Oblomov
-
Neskolko dnej iz žizni I.I. Oblomova
-
Oblomov
Drama
Sovětský svaz, 1979, 143 min
Režie:
Nikita MichalkovHudba:
Eduard Nikolajevič ArtemjevObsah
-
Film je natočený podle románu I.A.Gončarova a jeho hlavní hrdina se stal typem, který ho proslavil. Když se o někom řekne, že trpí "oblomovštinou" znamená to, že je to člověk neschopný činu. Oblomova ochromuje především jeho nerozhodnost, váhání a pochyby o smyslu nějakého konání. Tento typ lidí je věčný stejně jako jeho protiklad, činorodý Štolc. Michalkův film ukazuje Oblomova a jeho svět spíše v lehčím, humornějším světle s prvky melancholie. (kobejn)
Film je natočený podle románu I.A.Gončarova a jeho hlavní hrdina se stal typem, který ho proslavil. Když se o někom řekne, že trpí "oblomovštinou" znamená to, že je to člověk neschopný činu. Oblomova ochromuje především jeho nerozhodnost, váhání a pochyby o smyslu nějakého konání. Tento typ lidí je věčný stejně jako jeho protiklad, činorodý Štolc. Michalkův film ukazuje Oblomova a jeho svět spíše v lehčím, humornějším světle s prvky melancholie. Komentáře uživatelů k filmu (24)
-
Lima
Jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec. Oleg Tabakov jako líný, srdečný a soucit vzbuzující Oblomov je prostě fenomenální. Podle mně nejlepší film Nikity Michalkova.(1.6.2002)
-
flanker.27
Film s krásně působivým poetickým závěrem. První film Nikity Michalkova, který jsem viděl.(17.3.2006)
-
WANDRWALL
Jeden z mých nejoblíbenějších románů, ale nejen to, i tahle filmová verze mi přijde zcela adekvátní. Nebýt filmu, nešel bych si koupit tu knihu, která byla ještě hlubším zážitkem, přesněji řečeno jiným, neb film má asi větší limity než psaná verze. osobně mě zaráží, proč autor - Gončarov dál nepokračoval v podobných románech, ale pak se věnoval už ne tragikomedii, jak by se řeklo dneska, ale spíše jen dramatu. Oleg Tabakov byl i u nás dosti známý herec, Jelena Solovej, hlavní ženská postava sice není to co bych si představoval na tak obtížnou roly, kterou hlavní hrdinka by měla umět ztvárnit, ale nekazí to tomuhle dílu natolik, aby si toho divák všímal a tudíž ho to rušilo. Slovo "oblomovština" se prý jeden čas používalo pro jistý druh lidí, pro jejich životní styl, ale nevím, kdyby to už někdo za mého mládí vyslovil, tak by většina lidí nevěděla o čem to řečník mluví... A přece i nadále se podobné styly života mezi lidmi vyskytují. Tedy tak jak to bylo dříve, je nyní a bude i v budoucnu. proto stojí za to snažit se pochopit toto dílo. Je o člověku, o tom jaký může i být a jak může svůj život prožít!.... OBLOMOV, jak se dole u dalšího komentátora dovídám není NOVELA, nemá ten rozsah, je to román, ejho rozsah je 468 stran. Novela má obvykle kolem 100 - 150 stran.(22.6.2010)
-
Pacco
Oblomov byl novelou od Ivana Gončarova, ale Michalkov a Tabakov ho učinili něčím větším, člověkem, dýchající, žijící bytostí. Jejich Oblomov zívá, kýchá, trpí, nudí se, usíná, miluje, děsí se, strádá, přemýšlí, nadává, hrozí se a přehlíží. Jejich Oblomov se mění – žije. Polovina prvního dílu je věnována nicnedělání, Oblomov se válí, sní, pije a přemýšlí. Je freudovsky závislý na snech o dětství, odmítá společnost, světlo, život a svojí zodpovědnost. Přijíždí jediný člověk, kterého miluje – Štolc. Štolc je úplně jiný – napůl Němec, napůl Rus – mladý, svěží, vzdělaný, zkušený, přátelský a to všechno přestože jeho dětství bylo bez lásky prušácky chladné. Nastává změna, jíž Oblomov se vzpouzí – vstup do společnosti - té, jež je plna pýchy, přetvářky a povrchnosti. Ale slečna Olga krásně zpívá. Štolc odjíždí. Druhý díl. Čtyřměsíční elipsa. Oblomov zhubl, je svěží na duchu i na těle. Pro Olgu i strom z rozmaru zničí. Ale miluje víc sebe, ji nebo ten pocit nejistot, trýznění sebe sama a jiných? A co když je opravdu všechno jen marnost a člověk vždycky bude stát za dveřmi nepovšimnut a zbytečný jako přítelíček Alexejev, u kterého si nikdo nezapamatuje ani jeho jméno, ale on je přitom hloupoučkým a hodňoučkým pozorovatelem života? Nebo je snad šťastnější ten, co studoval tři univerzity, v 60 vypadá na 40 a vlastní kolem 500 lidských duší?(26.7.2006)
