Pokrm Bohů

The Food of the Gods je určitě nadprůměrný animal horor, podle románu H. G. Wellse, o tom, že když člověk zneužívá a špiní svými odpady přírodu, příroda se krutě pomstí... V tomto případě látkou, kterou když pozřou nějaké zvířata, obrovsky vyrostou... Vosy, kuřata, červi a krysy... A ty tu hlavně jde, o krysy (samozřejmě, kromě kritiky lidského zacházení s přírodou)... Kuřata a červi se mihnou jen v jedné scéně, vosy asi ve třech (po trikové stránce v hodně úsměvné kvalitě)... Ale když začnou na lidi útočit přerostlé krysy, stojí to opravdu za to... Vypadají mnohem reálněji, než ty digitální ve většině krysích hororů posledních let a chvílemi z nich jde opravdová hrůza... A to se sakra počítá... The Food of the Gods je film, který musím fanouškům animal hororů rozhodně doporučit... (11.08.2012)

Monster-movie, který se svým námětem i trikovým vizuálem zapomněl kdesi v 50.letech. Do příběhu skupinky lidí, uzavřené kdesi v horách a bojující proti armádě zmutovaných obřích krys, Gordon opět nasekal spoustu triků proměnlivé kvality, neuvěřitelně trapné průsvitné obří vosy, přidal krysí modely v nadživotní velikosti, či nechal hlodavce pobíhat mezi modýlky všeho druhu, karavanem počínaje, barákem konče, aby tak docílil optického klamu. Gordon za ta léta notně přitvrdil v zobrazení explicitního násilí, takže krví se tu vůbec nešetří. Krysy se tu skutečně zabíjejí „in natura“, až od nich odlétají kousky tělíček, což spoustě divákům nemusí být po chuti a nedivím se zařazení tohoto snímku zámořskou obdobou Premiere mezi 50 nejobskurnějších filmů americké kinematografie. Finální zúčtování je jedno z nejtrapnějších, co jsem kdy ve filmu viděl a závěrečná pointa je nehorázně vtipná. Příznivci nefalšovaného filmového trashe asi budou v sedmém nebi….. (11.01.2009)

Velice kvalitní ekohorror podle klasika žánru. Příroda se vzbouří proti člověku a vrhne proti němu monstra, která přinášejí zkázu a smrt. Osamocená farma na ostrově se stává dějištěm hrůzy. Velmi dobrá kamera i hudba (Elliot Kaplan). Jistě, triky jsou nevalné úrovně, nejhůře dopadly obří vosy. Na druhou stranu útoky krys mají své kouzlo, některé záběry vypadají hodně realisticky a krev v nich stříká proudem. Využití modelů (auta, farma...) a živých krys bylo v té době běžné. Snímek má však napětí, spád, postavy umírají a není jisté, kdo a zda vůbec někdo přežije. Objeví se i motiv chtivého obchodníka, který myslí jen na peníze, což se mu stane osudným. Krysy zasažené z pušek vyletují do vzduchu za doprovodu spršky krve a kusů masa. V závěru titulků chybí sdělení, že během natáčení se žádnému zvířátku nic nestalo. Bodejť! Zkapaly jich zde spousty... (28.02.2013)

Na rozdiel od desiatok iných dobových sci-fi hororov, v ktorých sa monštrum objaví iba v krátkych záberoch v samotnom finále, The Food of the Gods je od počiatočných minút až do samého konca v podstate jeden nepretržitý animal attack. Hoci je fakt, že napríklad útok gigantických ôs nebol na svoju dobu žiaden trikový majsterštyk, Bert I. Gordon sympaticky odkryl všetky tromfy, ktoré mal k dispozícii a výsledok je z môjho pohľadu uspokojivý. (31.07.2017)

Zábavné béčkové potešeníčko. Pán režisér Gordon u mňa týmto filmom vôbec nezaostal za očakávaniami. Dodal presne to, čo sa od neho žiadalo. A ak niekto jeho filmografiu a tvorbu nepozná, automaticky film odsúdi. Debilné dialógy, hrozné herecké výkony ( jeden za všetky - Ralph Meeker ) a triky...pokiaľ nepríde na tie optické, kde je interakcia hercov a zvierat ( či záverečnej záplavy ), sú celkom v pohode. Je to naozaj hrozné, ale zábavné. (09.11.2017)