Něžné vlny

Vejdělek na vlnách "menzelovské" poetiky v nepoetických časech socialismu. Jiří Vejdělek točit filmy umí a jeho snímek je vzdálenou ozvěnou Menzelových děl. Svůj snímek o dospívajícím mladíkovi opatřil pěknou, pohádkově barvitou kamerou Vladimíra Smutného, která spolu s hudbou Miloše Krkošky vytváří celek, který vyprávění dodává na náladě. A náladu mají postavy vesměs pozitivní. Největším mrzoutem je tatínek Hynka Čermáka, který ze selhání zdolat kanál La Manche, viní Rusáky, kteří republice nikdy nepřinesli víc než houby. A skutečně. Až to bouchlo v Černobylu, vyrostly radioaktivní houby. Stačí aby ale posekal fůru dříví a je zase ticho po pěšině. To maminka Táni Pauhofové neklesá na mysli nikdy. Muži z okolí za ní pálí, ona ale zůstává věrná svému manželi. A pak zde máme jejich syna Vojtu, možná budoucí pianista, ale jeho pozornost od hudebního nástroje odvádí zrzavá spolužačka Ela, nad kterou masturbuje, až se otřásá dům. A tím se dostávám k nejmenšímu pozitivu filmu a tím je křečovitě naroubovaný humor, který skoro nemá co říct ani nabídnout a je nasoukán do řady miniscének, které mají nesouvisející ráz. Vejdělkovi zřejmě humor bez pointy přijde kvalitní, ale zasmát se něčemu ve filmu byl nadlidský úkol. Humor neobstaraly ani postavy na míru vzaté - Budař, Kopta, Dyk. Příliš se neosvědčilo, přinejmenším to bylo originální, spojení humoru s historickými událostmi (viz scéna s policejním kordonem na Albertově náměstí o 17 listopadu+radioaktivní houby). U řady postav je cítit příjemný "hrabalovský" rozměr tak dobře známý z filmů Jiřího Menzela. Odkazy na nošení sluchátek, staromódně gentlemanský lékař Jana Hartla, cudná erotika a další drobnosti, toho si všimne jen skutečný znalec a ocení to. Herci hrají v pohodě. U Čermáka s Budařem vlasový prost nahradily příčesky, které jsou nepřirozené. Hlavního hrdinu vyprávění ztvárnili dva různí herci: v dětství Jan Maršál, pubertální věk obstaral neznámý a Maršálovi nepodobný Robert Cejnar. S jeho postavou se dostaneme až do osudného listopadu 1989. Amatérsky instruované scény z revolučních dní mnoho povyku nenadělají, o nic lépe si nevede ani příliš uměle působící Spartakiáda přenášená televizí. Stylizovaným a roztomile zahraným postavám a režii, která příjemně protéká po poetické vlně a naráží na proud kompaktnějších i realističtějších filmů z tohoto období, se divák vyhýbat nemusí. 60% (22.10.2015)

Vcelku příjemné filmové pokoukání. Postavy se mi líbily, zajímavě obsazené a pěkně zahrané. Až na hlavního hrdinu, který působil až moc toporně. Některým postavám bych dopřál více prostoru. Vydařených vtipných scének se tu též pár našlo. Na českou produkci nadprůměrná komedie, která asi bohužel nezůstane moc v povědomí. Místy mi film připomenul "Báječná léta pod psa". Filmy z tohoto období vyznívají asi jinak pro toho, kdo ví, co byla výjezdní doložka a byl na dovolené v Jugoslávii a pro toho, co spatřil svět až po "něžné revoluci". /edit: i na druhé ochutnání se mi to líbilo/ 75% (2x tv) (20.10.2015)

Vejdělkovi komerční počiny mam poměrně rád, ale Něžné vlny mi přijdou jako totální přešlap. Sice opět nezklame technická stránka nebo vizuálně krásné interiéry, či exteriéry, jenže sebeironický příběh s hromadou náhod nefunguje. V pozadí blížícího Sametové revoluce vás postavy příliš nezajímavý, přispívá k tomu i fakt, že hlavní herec Robert Cejnar vypadá jak Justin Bieber. 50% (18.12.2014)

Milý, skoro až poetický film, který působí opravdu něžně. Vejdělkovy filmy vyhledávám ráda, i když mi v nich vadí twisty ve stylu smrti jedné z hlavních postav. Zde se tohoto "neduhu" Vejdělek konečně vyvaroval a věřím, že se opět dočká vysoké návštěvnosti v kinech. Cejnar sice příliš sympatický nebyl, ale jeho nedostatky se ztrácí díky skvělému Čermákovi, Hartlovi a samozřejmě Dykovi, který pro film také nazpíval nádhernou úvodní píseň. Některé české komedie ještě naštěstí úroveň neztratily. (09.01.2014)

Kousek pro nenáročného diváka, který se chce nechat vést jednoduchým nekomplikovaným příběhem a přitom nepotřebuje zapojit ani kousek šedé kůry mozkové. Po shlédnutí pak ani dost dobře nevíte, jestli jste nějakou část úplně neprospali, ale ani to nijak nevadí, protože přijít není o co. Ale je to takové milé prosté, a to prostě někdy postačí. Druhé shlédnutí je však vyloučeno. (17.08.2014)