-
Aidan
Teď, když jsem viděl film znovu, zaujalo mě v něm zejména téma vlivu rodičovské lásky na utváření osobnosti dětí. Na jedné straně je tu Oblomov, kterému se dostává naprostého přijetí z matčiny strany; je to láska hřejivá a poutající, předznamenávající hrdinovu budoucí pasivitu, lenivost a neschopnost samostatného odpovědného rozhodnutí. Na druhé straně je tu Stolz, v jehož životě je dominantní otcova láska, navenek chladná a odmítavá, vedená touhou po synově osamostatnění. Druhý hrdina se oddává horečné aktivitě - podvědomě se tak snaží naplnit otcův sen a zasloužit si jeho přijetí.(29.4.2007)
-
raroh
Zcela se ztotožňuji s tím, jak Michalkov přetransformoval vyznění Gončarovova románu (který mám moc rád i v původní podobě), je blízké mému naturelu a pohledu na svět. Dojem mi jen místy sráží občas umělohmotná Artěmjevova hudba (naopak použitý Rachmaninov a Bellini je to nejlepší pro vystižení atmosféry).(4.6.2010)
-
anderson
ČESKOSLOVENSKÁ TELEVÍZNA PREMIÉRA: ČST 2 = 30.11.1988, réžia českého znenia = (ČST Praha) - V ČST uvedené ako dvojdielny film. (24.2.2011)(24.2.2011)
-
Hedka
Váham, či nedať tomuto vynikajúcemu filmovému dielu maximum, ale nemôžem. Pasivita a nedôvtipnosť Oblomova ma tak nudila a rozčuľovala, že som mala chuť ním zatriasť aby sa prebudil a žil! Pasivitu chápem, a pripisujem ju výchove bez systému, ale prečo mal také nízke sebavedomie, to je pre mňa záhadou. Ale mužské jednanie je pre ženy dosť často záhadné a nepochopiteľné (platí to aj opačne, samozrejme:-)) Veľmi silné****(17.9.2011)
-
YURAyura
2/10 Na můj vkus opravdu až moc pomalé tempo vyprávění o zbytečném človeku v carském Rusku, který nic nedělá, tím pádem nic nepokazí a všechno je v pořádku. Renta z rodičovských statků stačí na vydržování jednoho oddaného sluhy a nájmu bytu s pohodlnou postelí, takže se mladý šlechtic může oddávat snění jak se proslaví a nebo vzpomínkám na své bezstarostné dětství na rodičovském statku. Z tohoto blahobytného způsobu zabíjení času i sebe sama je ale vytrhnut akčním přítelem, který mu dočasně nalinkuje zcela jinou životní dráhu a pokusí se ho probudit zpátky do života. Oblomov poznává kromě nového zdravého prostředí na venkové i cit již dlouho neopětovaný a snad i zapomenutý - lásku k ženě svého nejlepšího přítele. Ta ale zůstávaá stejně jako spousta jeho jiných snů a tužeb jenom ve fantazii a všechno se pomalu začíná vracet do starých kolejí. Dobré scény: rozmluva o životním směřování v sauně, neúspěšný pokus o změnu jídelníčku, loučení při odjezdu do cizny, rozmluvy se Zacharem.(27.3.2008)
-
kobejn
V každym je kus oblomova...a taky štolce, jde o to, kdo ke které té složce tíhne víc...(16.3.2009)
-
MarJel
Několik nezapomenutelných scén! Přál bych si to vidět v kině - zážitek by byl zajisté ještě mnohokrát větší.(17.4.2011)
-
gjjm
Michalkovovi se v jeho nejkonvenčnějším (či spíše nejméně nekonvenčním) filmu povedlo něco stěží uvěřitelného - adaptovat Gončarovovu předlohu téměř doslovně a dát jí úplně jinou myšlenku. Filmová úvaha o lidském životním stylu a různosti představy o ideálním životě. V podstatě všechny technické záležitosti a většina hereckých výkonů nevybředly z průměru, fascinující byla ale pro mě postava Alexejeva, pozorovatele života, který na všechno reaguje přiblblým úsměvem a přikyvováním. V knize má mnohem menší úlohu a vyzní jinak - a především Avangard Leontěv, kterého tu nemáme ani v seznamu herců, je v této (vedlejší, leč podstatné) roli skutečně dokonalý.(17.9.2008)
