Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (225)
Proč mám pocit, že je to alegorie na celé lidství? Pohledy Enza Staioly byly na konci pekelnější, než závěr Madisonských mostů, krásné, dojemné a smutné. 10/10 ()
Zloděje kol jsem viděla v rámci neúspěšného pokusu mé bývalé střední školy, je to už déle, ale v paměti stále zůstává.Snažili se nám přiblížit zásadní a důležité filmové snímky, byly pouze dva. Což mě pěkně štvalo.Klid v kině nebyl,nedoceněno, ale přesto jsem si tento film tenkrát neskutečně užila a bylo to zcela něco jiného, stříbrné plátno a černobílý film je nejkrásnější kombinace! Takže s projektem můžou být spokojeni,alespoň na jednu osobu zapůsobil a to nejen tímto italským snímkem. 90% ()
Velmi zajímavé drama z nejchudší vrstvy římského lidu, kde jsou všichni teatrální ve své chudobě. Drama Antonia Ricciho (Lamberto Maggiorani), který dostane práci jako lepič plakátů. Má jedinou podmínku, vlastnit kolo. Nejdřív propadne skepsi, protože kolo má zastavené, leč jeho manželka Maria (Lianella Carell) zastaví jejich povlečení a kolo je zpět. Ale hned první den v práci mu kolo ukradne parta pouličních zlodějů kol. Nejdříve se snaží vše řešit přes rameno zákona, ale k ničemu. Poté se rozhodne spolu se svým malým synkem Brunem (Enzo Staiola) a několika přáteli procházet římské trhy s kradenýma kolama. Dokonce kolo zahlédne, ale při svém hledání zažije jen výsměch, výhružky a napomínání a zostuzení. Nakonec v zoufalém aktu se pokusí kolo ukrást, ale je hned dopaden. A s pocitem hanby a nespravedlnosti jde vstříc dalším nejistým zítřkům. Krásná obžaloba systému, který chce aby člověk poslouchal, ale nedokáže mu pomoci. Bohatých, kteří rádi přes církev pomáhají chudým, ale očekávají za to pokoru a nerušení při vzdávání díků za jejich štědrost. Výborné drama o nejistotě normálního života nejchudších lidí, kteří sítí život jako velkou bezmoc. Když přijde možnost se dostat z úplného dna, přichází krutá facka a ještě větší bezradnost. ()
1503. hodnocený film: ()
Nuda k posrání #72. Viz Osvícení. 50% ()
7. Zlatý Glóbus za rok 1949 - cena (1) - *Nejlepší cizojazyčný (zahraniční) film - Itálie ()
Absolutní vrchol Italského neorealsimu. ()
Takovej poměrně zajímavej a poutavej film o tom, jak nešťastný a zoufalý muž udělá nešťastný a zoufalý čin a vyvázne z toho, tak jak vyvázne. Asi prvně jsem viděl film v italštině, docela jsem na to byl zvědavej, jak to zní a musím říct, že mě překvapilo, jak je italština snesitelná. ()
Sociální podtext vyplývá přirozeně z díla, které vám řekne o poválečné Itálii více než vysokoškolský semestrální kurz. Bleší trh, kde se nikdo neptá na původ, věštkyně, které se živí znalostí problémů mezi mužem a ženou, neboť ty jsou věčně stejné a tedy nedokážou viděním najít kolo, lidová víra starých, jež jim nezabraňuje krást a podvádět, protože tyto dvě věci se nemíchají, ulice chudých, kde všichni táhnou za jeden provaz jištěný nagelovaným mafiánkem...vše je v tomto filmu podáno vysoce filmově a přesto dokumentárně. Snad jen smutný kukuč chlapce a tklivá hudba jsou trochu melodramatické. ()
Tak ako v Umbertovi D., aj tu sa na jedeho cloveka vali zovsadial kopa smoly a marne sa z nej snazi vyhrabat... V obsahu je popisany dej od zaciatku az do konca - takze radim necitat... ()
