Hříšná cesta do ráje

"Cesta z Ráje do Pekla, nepěkně mě vypekla." Rozhodnutí vyfakovat Boha, přímo v kostele, před celou komunitou zaostalých pánbíčkářských konzerv, tomu jsem tleskal. A odvážný plán naší kvalitně ohořelé princezny, kvalitně morálně zpustnout v doupěti neřesti Las Vegas, mě zaujal. Těšil jsem se na její úpadek, jako kdysi v pubertě poprvé do peep-show. Úpadek následoval, bohužel ne mravní, ale scenáristický. Hříšné Las Vegas narvané dobráky od kosti, že pro samého altruistu pomalu není kam flusnout? Jediná zvrhlost holčiny (a že by se jich dalo vymyslet), močení na veřejnosti? A ve finále návrat do otevřené náruče hyperkonzervativní rodiny a zapšklé komunity zpátečníků (ve které dívky ani nesmějí jít studovat) s úsměvem na rtu: Co jsme si, to jsme si, vyfakovaný Bůh a slíbený milion dolarů na kostel v pérdeli? Muška jenom malá. Vy mě budete povinně milovat, přitom já si budu žít po svém, emancipovaně. Tak určitě... (19.07.2020)

Jak já se těšila na Julianne Hough a Russella Branda, kór když jim to v Rock of Ages tak šlo, ačkoli měli většinu scén jeden bez druhého. Začátek filmu, hlavně ta předtitulková část, v níž Julianne haní na celej kostel Boha za to, že jí komplet zohavil, plus příjezd do Las Vegas v touze napáchat co nejvíc hříchů, sliboval nekorektní zábavu plnou méně či více černého humoru a já už si dychtivě mnula ruce nad tím, jak se zase budu přiblble usmívat nad věcma, které bych před rodinou nikdy nahlas nezmínila. Jenže to nějak nevyšlo a jakmile se objevil Russell, stalo se z Paradise obyčejné a vcelku nudné drámo bez humoru, nesoucí se skoro hodinu na vlně poselství, že pravá krása se skrývá pod kůží (jak by určitě Lucifer Valentine sám řekl) a to jak vypadáme na to nemá vliv. Posledních dvacet minut už jsem si jen nervózně okusovala nehty nad nekonečnou stopáží přemýšlejíce o tom, zda si mám ten pupek teda vůbec ještě někdy holit. Buď z toho měli udělat čisté vážně míněné drama alá Rust and bone, nebo ztřeštěnou bláznivinu alá Farrellyovi, ale kaše, která se míchá na půl cesty mezi obojím, nepobrala moc na chuti. 40% (23.10.2013)

Hledání cesty k sebepoznání sebe sama je sakra těžký úkol. A když do toho máte pocit, že v ostatních vzbuzujete leda tak lítost a nad sebou samým cítíte hořký odpor, o to těžší. Julianne Hough po těžké havárii se vydává vstříc víru Las Vegas ve snaze dohnat mainstreamové hříchy mládí a vypořádat se s aktuální životní situací. Úvod působí spíše komediálním dojmem, aby se postupně přeměnil v drama o smyslu života. Ano, na konci filmu už poselství o tom, že krása je v nás a ne navenek, působí až příliš nuceně, ale přesto mě nedokázalo zbavit hřejivého pocitu z předchozího průběhu. Asi je to klišé, ale ten film mě prostě dostal. Titulky tak doprovází jemný, trošku přitroublý, ale pohodový úsměv a pocit, že takhle by to jednou mohlo být v i reálu. I když víme, že nemohlo. Přesto těch necelých 90 minut uběhlo svižně a slabší 4* jsou plně zaslouženou odměnou. (22.08.2014)

Hezký dojemný příběh o životních rozhodnutích a nalezení sebe samého, když o všechno přijdete. (Na první pohled o všechno.) Bylo by to jinak dokonalé, kdyby určité linky příběhu nešly až moc ala amerikaca style, aby film udělal radost všem. Kdyby to bylo jenom o té cestě a poznání a drama, bylo by to skvělé, ale ta část, kdy se film snaží o komedii a byla tam vsunuta dost násilná červená linka (proč? Každý stejně věděl, jak to s tou linkou dopadne, protože ve filmu šlo o něco jiného), za mě trochu drhla. Ale měla jsem obavy, že to bude horší, takže příjemné překvapení :) (18.06.2020)

Začiatok v kostole je perfektný, ešte aj úvod v Las Vegas vyzerá solídne, no odkedy sa dá hlavná hrdinka do partie s Octaviou Spencer a Russelom Brandom, tak začína neskutočná nuda sprevádzaná kopou prázdnych rečí. Na to, že chcela porušiť všetky pravidlá jej silne náboženského sveta a zažiť naplno, čo je skutočný život, tak väčšiu zábavu si viem predstaviť aj v nedeľnej škole v jej kostole ako to, čo zažívala vo Vegas. Je veľa filmov o Vegas, no toto je určite ten najnudnejší. (24.06.2015)