-
vypravěč
„Ani jediné falešné noty nevydalo jeho srdce, on neznal licoměrnosti. Žádná, ani sebe dovedněji vypravená lež ho nepřelstila, nic nesvedlo ho s jeho cesty. Kdyby se vlnil kolem něho celý okean špatností a zla, kdyby všechen svět otráven byl jedem a hrozil rozkladem, Oblomov nikdy nenechal by se svésti, ale šel by svou cestou; v duši jeho zůstalo by čisto, čestno, jasno… Srdce jeho nedá se zakoupiti ničím; na Oblomova možno se vždy spoléhati… Kdo jednou jej poznal, nikdy nepřestane ho milovati,“ pronáší o Iljovi Iljiči Oblomovi jeho přítel Štolc. Celou tuto ideu člověka dokázal do své hry bezezbytku vtělit Oleg Tabakov. Oblomovův svět má dvě polokoule: interiérový mikrokosmos nudy, osvětlený řádně vypečeným pirohem, v němž pluje na bezpečné pohovce hustou polévkou vzpomínek, snů a čekání na přítele; a makrokosmos venkova osvobozený od městských zdí, plný hravosti, poznání, lásky a činorodosti. Jeho planeta je ale deformovaná, nejednou se oba světy prostupují: v nedůvěře v sebe, v bolestínství, v touze stanout… Probuzený věčný spáč se doslova opíjí novými podněty, ale střepy spánku jej vytrvale odrážejí v jeho spící formě, a tento pohled jej zrazuje; noc probděná v altánku, noc myšlenek a touhy a vizí tak nemůže být završena ničím jiným než bezuzdným spánkem, ba přímo prospáním vysněné (žel jen tak) budoucnosti. Michalkov Gončarovův příběh přiléhavě adaptoval do dvou částí (důmyslně propojených reminiscencemi na Oblomovo dětství), první, interiérová má ráz divadelní, je dusivá přes pomalu zotvíraná okna;, o to živěji, osvobozeněji působí „filmovější“ část druhá s fascinujícími přírodními motivy. Citlivé, burcující, úchvatné - - - mrzí mne jen, že Nikita Michalkov nenatočil film také podle Strže, kterou mám od Gončarova snad nejraději…(21.12.2009)
-
Caminzind
Děkuji.(8.1.2010)
-
czdmaso
Také kdysi oblíbené "školní představení" v rámci přípravy na maturu z češtiny. Nebylo to špatné, ale přiznám se, že v 17letech pro mne byly 2 a půl hodiny ruské klasiky trochu dlouhé. Promiň Nikito !(11.4.2008)
-
wosho
Rozhodně nebudu přehánět, že Oblonov je opravdový majstrštryk a to ve všech směrech. Vřele doporučuji.(19.8.2010)
-
vik
Michalkovovo zpracování vyznívá zcela opačně než původní Gončarovův román. Oblomov je prototypem zbytečného člověka, do ničeho se mu nechce, nic ho nezajímá a pravděpodobně by celý svůj život prospal, kdyby ho z lenošení a nezájmu nevytáhl jeho německý přítel Štolc. Teprve až silné citové pouto k dívce Olze dokáže změnit Oblomovův postoj k životu a ukazuje se, že není tak zbytečný, nýbrž že je to v jádru dobrý člověk.(26.6.2006)
-
PollyJean
silný film, kterému se dobře povedlo zachytit kontrast mezi pasivním, citlivým a věčně zasnělým Oblomovem a jeho přítelem, někdy až k nesnesení činorodým a racionálním Štolcem. Komu dát za pravdu? Krásné záběry přírody, tklivý i když neustále se opakující hudební motiv. Co pro mne film docela sráželo byla postava Olgy, která oproti předloze vyznívá téměř jen jako hloupoučká stafáž do počtu...podivnou "milostnou" scénu s ohryzáváním palce Michalkovovi neodpustím!(11.12.2010)
-
Rannveig
Zase Jednou Film O Mě, A Nic Mi Z Toho Nedali!-)(23.11.2007)
-
HrrrOch
Tabakovův koncert. A dojal mě konec, na ten si určitě počkejte, aneb jak pragmatismus prohrává se srdečností.(25.5.2011)
