Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (225)
Uzasne jednoduche a tak dojimave. Ved zivot obycajnych chudobnych ludi dojima najviac. A ten chlapcek bol uzasny. ()
Neorealismus ve filmu jepičí život měl ale i tak toho stihl nabídnout víc než leckterý jiný směr za celou jeho dlouhou historii. A Zlodeji kol jsou tomu důkaz. ()
Jak přízračné a nadčasové. Podobný příběh se odehrává dnes a denně v leckteré chudé oblasti světa. Před chudobou se z nezbytnosti i čest skloní. ()
Ako Chaplin a jeho kid, aj títo dvaja si ma hneď získali, od prvej chvíle som tŕpla, len nech mu teraz neukradnú bicykel! A potom to beznádejné hľadanie a bezmocnosť, človeku sa zúži pohľad na jeden jediný starý bicykel, jedinú vŕzgajúcu nádej. A nielenže je nádej fuč, beznádej sa trpko tlačí aj do života ďalšej generácie. Bezútešné, jednoduché, pôsobivé, autentické. ()
Asi ten nejlepší film o síle frustrace a o tom, kam vás může dovést mizérie a zoufalství s ní spojené. Krásné výkony otce a syna, tleskám. ()
Morální sonda o tom, co je krádež a co ještě ne...a kde je vlastně hranice, kterou by neměl slušný člověk překročit ()
"Chudí jsme, a chudí zůstaneme." Na rozdíl od La terra trema, které bylo k nepřežití (a tendenční), toto klasické dílo italského neorealismu má kromě silné výpovědi a působivých obrazů i svěžest, spád a taktéž skvělou hudbu. Moc si nedovedu představit, jak by tato nádherná bezútěšná syrovost vypadala v hlavní roli s Cary Grantem, který byl prý De Sicovi nabízen (jinak nic proti Cary Grantovi). Snad jen - v tom názvu je skryta nějaká hloubka, nebo je vážně prostě jen tak tupý? ()
Filmový neorealismus ve své plné kráse. Příběh s pomalým tempem, ale zároveň se silným emočním dopadem na diváka. Kolo jako symbol sociálního statusu. ()
Už z názvu a prvních pěti minut bylo jasné jak se film bude odehrávat (zápletka asi pro film není nosná, když podrobný popis čtu teď i ve zdějším oficiálním textu distributora). Překvapením je tak italský kolorit. Třeba sousedství včetně matky zloděje se okradenému vysměje, místo toho aby se za zloděje styděla a dohnala ho k vrácení. V daném prostředí se nesympatický hrdina chová hodně hloupě, a tak mi ho nebylo až tak líto. Pokud se v tehdejší Itálii opravdu tak kradlo tak bych měl asi jediný zdroj svý obživy pořád uvázaný na řetězu k noze:) Film po shlednutí zraje, musím ocenit přirozenost neherců a neumělost scén. Ale neorealismu se asi pro příště vyhnu. ()
Nečekal jsem, že by pro mě tento film mohl být tolik poutavý, ale nakonec byl opravdu vynikající. Vyprávěl, mimo jiné, příběh o souboji zaslepeného zoufalství a velkorysé lidskosti. Zdá se, že skořápka naší osobnosti je velice křehká a cokoliv jsme, je výsledkem souhry všeho, co je kolem nás i v nás. ()
Ak vlastníte veľa hmotných statkov, ukradnutý bicykel vám nenarobí veľa problémov. Ak je však ten bicykel vašim živobytím na vytváranie neexistujúcich hmotných statkov, musíte ho dostať späť. Ak ho nenájdete, mali by ste riskovať. Riskovať všetko. Krásny film. ()
Velmi jednoduchý příběh, který je na svou prostotu až moc rozvleklý. Je hodně drsný, deprimující a je z něj cítit zoufalství a bezmocnost, které prožívá hlavní hrdinna, ale dneska už to pro mě není tak zajímavé, jak by mohlo být kdysi.... ()
Musím podotknout, že do loňského roku (2007) jsem nevěděl nic o filmovém "neorealismu", natož o režisérovi Vittorio De Sicovi. (K tomu mě dostalo až studium) Na jedné z přednášek nám pan profesor pouštěl ukázky několika filmů, mezi nimiž byl i film Zloději kol. Realita soudobé Itálie, v níž probíhají sociální nerovnosti, bída, nezaměstnanost, kriminalita. Napětí prostupuje celým filmem, děj strhává od začátku do konce, je to drama, které se odehrávalo dnes a denně: rozpor mezi tím co je správné a spravedlivé, a mezi tím co je špatné a nezákonné. Je možné, aby někdo mohl ukrást chudému člověku něco, co jej živí, celou jeho rodinu a nechat si to líbit? Nebo vzít spravedlnost do svých rukou, a když se jí nedostává, dát se na tu samou cestu, jako zloděj, který ukradl na počátku příběhu kolo? Tohle všechno tenhle film vypráví a klade divákům otázky k zamyšlení se nad světem, osudy lidí. Především je to však příběh o osudu jedné rodiny, která chce pouze spokojený život a "proplouvat" bídou, která jí byla předurčena. Z banálního vyprávění se tak stává velký filmový příběh... ()
Zásadní film. Realita Italie konce čtyřicátých let. Bezvýchodnost situace. Vittorio zde dává základní kameny k italskému neorealismu. Tohle je život. ()
