Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (225)
Neorealismus... Myslím, že teď už plně chápu smysl tohoto slova. Myslím, že teď už jsem jeho plně oddaným diváckým fanouškem. ()
Nejsem a ani nechci být filmový kritik, proto neorealismus rozebírat nebudu. Zkrátka se mi líbil jednoduchý příběh z těžkého období poválečného Říma, kdy bylo obtížné vůbec přežít a sehnat si práci. Lidé se snažili, jak jen to šlo. Čím je člověk poctivější, tím to má těžší. Sledovat poctivého člověka, jak se snaží při boji s nepoctivými zůstat slušný, bylo silné samo o sobě a to závěrečné dilema je vygradováno skvěle. Když si navíc uvědomím, že kompletní obsazení bylo neherecké a na rolích se podíleli skuteční nezaměstnaní lidé, nezbývá mi než smeknout a dát čtyři hvězdy. ()
Ono se řekne "slunná Itálie", ale tohle bylo hodně drásavé sociální drama o střetávání zoufalství z chudoby se ctí. ()
Jednoduchy pribeh, opis realneho zivota v povojnovom Taliansku, amatersky herci (z ktorych som mal pocit ze takto ozaj bezny ludia vtedy zili), ale hlavne z tohto filmu citit atmosferu vecneho mesta 9/10 ()
Krutopřísně napínavá neorealistická detektívka o ukradeném bicyklu. Film jako důkaz, že k produkci skvělého filmu potřebujete jen tři profesionály - scénáristu, kameramana a režiséra. Vittorio de Sica, který bez armády herců z povolání, výpravářů a dalších darmožroutů nemůže dát průchod svému puzení ke kýči, jímž se proslavil v kariéře herce před i po své neorealistické anabázi, diriguje banální storku k výsledku, který slzopudné momenty servíruje tak, že se za dojetí netřeba stydět. Necelá hodina-a-půl nádherné nekašírované filmařiny zasvěcuje diváka do marasmu přežívání, příležitostných zaměstnání a mechanismů chudoby, především ale polopaticky ilustruje největší úskalí materiálního nedostatku: když máte málo, i ztráta prkotiny je po všech stránkách devastační. Film se rafinovaně obejde bez záporáků; ti pronásledování se ukáží být ve stejném srabu jako hlavní hrdinové. Ti skuteční jsou někde za plátnem a možná taky nikde; záleží jen na tom, jestli berete vážně Kapitál. Výsledek nahromaděné frustrace před závěrečnými titulky spadá mezi nejpádnější a nejefektnější obžaloby chudoby v kinematografii. Spíš než věrohodně toporný hlavní hrdina zanechává dojem představitel dětské role Enzo Staiola, poskok od benzínky, jehož projev aspiruje v mém notesu na nejsilnější neškolený výkon vůbec. ()
Co si tak myslet o filmu, při kterém se téměř hodinu a půl nudim a nudim???A všechna ta nuda jen připravovala půdu pro dokonalý konec.... ()
Kdo by na začátku filmu řekl, že takto jednoduchá zápletka utáhne celý film. Film má dokonalou atmosféru, plně jsem se dokázal vžít do role hlavního hrdiny. Velmi tomu přidává i syn hlavního hrdiny, díky kterému jsou emoce ještě více podpořeny. A hlavní cíl filmu - vykreslení sociálních poměrů v Itálii se podle mého názoru povedlo na výbornou. Zatím nejlepší film italského neorealismu, který jsem kdy viděl a myslím si, že ho jen tak něco nepřebije. ()
3,5 Jeden z vrcholov neorealizmu, sociálna dráma z prostredia povojnového Talianska, ktorá ukazuje bezútešnú situáciu "pracujúcich" tej doby a ich problémy, ako sú nezamestnanosť, bieda, triedne rozdiely, či aj nezmyselná poverčivosť. Film pôsobí veľmi autenticky, keďže sa nakrúcal hlavne v uliciach Ríma za "plnej prevádzky" a hrajú v ňom samí neherci. Tí sú naozaj veľmi presvedčiví, najmä Lamberto Maggiorani v hlavnej roli Antónia, ale veľmi prirodzený je aj Enzo Staiola ako jeho malý syn Bruno. Bolo nesmierne dojímavé sledovať tú spolupatričnosť otca a syna, ich nádherný vzťah. Obrazová aj zvuková zložka filmu sú obe podmanivé, ulice Ríma oplývajú svojim čarom. Keďže sa ale všetko točí okolo hľadania ukradnutého bicykla, miestami to je dosť jednotvárne, najmä scéna na trhu bicyklov, ale zase scéna v daždi so Sergiom Leonem a silný záver (pôsobivá scéna s nájdením zlodeja) to dokonale vyvažujú. ()
Výbornej snímek, asi nejlepsi neorealisticky z tech co jsem videl. Je pekny sledovat, jak se De Sicovy dari dojimat divaky tim, ze hlavnimu hrdinovi ukradnou kolo. Dnes kdyz chteji reziseri divaka dojmout, tak obvykle musi hlavni hrdina tragicky zemrit nebo byt nevylecitelne nemocny. ()
