Pianistka

Tak tento obscéní snímek mě opravdu dostal z domečku. Komentář však píšu až druhý den, kdy se ve mě zážitek trochu rozležel, protože na první ťuk bych to asi nezvládl. Vlastně ze všeho toho mě nejvíce zaujalo, že a jak je možné žít v masce, ale čím víc je člověk schovaný za někoho, kým ve skutečnosti není, nemůže to dopadnout dobře. Kolik lidí to asi takhle má? Chápu, že ve filmu byl vytvořen neuvěřitelný kontrast mezi krásnou klavírní hudbou a sexuální deviací, v reálu rozpor asi tak velký nebude. Šílenost...ale nakonec to za shlédnutí stálo. (11.11.2012)

S dílem Elfriede Jelinek je lépe se seznámit mimo vlnu zájmu vyvolanou Nobelovkou. Dnes je odstup dostatečný. Jen těžko si ale umím představit buzz vyvolaný kolem tohoto art filmu bez spojitosti s buzzem kolem Nobelovky. Je to zacyklené, což je vlastně i škoda. Neb Pianistka pojednává o tématech, která by měla být diskutována, ale není tomu tak. Je fascinující, že z něčeho tak obyčejného, jako je vztah matky s dcerou, může vzniknout něco tak komplikovaného a zničujícího. (26.03.2017)

Michael Haneke netočí příjemné a hezké filmy, ale zneklidňující dramata, která zraňují a zanechávají po sobě podivnou pachuť. Přesto, nebo možná právě proto, to není špatný snímek. Zobrazuje možná nepříliš rozšířený, nicméně reálně existující svět sexuálních deviací lidí pokřivených neustálým předstíráním, utajováním a nenaplněnými touhami. Je to rozhodně realističtější pohled na určitou stránku erotiky a mezilidských vztahů než mnou nedávno shlédnutý Shortbus. Nevíc se film může pochlubit vynikajícími hereckými výkony v čele s Isabelle Huppert. Ta ve své roli psychopatické učitelky přímo exceluje. Jestli něco na filmu překáží, je to příliš dlouhá stopáž. Některé scény jsou zbytečné a jiné přetažené. Celkový dojem: 80 %. (21.01.2009)

S panem režisérem jsem měl zatím tu čest pouze jednou v podobě jedinečné TV inscenace Die Rebellion s historickým tématem, tentokrát jsem ochutnal jeden z Hanekeho kontroverzních snímků pro filmové plátno a s námětem ze současnosti. Michael Haneke se začíná pro mě stávat režisérem, jehož tvorby se lehce obávám, cítím z nich většinou něco silně nepříjemného, ale současně jsem na další režisérovy filmy nesmírně zvědavý. Předpokládám, že Pianistku netočil Haneke pro to, aby se divákovi v první řadě líbila, byť musím říct, že jisté zalíbení jsem v ní našel, zejména pokud jde o působivé vyladění tohoto drsného dramatu celým množstvím útržků klavirních skladeb. Spíše mu šlo o to otevřít kontroverzní témata z té nejintímnější sféry, zavést diváka do hloubky problému a byť jsem byl sám některými scénami téměř zhnusený a prožíval u nich menší šok, dokázala mě Pianistka navzdory velmi pomalému tempu (které je zde funkční a dává možnost hluboce se vžít do emocí postav) pohltit a znepokojit tak, že jsem nedokázal odvrátit zrak. Dějově obscénní film se dokáže obejít bez jakéhokoliv obscénního detailu a nabídnout s precizně propracovanými hlavními postavami psychologické drama, na které divák nezapomene. Potěšen jsem byl i účastí legendární Annie Girardot, jenž zde sehrála zajímavým způsobem matku s nejednoduchým vztahem k dceři na hraně kruté tyranie a přehnané rodičovské lásky pozdního věku. 80% (26.01.2021)

V době vzniku filmu, před 19 lety, musel v divákovi vyvolat buď velké znechucení nebo nadšení. Určitě ho ale nenechal v klidu. Dnes, kdy se na nás sexuální úchylky ve smyslu LGBT valí horem dolem, není film nic mimořádného. Zkrátka jen další sexuální úchylka, popsaná a "zlidštěná". Isabelle Huppert ovšem hrála skvěle, stejně tak její matka v podání Annie Girardot. A taktéž mladý milovník v podání Benoita Magimela hrál bezvadně. (08.06.2020)