Funny Games

Originální thriller, který vám zasadí nejednou úder do břicha, přidá k tomu říznutí nožem do stehenní tepny a dodělá vás střelou z brokovnice přímo do místa, kterému jste dříve říkali obličej. Michael Haneke, autor později natočené Pianistky, přichází s velmi šíleným filmem, který vám sám ukradne ovladač a vrátí kus svého příběhu, aby jste si ho lépe užili. Realisticky a velmi děsivě natočené "přepadení" rodiny, po kterém se stává rodina rukojmími, v nelidské hře jejich únosců, kteří je baví sadistickými hrami a sázkami o tom, kdo z rodinky se dožije rána... Vše je dokonale padnoucí do schématu, který vás překvapí a pravděpodobně vás uzemní první pohled únosce do kamery, který k vám pronese pár slov. Během několika podobných okamžiků si uvědomíte, o co v tomhle šílené působivém filmu jde a zamrazí vás při každém další dotyku ovladače televizního přijímače. Myslíte, že tohle je opravdu film? Co když je to něco víc? Zkuste a uvidíte, nejde o jednohubku pro každého, ale o experiment, který předčí očekávání. Škoda, že první půlka je natolik geniální, že druhá mohla být (a je ) pouze o něco slabší. (20.08.2007)

Skouknutí tohoto filmu jsem dlouho odkládal kvůli nedůvěře způsobené nešťastným shlédnutím remaku Funny Games USA (2007) ... Explotation je můj nejoblíbenější horrorový subžánr, ale remake mne dosti zklamal. Zato původní verze mne "klamala" jen do půlky, kdy jsem v podstatě sledoval opravdu identické situace jako v remaku. Jenže všechno bylo takové syrovější, hnusnější, odpornější ... Násilí probíhající většinou mimo záběr kamery rvalo nervy i tak, protože řev obětí byl skutečně ... jako by skutečný...nervydrásající. V polovině filmu se pak původní verze od remaku dějem zvrátí a najednou mi film servíroval něco, co jsem nečekal ... Ano!! To bylo ono, přesně ta úžasná hra na nervy a psychiku diváka. Myslím tím děj od chvíle, kdy útočníci "vyklidí pole". Dlouhé záběry na ztrápené oběti, dlouhé záběry na jejich snahu alespoň nějak si pomoci, neustálý strach, že ti dva sadističtí šmejdi ve skutečnosti slídí někde kolem. Tohle mne přesně dostalo a opravdu mne z těch dlouhých minut mučení diváka (někdo právě toto nepochopil a film kvůli tomu odsuzuje ...) běhal mráz po zádech. Navíc všechno bylo tak strašně syrové reálné, skutečné ... Nepřipadlo mi to "jako", "vždyť je to jen film", apod. (ani k těm několika náhledům do kamery a diskutabilní scéně s ovladačem ...) Takových filmů je málo, ale o to víc jsou působivější. V těchto chvílích jsem věděl, že tomuto neamerickému exploťáku opět nemohu dát jiné hodnocení, než plný počet. Skutečně excelentní hra na nervy. Co musím opravdu pochválit je herecký výkon obětí. Úžasné, utrpení jsem jim věřil, věřil jsem jim strach, prostě všechno. A proto na mne film také tolik působil. V USA remaku je právě herecký výkon obětí nevýrazný až trapný a tím film zejména ztrácí na kvalitě. Na druhou stranu, abych nebyl proti USA verzi tak zaměřený musím uznat, že herecké výkony dvou mladých útočníků jsem si vychutnával mnohem více v o deset let mladší verzi. Tady v této původní jsou mladíci ve svém výkonu přece jen o něco prkennější. Ale jinak bez diskuze bomba! (02.03.2009)

Takhle zásadní obrat jsem snad ještě nezažil. Dva mladíci v bílých rukavičkách z plezíru šikanují rodinku, atmosféra je depresivní a při scénách mrazí. Poté, co chlapci rozstřelí mozek, odejdou a začíná odvrácená strana filmu. Nekonečné nehybné záběry, při kterých se nic neděje. Ubíjející. Význam hovorů s publikem jsem nechápal, stejně jako přetáčení děje. Škoda toho. Na ústřední kvarteto se koukalo moc hezky a i námět byl dobrý... 70% (04.09.2012)

Haneke má o sobě poněkud vysoké mínění. Jeho tak pověstná hra s divákem mi neuvěřitelně vadila. Možná to fungovala na sacher pojídající důchodce, ale na mě rozhodně ne. Hraní si s divákem je až moc chtěné, prvoplánové a hlavně namyšlené. Podívejme se třeba na Triera, jenž diváka vydírá často a rád a nemusí k tomu vytvářet obezličky a signály typu: ha ha, teď si s Váma hraju, bacha na to Vy hlupáčci. Nemusí kvůli tomu film přerušovat a vymaňovat se rušivě z jeho formy. Na jedno jsem však režisérovi skočil, přesto, že se jedná o velmi pozdní příspěvek k žánru exploitation, témata narušení osobního prostoru, barbarů deroucích se přes bránu domova a hlavně ohrožení samice či mláděte, mě pudově a civilizačně vždy znepokojí, pokud se jich ujme trochu zkušená ruka (kterou zas Haneke má), byť se samozřejmě jedná o základní postuláty žánru. Zde navíc s výbornými herci a doprovodem Johna Zorna. (22.08.2009)

Pro mě neuvěřitelně rozporuplný film. Haneke je ve ztvárnění deprimující atmosféry a pocitu bezvýchodnosti obdivuhodně precizní a dlouhé nepřerušované pasáže beze slov, kdy sledujeme fyzické a hlavně duševní utrpení hlavních hrdinů, patří navzdory četným kritickým ohlasům k tomu nejsilnějšímu, co může daný žánr nabídnout. Výjimečnost a originalitu snímku zvýrazňuje kromě námětu, který je sám o sobě studnicí mrazivých představ, stylové zpracování spojené s brilantní kamerou, jednoduchými leč nesmírně údernými dialogy a castingem obou záporáků, kteří do svých nechutných rolí dokonale zapadají. Bohužel celý děj, jakkoli precizně natočený, začne s postupující stopáží více a více připomínat spíše samoúčelnou a šokující snahu o to podlomit publiku kolena a tíživé myšlenky typu "co bych v té situaci asi dělal já" postupně zastiňuje do očí bijící vykalkulovanost některých zvratů a rostoucí citové vydírání. A vše pomyslně korunuje a posílá do kytek naprosto nesmyslná scéna s ovladačem, se kterou bych se nesmířil ani tehdy, kdyby mi Haneke desetkrát vysvětlil její význam. Navíc americký remake jsem viděl první a opravdu nechápu, co vedlo jednoho člověka, aby natočil dvakrát v podstatě totožný film. .... Penízky se asi sypaly :-) 65% (09.08.2013)