Asi som od príbehu čakal viac ako len to, že chudobnému chlapíkovi ukradnú bicykel slúžiaci na jeho obživu a on po márnom hľadaní vo veľkomeste sa rozhodne zo zúfalstva byť sám byciklovým zlodejom. Vždy budem tvrdiť, že zúfalá situácia nie je a nikdy nebude môcť byť oprávnenou výhovorkou našich nekalých činov. Áno, je tu obsiahnutý sociálny rozmer "dolných desaťtisíc", ako všade v povojnovej Európe, ale aj taký nesympatický taliansky temperament a mentalita, ktorá sa prejavuje v scénach, kde za zlodejom stoja desiatky ľudí z tej istej ulice, aby ho bránili, alebo keď desiatky ľudí idú naháňať zlodeja, hoci majiteľa bicykla ani nepoznajú. Z hercov sa mi páčil výkon malého chlapca ale ani ostatné výkony nie sú zlé. ()
Ve školním kině nám to promítali bez titulků. Štvalo mě to, protože italsky umím asi tři slova. Nakonec jsem ale pochopil, že k porozumění tohoto filmu není třeba jazyk. Stačí rozum... ale s titulkama by to bylo mnohem lepší :) ()
Souhlasím s Kulmonem. Také jsem ve Zlodějích kol viděl předobraz Božských dětí. ()
Výborný príbeh, dobre natočený film. No čakal som viac. ()
Kvalitní práce režiséra. Spíš to funguje jako celek, než nezapomenutelné minuty. Vadí mi povaha hlavní ,,hrdiny,, , abych ukázal poměry v té době, nepotřebuji použít člověka naivního, kdo nikdy neví co má dělat a s kým by tady zatočil snad kdokoli. Mě to iritovalo. 3,5/5 ()
Obě hlavní role neherci...😮- Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad - ()
Zlodej kričí, chyťte zlodeja! Pri mnohých starých filmoch je zvykom že ide o jednoduchú niekedy až banálnu vec, to platí aj pri filme Zloději kol (1948) Príbeh nie je prvoplánový, a vy dúfate že sa na konci ten bicykel nájde. Vo finále sa však mužovi dostane tej najhoršej potupy, keď sa z neho samotného stane zlodej, a to všetko pred očami jeho vlastného syna 90% ()
Poválečná evropská filmová tvorba se často orientovala na různá sociální témata. Častým tématem byla lidská bída a chudoba. Film Zloději kol nepatří k snímkům optimistickým. Hlavní hrdina Antonio Ricci po dvou letech hledání získává práci jako lepič plakátů. Podmínkou je, že musí vlastnit kolo. Hned první den práce jej o něj připraví neznámý zloděj. Musí jej najít, jinak přijde o obživu pro svoji rodinu. Když neuspěje u policie, dá se do hledání sám. Po usilovném pátrání zjišťuje, že dotyčný je ještě větší chudák, než on sám. Ze zoufalství se pokouší o podobný čin, ale je dopaden ... Film Zloději kol určitě stojí za shlédnutí. ()
Jako každý neorealistický snímek jde jen a pouze o hodinu a půl věrně zachyceného života. Možná je to dneska málo, ale co je víc... ()
O kavalitě našich prožitků z konkrétní věci často rozhoduje podstata, určující její pravou povahu. Milovník umění si na zeď nepověsí kopii Hvězdné noci nad Rhonou, i kdyby byla dokonalou replikou originálu (pakliže by to ale nevěděl, s radostí by tak učinil a každý den by se z ní těšil jako z originálu). Stejně jako většina z nás by nejspíš nedokázala strávit i sebechutnější pokrm, kdybyhom se dozvěděli, že nejíme brazilskou svíčkovou, ale maso z podkana nebo člověka. Aniž bychom si to mnohdy uvědomovali, pochopení povahy věci má na kvalitku našeho prožitku zásadní vliv. Podobné je to i u filmů. Ladri di biciclette je jeden z těch, kterým nedokáži odříznout apendix jeho reálné historické a umělecké hodnoty. Nedokáži ho hodnotit, aniž by ve mě nerezonovaly okolnosti vzniku, způsob natáčení a charakteristika italského neorealismu. Proto a pro jeden z nejdojemnějších konců, který jsem v poslední době viděl, mu dávám plný počet ()