Jen 17

Vůbec to neni špatnej film, jak by z místních hodnocení mohlo vyznívat - celkově je mi to mnohem sympatičtější než třeba Nymfomanka. A docela mě to vzalo. Herci jsou dobrý a přesvědčivý, i když je pravda, že samotná Marine toho herecky zas tak moc nepředvede. A s tim, že to ani tak neni film o dospívání jako spíš o tom, že zpovykanej a znuděnej fracek pořádně neví, co se sebou, to v zásadě souhlasim - ale copak to něčemu vadí? Copak by se o tom nemělo mluvit, točit o tom filmy atd.? A když už jsme u toho, myslim si, že to s dospívánim, hledání sebe sama svejch hodnot v dnešní době relitvního luxusu a blahobytu vlastně souvisí víc, než se může zdát, byť je to pohled možná z trochu jinýho konce. Za mě je to mezi 3 a 4*. (23.07.2015)

Marine Vacth je jistě velice pěkná slečna a člověka baví se na ní koukat, nicméně mu je chvilkama až zle, když to vidí. Není to žádné veledílo, které by vás nějak oslovilo. Plyne si to pomalu svým tempem. Chvilku vás naštve a potom zase zklidní. Ničím však nijak zvlášť nepotěší. Je z toho hodně cítit taková ta francouzskost a určitě to stojí za to vidět. Jednou však stačilo a příště si musím pustit něco veselejšího. (07.11.2014)

Ozon se tímto filmem pustil do zajímavého fenoménu, který zpracoval poctivým francouzským filmovým řemeslem, takže se na to dobře kouká, ale hledíce více pod povrch dojdeme k závěru, že se drží v mělkých vodách; v něčem je plytký, ve spoustě věcí nepřesvědčivý. Neřekne nám všechno (což by nemuselo být na závadu), ale těžko se chytají i jakékoli náznaky: Proč se krásná sedmnáctiletá Isabelle vlastně pustí do sex-byznysu? Je to z nudy, z mladického vzdoru, touhy experimentovat, nebo je to jen zoufalé hledání štěstí materiálně naprosto zabezpečené dívky s dobrým rodinným zázemím, přesto z nějakého důvodu nešťastné (psychicky nevyrovnané)? Je to kvůli penězům (ve filmu je jim věnován silný důraz; k čemu je potřebuje?), nebo kvůli ukojení její specifické sexuální úchylky, touhy dominovat, manipulovat? Protože Ozon nenabízí žádné vysvětlení, můžeme si pouze domýšlet vlastní teorie - čímž se ale vytrácí smysl celého filmu. Málo (nebo spíš vůbec) se věnuje vnitřnímu životu Isabelle (jejím problémům, touhám apod), zato velmi mnoho se věnuje jejímu tělu (což je z uměleckého hlediska fiasko, protože to zavání prvoplánovostí a v době snadno přístupného porna extrémní nekonkurenceschopností). Ještě plytčejší a nepřesvědčivější je Ozon v popisu praxe sexuální profesionálky: Popírá ekonomické zákonitosti byznysu, v kterém je jistě obrovská konkurence (jednou si řekne o 300e, jindy střelí požadavek na 500e - a ti chlapi bez problému solí), nezabývá se mechanismem získávání zákazníků (že má nějaký profil na internetu mi nestačí), bezpečnost je adresovaná jen několika banalitami. Nejzajímavější částí byl vztah k zákazníkovi Georgesovi, ale Ozon to docela zabil hloupým monologem jeho ženy v závěru filmu. La conclusion: Jednou se na tento film podívat dá, ale jinak je poměrně prázdný (srov. s Bunuelovou Kráskou dne, kde je sice méně nahoty, ale více všeho ostatního...). (06.09.2013)

Trochu zklamání, od Ozona jsem zvyklá na lepší snímky. Nejsem si jistá, do jaké míry je za Isabellininým chováním její zvědavost nebo peníze, vnímala jsem to spíš jako citovou otupělost, ale dobře. Na Marinu Vacth se dobře kouká (ta rudá pusa a jinak nic... fakt na tom něco je), ale něco v tomhle filmu postrádám. Asi výraznější druhou ženskou postavu, která by filmu dodala větší grády. Tak tady má fungovat, podle mě, Charlotte Rampling, ale ve dvou minutách toho zkrátka už moc nezmůže. Škoda, že to místo ní nezahrála Catherine (pardon, promluvila za mě moje mladická obsese herečkou C.D.). (01.08.2014)

Unáhlené závěry musejí stranou. Na první pohled neškodný evropský zástupce, který na půl druhou hodinku hravě zaměstná divákovy smysly. Velkou zásluhu na tom má představitelka hlavní role příliš krásné prostitutky, svůdná a přesvědčivá Marine Vacth. Třiadvacetiletá herečka balancuje na hranici dětství a dospělosti, nudí se a neví, co s právě objevenou sexualitou. Vydá se tak hodně netypickou cestou. Stále zajímavý tvůrce François Ozon svůj melancholický portrét staví tak, že umožňuje pochopení z různých úhlů pohledu. Odsoudit zasněnou dívku nebude snadné. Pochopit také ne. S látkou Ozon pracuje obratně, protože dívčiny pocity a stavy si dokážeme z letmých náznaků domyslet. Samotný francouzský „znalec žen“ nicméně mohl „vysvětlovat“ v některých pasážích víc. Proto se v závěru nelze ubránit pocitu, že se drží v překvapivě mělkých vodách. I tak mi výsledek stačil. (15.01.2014)