů tohoto filmu a jiných italských komediálních "skvostů" je dáno příjemnými vzpomínkami, kdy tenkrát vedle angažované, převážně sovětské produkce, byly právě tyto nezávadné taškařice jedním z mála úniků z každodenní "rudé" přítomnosti... (18.07.2009)

Film jsem viděl už jako malej a nedávno jsem si to oživil. Je to prča i po patnácti letech. Některý gagy jsou opravdu výtečný, jiný vyšuměly, ale to vůbec nevadí. Kvalitní dabing a zábavný příběh, který není jako třeba v komediích s panem účetním stržen do ztřeštěnosti a mnohdy až trapnosti, to je největší klad filmu. Taková ta domácká atmosféra, ta zemitost. Tomáš Töpfer mluvící Artemia dělá co umí a dost se mu to daří. První scény, jak Artemio žije jsou dokonalé a stejně tak Severinova obhajoba jeho živnosti: Já přece okrádám jen toho, kdo něco má! Ruku bych jim nikdy neurval! Artemio si, stejně jako srdce Angely, možnost na výtečné postavení u pojišťovny a mnoho dalšího dobyl i mě. Film, ke kterýmu se budu rád vracet vždycky. (19.08.2006)

Komedie s banálním dějem, která se plně soustředí na humor založený na naprosté nadsázce. Kdo má rád tenhle typ humoru, asi nebude zklamán, ale je třeba to celé brát s obrovským nadhledem. Přechod mezi jednotlivými scénkami občas mírně drhne a je znatelně těžkopádný, kvalitní filmařina je tomu na hony vzdálená. Nástrahy velkoměsta jsou one man show, Artemio z plátna nezmizí ani na chvíli. S přimhouřením očí se mu dá i fandit, moc rozumu nepobral, ale je to takový naivní sedlák s dobrými úmysly a hlavně velmi nadějnými vyhlídkami do budoucna… :-)) (27.12.2013)

Prostoduchá slátanina coby říčný tok skečů s tu a tam více či méně povedeným vtipem, víceméně však jako celek vcelku bez pointy... ;o) Jako film pak přijatelné snad jen s jakousi mozek zatmívající nostalgií po nástrahách konzumní kultury onoho orwellovského roku naší tehdy bezvýchodné normalizační doby... :-/ ...Takže i já se s lehkým údivem ptám, co tu na čsfd lidičky blbnete, řadit tímhle velkohodnocením onu slátaninu po bok třeba funésovek či když tak i jiných skvělých komedií z oné doby... (?) (14.03.2007)