Dobrodružství Barona Prášila

Vizuálně je to rozhodně zajímavý film, ale popravdě mě ta Gilliamova vizuální stránka věci tolik nebaví. Ne, když ten příběh není tak zajímavý, aby mě film ohromil jako celek. A právě tohle se mi stalo s filmem "Dobrodružství Barona Prášila". Vizuálně zajímavé, krásné triky a masky, ale celkový dojem je rozmělněn nezajímavě podaným příběhem. (21.02.2015)

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)

Nápad filmu byl skvělý, provedení ale vázlo. Zprvu snímek působil poutavě, ale po čase začal velmi nudit. Vyprávění se stalo nezajímavým, dialogy jaksi zbytečně rozvleklými a nikam nevedoucími. Přiznám se, po naprostém kýči znázornění "Zrození Venuše" jsem o tuto podívanou ztratila jakýkoliv náznak zájmu. (22.09.2013)

Tak strašlivé zklamání jsem dlouho nezažil. Můj oblíbený režisér Terry Gilliam si vybral velmi slabou chvilku a natočil příšernou obludnost, ze které se mi málem udělalo špatně. Ve srovnání s českým Baronem Prášilem je tohle tak ubohé, že kdybych nevěděl, že si Gilliam spravil renomé dalšími filmy, tak bych mu asi poslal pár dolarů na přilepšenou, jelikož bych logicky usoudil, že režisér takového skvostu už nenatočí ani infantilní reklamu na Křupy-křup.Jen ze soucitu jsem film nezařadil do odpadu. (18.07.2002)

Možná existence Barona Prášila závisí na tom, jestli žijí jeho příběhy, jestli v něj někdo věří ... jestli si věří on sám. Co se mě týká, mám určité pochybnosti - o sobě ... i o něm. Nejsem si jistá, jestli má srdce - tím nemyslím to průměrné, opatrné a zpátečnické srdce obyčejného smrtelníka, ale to PRAVÉ srdce pravého fanfaróna, furiantské a trochu samolibé - srdce, které dokáže pohnout nebem i Zemí, které nerespektuje fyzikální zákony, protože s naprostou samozřejmostí očekává, že budou respektovat jeho. I takové srdce může časem zestárnout - unavené a opotřebované může začít dokonce i pochybovat, ale vždycky ho lze poznat ... na první pohled. Jenomže tady jsem s mírnými rozpaky sledovala Barona Prášila, kterak není Baronem Prášilem - jen HRAJE ÚLOHU Barona Prášila. Kterak má k dispozici velkolepou výpravu, důmyslné kulisy i dostatek svérázných, více i méně důležitých postav a postaviček pro všechny myslitelné vedlejší role ... a přitom se soustředí jen na sebe, na své pózy, slova, gesta - jeho mysl se úporně snaží rozluštit nelehkou hádanku, zda se stát pohádkou pro děti nebo pro dospělé. Jakoby zapomněl, že NA TOM nezáleží, že důležité je jen jedno: Zůstat sám sebou ... ve světě fantazie, kde nic není nemožné, kde se mohou splnit všechna tajná přání ... kde lze obelstít i smrt ... (03.01.2013)