Film Zlodeji bicyklov je posadený do nižšej sociálnej vrstvy (tak ako priam všetky neorealistické diela), kde primárnou témou je snaha chudobného muža a jeho syna o nájdenie ukradnutého bicykla, na ktorom závisí jeho miesto v práci. Neľahká životná situácia núti na prvý pohľad čestného človeka urobiť aj najväčšiu chybu svojho života, ale aj o tom sú príbehy povojnovej talianskej tvorby. De Sica tu aj vďaka výnimočnému scenáru s prehľadom vykresľuje vzťah otca a syna, ich reálne životné problémy, ktoré ako výborne hrajúci neherci (Maggiorani, Staiola) tak dôverne poznajú. Na scénu, kde otec udrie svojho syna v hneve na ukradnutý bicykel a chlapec v ňom v momente stráca dôveru, je ťažké zabudnúť, veď patrí k najemotívnejším scénam neorealistického filmu. Je polemizovania hodné, že títo neherci, ktorých je vo filme viac než dosť, sa po filme nedokážu poriadne uchytiť. Snáď preto, že ich tváre sú prirodzené a bez akýchkoľvek afektov, čo vtedy nepovoľovali takmer žiadne filmové smery. Vierohodnosť snímku umocňuje aj kamera, ktorá akoby do ulíc patrila, či zaznamenávala bežnú realitu, prostredníctvom precítených obrazov, pôsobiacich tak neuveriteľne úprimne a ľudsky. ()
Úderná jednoduchosť. Film, ktorý by stratil veľa zo svojho čara ak by bol natočený v súčasnosti. Zachytenie ťažkých čias po vojne, kde mať zamestnanie, i možno len dočasné, bola veľká výhra a kde sa celkovo ľudia a rodiny len pomaly zviechali. Je to majstrovsky zachytené na ústrednej dvojici otec-syn, ktorým stačí len hľadieť do tváre a neľahký osud im zožeriete. Snímka má príbeh, ktorý paradoxne svojou prostotou nenudí, lebo má aj po režijnej stránke pekne vymyslené epizódy. ()
film co skončí špatně, je dobrý film ()
Silně realistický (neorealistický) příběh v období poválečné Itálie který ukazuje že i krádež kola v té době dokázala majitele přivést k zoufalství. ()
Jo, taky mi kdysi ukradli kolo za 16 500 Kč a za každou cenu jsem chtěl zjistit, kdo to udělal. Tohle sociální drama dává ale krádeži kola úplně jiný rozměr, protože v případě pana Antonia se jedná o důležitý prostředek pro jeho práci lepiče plakátů a je tedy životně důležité pro obživu rodiny. Celý film je v podstatě vystaven na tom, že je zde chudá vrstva, která hledá práci za každou cenu a je ochotna makat 30 dní v měsíci jen proto, aby uživila rodinu. Fronty na pracáku jsou dlouhé jako seznam problémů nižších společenských vrstev. Děj spočívá v podstatě v hledání zloděje kol, kterého se účastní otec se synem a občas jim také pomůže parta kamarádů. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci, to beru jako hlavní poselství tohoto filmu. Sledoval jsem ho ve svém teplém domově, pojídajíce jogurt a sušenky a nechápajíc, proč si otec se synem aspoň v té restauraci pořádně nepošmákli, a místo toho řešili jen peníze. Mimochodem, takhle hodné a spořádané děti se snad už dneska nerodí, dneska to akorát čumí do mobilu a roupama neví, co dělat. ()
Morálna dilema o tom, či je správne ukradnúť, ak ti bolo ukradnuté, je námetom filmu režiséra Vittoria De Sicu z roku 1948. Príbeh z povojnového Talianska sleduje lepiča plagátov Antonia Ricciho (Lamberto Maggiorani), ktorému počas prvého dňa v novej práci ukradnú bicykel. Aby ho nevyhodili, musí ho získať späť. Spolu so synom Brunom (Enzo Staiola) sa tak vydáva na pátrania naprieč Rímom. Úspechy však neprichádzajú a Ricci čelí nielen sklamaniu, ale najmä ľudskej náture v celej svojej "paráde". De Sica vo filme vykresľuje obyčajného človeka, snažiaceho sa aj napriek ťažkej životnej situácii poctivo pracovať a žiť, proti ktorému stojí mravne rozložená spoločnosť plná neochoty či lží. Postava Ricciho je od začiatku vystavená skúške charakteru. Pomoc sa snaží nájsť na polícii aj u miestnej vedmy, keď však nepochodí, rozhodne sa konať sám. Jednotlivec sa potom činom stane súčasťou systému, ktorý ho zaň však okamžite odsudzuje, hoc sám robí to isté. De Sicova neorealistická dráma predstavuje ľahko čitateľnú spoločenskú kritiku. Nepoukazuje na veci priamo (v zmysle, že priamo nevyslovuje onú kritiku), rozpráva cez konanie jednotlivých postáv. V rámci deja od začiatku znázorňuje boj jednotlivca proti spoločnosti, neskôr postupne graduje aj líniu boja jednotlivca proti sebe samému a svojmu morálnemu presvedčeniu. Na to, čo je v kontexte skutočností správne či nesprávne, morálne či amorálne, si má odpovedať divák sám. Film ho nenavádza, len mu ukazuje, ako sa veci majú. Ladri di biciclette je zaujímavým dielom, ktoré je nielen o kradnutí bicyklov, ale najmä o ľuďoch. V pátraní po dvojkolesovom dopravnom prostriedku zároveň diváka povodí po rôznych rímskych zákutiach a ponúkne mu vychutnať si herecké majstrovstvo nehereckého obsadenia. Lamberto Maggiorani hrá ako ostrieľaný herec a malý Enzo Staiola predvádza mimoriadne kvalitný detský herecký výkon, ktorý sa tak často nevidí. ()