Kosti a skalp

Je (nepodstatnou) otázkou, kde vzali tvůrci takový herecký ansábl, a jaké zde má opodstatnění, přičemž prim hraje Kurt Russell, který ani zde nezapře svou snad až přirozenou teatrální komičnost. Jinak se samozřejmě jedná o gore fest, ke kterému se však divák musí proplížit zbytečně přesdvouhodinovou stopáží, což bude nejednomu recenzemi nahajpovanému hororovému fanouškovi proti srsti. Já jsem ze sorty těch, kteří rádi počkají, aby se dočkali, takže já Bone Tomahawk hodnotím pozitivně. Srovnání s Rothovým The Green Inferno se nabízí, protože paralely jsou zřejmé jak tématické (indiáni, kanibalismus), tak obsahové (ústřední torture scéna), no je třeba přiznat, že Zahlerovo zdejší gore je na jiném levelu a volá i díky mé čtyřce pro Rotha po plné palbě. S tou ale váhám díky vůči stopáži příliš jednoduchému a prvoplánovému příběhu. Rozseknu to (hahaha) tak, že za nejlepší letošní gore dávám plnej, objektivně je to ale čtyřka, kterou varuju před mylným očekáváním dvouhodinové zběsilé řezničiny. Té se nedočkáte. 85% PS: Nesouhlasit můžete, divit se nebudu, ale já mám pro podobně stavěné filmy slabost. (23.10.2015)

Neskutečně intenzivní zážitek i napodruhé, atmosféra odlehlého místa mimo civilizaci a jeho strašlivého tajemství na vás dolehne hned v úvodní sekvenci, přičemž s každou přibývající minutou houstne a nabývá i hutných významů. Jsme v tom s postavami, na něž bychom nejradši zařvali, ať do těch skalisek nelezou v tak malém počtu a povolají kavalerii. Když scénu pročísne charakteristické hrdelní dorozumívání divochů, ježí se chlupy i na pleši, a nárazové šoky při nepředvídatelných a nekompromisně provedených útocích nemohou být díky subjektivitě a timingu intenzivnější. Takhle si představuji špičkově efektivní horor, který nepotřebuje komplikovaný děj a šokující odhalení. Stačí „pouze“ opečované postavy (obsazené božími herci v čele s Russellem a Jenkinsem), komunikatovnost, která vždy vyzradí jen tolik, aby navýšila napětí a současně nemátla, a také podnětná kulisa obracející se k exploatačním tradicím i k historickým (tedy pro Američany symptomatickým) významům. Totální splynutí prostoru civilizace a barbarského divošství doluje hororové zlato z pohledu žánru a také podnětnou sebereflexi z perspektivy bílého rasistického muže, jehož zde skvěle zastupuje morálně ambivalentní Matthew Fox. Plus až nezištné zapuštění hlubokých emocí, které jsou v Zahlerově podání jaksi stylizované a ikonické („pozdravuj manželku a já budu pozdravovat tu tvojí“), ale zároveň fakt přirozené a hmatatelné. Láska a ochota obětovat se za druhé je tím, co nás zásadně povyšuje nad barbarství, přičemž v tomto brutálním nepředvídatelném provedení to nevyznívá ani sentimentálně, ani vyloženě zcestně. Stejně jako následující Blok 99 totální autorský poklad. 95 % (01.03.2022)

Je potěšující narazit dnes na žánrovku, která si dává na čas, nechává záběry doznít a namísto rychlého uspokojení diváků dbá o pomalé budování atmosféry a vykreslování postav. Také zásluhou trpělivé a precizní práce s mizanscénou a starosvětsky lineárního vyprávění během první hodiny lehko podlehnete dojmu, že sledujete klasický western. Bone Tomahawk je ve skutečnosti westernem post-klasickým a kanibalským hororem k tomu (zároveň lze druhou polovinu filmu sledovat jako převrácenou variaci na hixploitation). Muži jednající s kovbojskou přímočarostí, z nichž jeden je mrzák a další slabozraký vdovec, jsou zde soběstačnou ženskou hrdinkou označeni za idioty, ignorantský postoj vůči domorodé kultuře se neobejde bez krvavých následků a teorie hranice (mezi divočinou a civilizací) je nejenže dovedena do pekelných extrémů, ale zároveň ji lze vztáhnout i na žánrovou bipolaritu filmu, který vcelku podnětně prozkoumává styčné body hororu a westernu (strach z cizího, arogance mocného bílého muže). Závěr sice nepřináší takovou satisfakci, jakou bych dle péče věnované předchozím dvěma hodinám očekával, pořád jde společně s Osmi hroznými o nejlepší western updatovaný pro neklidné časy, ve kterých žijeme, který je při svém čerpání z exploatační tradice mnohem vtipnější a upřímnější než Revenant. 80% Zajímavé komentáře: JFL, curunir, maddy (22.10.2017)

"Pan Brooder právě vyškolil dva Mexičany na téma: Předurčené poslání." To je oficiální stanovisko zástupce šerifa, protože to zní líp, než skutečnost, že je prostě zastřelil. A tady se hodně střílí, papá a zachraňuje. V tom mám taky jediný problém, protože si nejsem jistý, zda si věčně kritizující paní O'Dwyerová zaslouží záchranu a takového chlapáka jakým je Arthur O'Dwyer. Prostě to celé bylo takové chlapácké a já jsem ohromný chlapák. Tedy spíše teoreticky, ale přesto jsem si tuhle výpravu hodně užil. (28.12.2017)

// It is the official opinion of deputy do_Od, that this movie was pretty fucking good. Se vší vážností, špinavej western, kterej mi brnkal na všechny ty správný struny. Kurt Russel s plnovousem? Check. Patrick Wilson, kterej roli od role nabírá na sympatiích? Check. (P.S. věděl jsem, že ho budu mít moc rád už od A-Teamu, kdo z vás tohle může říct ) Lili Simmons? Check. Nekompromisní arogantní šmejd se vší dovedností, které je pro takovou povahu potřeba v podání starýho dobrýho Jacka? Check. Lili Simmons? Double check. A nakonec, napříč vší logice, šťastnej happyend a vynikající dialogová výměna mezi soon-to-be-dead šerifem a jeho zástupcem o vyřizování pozdravů manželkám. No zastřelte mě, kdybych tomuhle nenapálil 10/10 a nešoupl si to mezi topku letošního roku a dost možná i žánrovou špičku obecně. K poetice mistra Sergia to má daleko, stejně tak jsem tady neslyšel žádného druhého Morriconeho, ale zatraceně, tohle bylo přesto ták dobrý. (09.11.2015)