Neha

Československé komorní psychologické drama o hledání vlastní identity a o povrchních vztazích mezi námi. Dvacetiletý zádumčivý, odtažitý a nemluvný Šimon (maďarský herec G. Benkö), nerozumící si s rodiči a chtivý nalézt svou cestu životem, odejde z domova a náhodně se seznámí s Viktorem a Márií, starším, velmi podivným mileneckým párem, jejichž vztah se vyznačuje vzájemnou necitlivostí, pouhou setrvačností a krutostí. Zejména Viktor (opět Maďar G. Cserhalmi) se k Márii často chová jako idiot a ponižuje ji. Šimona však nejen tento bizarní vztah, stále na hraně rozpadu, ale i tajemná Máriina (nepříliš přitažlivá Polka M. Pakulnis) osobnost fascinuje a vzniká tak zvláštní milostný trojúhelník. Postupně se divák seznamuje s minulostí obou nepřátelsky naladěných partnerů a poznává tak příčiny jejich pohrdavého vztahu. Velmi depresivní atmosféru snímku, odehrávající se většinou v poloprázdných, studených a nezařízených bytech, ještě více doplňuje seznámení se s Viktorovou milenkou, hluchou bezbrannou matkou v domácnosti starající se o dítě (I. Bittová). Kromě opravdu temné a neradostné nálady, v níž se nese celý film, mě zaujaly originální předěly snímku, v nichž opakovaně za zvuku tesknivé hudby hlavní hrdina Šimon běží kolem Dunaje a po této scéně následuje delší tmavá odmlka. Náročný snímek Martina Šulíka, v němž něha či jiný hřejivý cit je to jediné, co se v něm neobjeví, hodnotím však pouze průměrně. (30.03.2015)

Je mi líto, že ten film tak zapadl, jelikož si to nezaslouží. Je to sice art, ale celkem zajímavý. Vyprávění je pomalé a v první polovině opravdu funguje, bohužel v druhé začne nudit. Celý film se drží taková ponurá atmosféra, fungující hlavně díky vždy skvělé Godárově hudbě. Taky tu máme počátky typické Šulíkovy poetiky a strašně by mě zajímalo, kde se nachází ten kostel z filmu, jelikož vypadá celkem zajímavě. Bohužel se mé zaujetí neudrželo po celý film, což to ve finále shazuje dolů. Šulík mě ale opět nezklamal, takže dávám čisté 3*. (09.09.2018)

Žádný z filmů Martina Šulíka mě dosud nezklamal. Zaujal mě už od prvního filmu, ty další jsem si automaticky dávala do hledáčku. Neha překvapila. Ne tím, že je dobrá, to jsem tak nějak očekávala. Spíš tím, že si ani ne 30letý Šulík vybrat téma vnitřní rozervanosti. Vlastně ani to by nemělo překvapit, bylo přece krátce po revoluci, nadšení pomalu opadávalo a každý směl točit co chtěl. Znepokujující téma v neustálené společnosti. První film je cosi jako první láska, tvůrci do něj dávají všechno. Potěšující je, že Šulík neubral na intenzitě ani u dalších filmů. Neha je sled vytříbených obrazů odkrývající postupně zraněné duše hlavní trojice. Co se dá označit za normální a co už je za hranou? Děj není předvídatelný, divák se má na co dívat, je v napětí a očekávání, co přinese další scéna. Vyladěná kamera s hudbou vytváří jedinečnou atmosféru.                                                                                                                                                                                                         oficiální text distributora nám opět věší bulíky na nos - z filmu je patrné, že Mária a Viktor nejsou manželé. (13.08.2017)

Intimní debut Martina Šulíka na téma zničujícících vztahů. Zatímco krátkometrážní filmy byly pro Šulíka plochou pro hledání formy, obsah si dovolil hledat až v této jemné variaci na všechny ty Hořké měsíce a jiné nepravděpodobné milostné trojúhelníky. Ale zatímco Polanski své hlavní hrdiny sledoval ke zkáze, Šulík jim dává skrze katarzi naději. Výborní jsou zejména György Cserhalmi a Iva Bittová. (31.10.2021)

Rozhodne odvážny debut. Obzvlášť na slovenské pomery. Šulík nakrútil film, ktorý mi viac ako tu spomínaný Horký mesiac pripomenul Bertolucciho vzťahové komorné drámy. Len škoda, že išiel na to výhradne artovou formou. Ono to potom nepôsobí až tak prirodzene a to už takmer od začiatku, kedy sledujeme zoznámenie dvojice s mladíkom. Ale samozrejme je otázne, či dôveryhonosť fiktívneho sveta musí korešponovať so svetom reálnym, skôr treba podobné filmy brať ako podobenstvá, než snahu o zobrazenie reálnych situácií. Neha negraduje, má po celý čas rovnaké tempo a veľa sa tu nenakecá. Od podobných symbolických filmov očakávam niečo ako záverečnú katarziu, ktorá by možno prišla v tom prípade, ak by Šulík, ako som spomínal, nechcel byť stále tak artovo vážny. (11.07.2015)