Ztráta kola a snaha ho nalézt v několika miliónovém Římě. Přirovnání k hledání jehly v kupce sena je přesné. Neorelismus není můj oblíbenec. ()
Vittorio De Sicovi se povedlo účinně a realisticky zobrazit poválečný obraz Říma s jeho zásadními nedostatky, špatnou životní situací na pozadí jen zdánlivě triviálního příběhu. ()
Velmi silný film, který ukazuje, že pro poctivého člověka není na světě místo. ()
Film, vypovídající o italské morálce tehdejší doby. Výborná, bohužel ponurá a smutná, ukázka městské atmosféry a "beznaděje" která tam panovala. Chudému dělníkovi nezbyde nic jiného, než se sám zavrtat do myšlenky, stát se "uličníkem" a dříve odcizené kolo si nahradit jiným. Atmosféra utrpení posledních minut je zcela zřejmá. Děkuji za dramatickou podívanou.. ()
V dnešní době, kdy téměř žádné téma není tabu a filmy mohou zobrazit daleko temnější a realističtější témata, bych nečekal, že mě tak zasáhne film z konce 40. let. Vittorio De Sica dokázal z příběhu o krádeži kola, zdánlivé banalitě, vytvořit jeden z nejdojemnějších a nejlidštějších filmů všech dob. Spolu s Antoniem procházíme poválečným Římem a film nás nechává nahlédnout do nefunkční společnosti, kde si každý chce zachránit hlavně svůj krk. Přestože je film na svou dobu realistický, stále vychází z klasického vyprávění a stylu, do kterého přidává element náhody a využití neherců a neobvyklých prostředí. Antonio se snaží postupovat jako detektiv, ale jeho snahy jsou dlouho mylně zaměřené, což ho jen dostane do dalších konfliktů. Když mu náhoda přivede zloděje přímo pod nos, zjistí, že univerzální spravedlnost neexistuje a jeho snažení bylo od začátku marné. Je vyhnán sousedy zloděje a v zoufalství se obrátí ke stejnému životu, proti kterému celý film bojoval. ()
Film jsem viděl bez titulků v originálním znění a tak nemohu objektivně hodnotit, jelikož jsem vnímal dílo bez dialogů. Na druhou stranu, mé milované "Děti ulice" to asi nepřekoná :) ()
Ty sociální sondy mi nějak nejdou. Chápu, že na plátně se děje něco "velkého", co by mě mělo přikovat do židle, ale co na tom, když mě to prostě nebaví? ()
Fellini se ve Sladkém životě alespoň občas snaží věci zlehčovat, de Sica nás uvrhne do depresivního dramatu a minutu od minuty je situace horší. Film Zloději kol ukazuje život takový, jaký je. Ukazuje bídu, beznaděj, nespravedlnost... ()
Je to skutečně stěžejní dílo italského neorealismu, které je tvrdou obžalobou kapitalistického řádu. Viděl jsem ho neméně než potřetí a vždy ve mně zanechalo silné dmutí mysli. Příběh nezaměstnaného, který dostane mizernou práci lepiče plakátů s podmínkou, že bude k práci používat vlastní jízdní kolo. Stěží ho tedy vyplatí ze zastavárny, ale hned první den mu je před jeho očima ukradeno. Zoufalé vědomí, že jeho rodina zůstane bez jeho peněz na mizině, že bude mřít hlady, ho vede k urputnému hledání vlastního kola, posléze dokonce najde domnělého zloděje,ale nemá svědky, takže mu to není co platné... V nejvyšším zoufalství se rozhodne ukrást cizí kolo, jenže jak už to u poctivců bývá, je lapen a jen dobrota majitele kola ho ochrání před zákonem... Co bude dál, to jen tušíme. Kdo chce hledat kořeny levicových ideálů bezmocných, tak ať se podívá na tento film. ()
Mé první setkání s italským neorealismem snad ani nemohlo dopadnout lépe. Otec a syn většinu filmu pátrají po zcizeném bicyklu, na němž je rodina existenčně nepřímo závislá. Vzájemný vztah mezi nimi je velmi silně patrný a chvílemi opravdu dojemný. Hlavní hrdina snad vůbec nehraje, má příběh přímo vepsaný ve tváři a působí tak přirozeně a věrohodně, že člověk cítí maximální účastenství na příběhu. To samé platí o představiteli jeho malého chlapce. Vše doplňuje působivá hudba. Závěr bohužel nepotěší, ale v podstatě nepřekvapí. Klasické dílo, které je dle mého názoru stravitelné pro velmi široké spektrum diváků. ()
Pohled na muže který je v krajní situaci ochoten slevit ze své morálky jen aby si udržel práci a tím možbost obživy rodiny. Nádherný příklad italského neorealismu. ()