Jak vytrhnout velrybě stoličku

Znovu - pokolikáté už? - mne dojal příběh Anny, Vaška a Luboše a vůbec si nemyslím, že je to kýč nebo romantická pohádka, jak tu zaznělo v některých komentářích.Tenhle film, to je skutečné rodinné stříbro. Natočený takřka před 40 lety, neztratil nic ze svého půvabu a kouzla, spíš léty ještě hodně získal. Kolik se toho od té doby změnilo! Situaci svobodné matky vnímá Anna i její okolí jako zvláštní, mimořádnou. A dnes? Takřka polovina dětí se u nás rodí mimo manželství, v některých evropských zemích je to i vysoko nad 50 %. Rodinný model tehdy vypadal: máma + táta + dítě; nebylo ani zdání o tom, že by to mohly být dvě stejnopohlavní osoby + dítě - tak jak se to dnes vtlouká do hlav už těm nejmenším dětem. A takových perel by bylo možno nalézt i víc. A mne - vpředvečer Národního pochodu pro život 2015 - potěšila slova hlavní představitelky Anny: "To dítě jsem si uhájila proti všem". (18.03.2015)

Tohle se dá vidět stále dokola. Bezprostřední, talentovaný Tomáš Holý, půvabná Jana Preisová. Mladý František Němec. Jen ten opět blbě dabovaný Harapes Klemem. S nemožnými brýlemi. Ovšem hudba, balet, Romeo a Julie, labutí jezero a úžasný nepřekonatelný Spartakus. „Všichni kluci mají tátu. Já nemám ani psa.“ I ty rozhlasové hry, co Vašek poslouchal, měly své kouzlo. No řekněte, kdo tak ještě dnes poslouchá rozhlas? Poledňáková – dobře napsaný příběh, pravděpodobný děj, vtipné dialogy. Místy smutek, místy slzy. I ta soudružky učitelky se daly snést. Všechno tehdy hrálo do noty, i ty tuny sněhu v Krkonoších. Jinovatka na stromech. A kouzelné „na mně se můžeš spolehnout…“. Čepice s obrovskou červenou bambulí. Kombinace horolezce, baletky a jednoho osmiletého čísla zaručuje víc zábavy, než přiblblé současné komedie a sitcomy dohromady. Žena mezi dvěma muži, vždycky jsou dva, když o něco jde. Jinak by to bylo moc jednoduché. Němec s hlavou ve sněhu, vašek hned po něm, situace mají spád a grády. Proč vlastně psát dál. Každý to zná, každý to viděl. Každý se smál. (Dobrá, skoro každý.) Svěží vítr vytržené stoličky by potřebovali dnešní tvůrci jako sůl. (03.11.2008)

Tomáš Holý byl prostě tak roztomilý, tak bezprostřední, tak skvělý, že vás filmy s ním prostě musí strhnout. Navíc jeho chemie s Františkem Němcem je prostě skvělá. I když je scénář Marie Poledňákové někdy hodně takový křečovitý a některé scény jsou strojené, herci je zvládnou skvěle a film prostě hladí po duši. (26.12.2017)

Krásný film natočený Marií Poledňákovou. Tomáš Holý byl podle mě velký talent a je škoda, že zemřel, tak mladý. Ovšem za svou krátkou kariéru natočil tolik filmů, o čemž se leckterým herců může jen zdát. Krásná zimní zasněžená krajina navodí nádhernou atmosféru. Úplně jsem záviděla Vaškovi dovádění ve sněhu zvláště, když sem se podívala z okna a u nás žádný sníh. Hned jsem tam chtěla být taky. Nádherná scéna je kdy F. Němec zaboří hlavu do sněhu. Vašek se ptá: Co to děláš? tatínek: Zjišťuju jaký bude zítra sníh. Buch a malý Vašek má hlavu ve sněhu celou :D (26.12.2009)

Jak vytrhnout velrybě stoličku stojí zejména na mile napsaném příběhu a hereckém výkonu Tomáše Holého, který člověku svým dětsky sobeckým, umanutým a potrhlým chováním mnohdy leze na nervy, ale děti už holt takové jsou, takže se to tak musí brát. Nicméně ani Jana Preissová, ani František Němec se vedle Holého neztratili. Líbil se mi koncept opětovného setkání po x-letech a situování do zasněžených hor - osudovost jako vyšitá. (30.07.2019)