Michael Kohlhaas

Příběh Michaela Kohlhaase jsem viděl v jeho westernové podobě Jack Bull z produkce HBO a líbilo se mi to. A v tom je právě můj problém. Dostal jsem stejný příběh, tudíž jsem věděl, jak začne, jak bude probíhat a jak skončí. Odchylky se prakticky nekonaly a v tomto případě bylo jedno, jestli proti sobě stojí poddaný a baron, nebo drobný chovatel a vlivný statkář. Jistě, je x námětů, které jsou zpracovány mnohokrát a pokaždé mají něco do sebe a konkrétně já hltám každou verzi Nebezpečných známostí, ale k tomu je potřeba tvůrčí fantazie a herecké projevy, které jednotlivé verze odliší a dají jim jedinečnost. Jen syrovost prostě nestačí, ačkoliv filmu přiznávám výbornou atmosféru. A stejně tak nestačí Mads Mikkelsen. Připadalo mi, že des Palliéres se místy inspiroval Refnovým Valhalla Rising a nutil Mikkelsena k podobnému projevu, ale k téhle tématice se to nehodilo. Ale rozhodně tím nechci Mikkelsenův výkon shazovat. Zahrál dobře. Jenže byl v tom sám. Za něco stála pak jen princezna v podání Roxane Duran, ale ta měla jen minimální prostor. Škoda. Čekal jsem mnohem víc. 50% (02.02.2014)

Na tenhle film jsem se podíval jedné noci, kdy jsem nemohl usnout. Stává se mi to, když se nemohu zbavit myšlenek na něco, co mě rozčiluje. Tentokrát šlo o to, že moje žena - cizinka cosi nemohla vyřídit na úřadě, protože úřednice jí do cesty postavila zcela nezákonnou a nesmyslnou závoru. Mám bohatou právní praxi s těmito případy, a u soudu jsem proti státu POKAŽDÉ vyhrál. Ale až u soudu, často až na odvolání, a jen málo klientů bylo ochotno čekat na spravedlnost tak dlouho. --- A hleďme, nic netuše jsem sáhl po filmu, který řeší totéž, jenže v kulisách 16. století. A ukazuje se, že tenkrát byla vrchnost stejně arogantní, tupá a necitelná, jako je dnes. Něco je však přece jiné. Kdybych dnes vzal spravedlnost do svých rukou a té blbé babě rozbil hubu, vrchnost by se mnou zametla bez dlouhých cavyků. V tomto příběhu ze starých časů se spravedlnost nakonec přece dala do pohybu a odměřila všem s příkladnou precizností. --- Dějiny jsou moje vášeň a hrozně nesnáším rozšířený pohled, že lidé dávných časů byli zabednění hrubiáni a my jsme vrchol osvícenosti. Tenhle film takto nehřeší, jeho postavy a příběh, ač fiktivní, jsou historicky velmi věrohodné. Navíc je to po všech stránkách provedeno na úrovni bez nadsázky umělecké. --- Pro mě fantastický zážitek. (11.05.2015)

Film možná až moc temný a dlouhý, jako středověk sám. Moje první návštěva velmi příjemného Kina 35 francouzského institutu s nejpůvabnější ženou - promítačem (asi jedinou, co jsem zatím viděl). Syrový příběh, dobová hudba a Mads Mikkelsen jsou nejkvalitnější ingredience tohoto výborného historického filmu. Dodátek: francouzský institut asi kvůli Madsi Mikkelsenovi použil české titulky s skandinavskými prvky jako je prostřelené očko (Ø), možná i ukrajinskými - přehlasované i (Ï) atd. (30.07.2014)

Líbil se mi ten ústřední motiv vzpoury proti bezpráví...a komu z nás, kteří jsme to viděli, by se nelíbil, že? Nelíbil se mi ale způsob vyprávění. Bylo to jaksi podivně flegmatický. Tak flegmatický, že jsem vlastně spoustě věcí vůbec nerozuměl. Na jednu stranu tady dostaly prostor pro děj naprosto nepodstatné promluvy, na druhou stranu se do filmu nevešla spousta důležitých momentů - včetně více ukázek záškodnické činnosti Kohihaasovy armády. Ten režisérův salámismus se odrazil také ve skriptu a ve střihu. Hovořící postavy poskakovaly během svých monologů o metry, měnily postoje, grimasy, na to se tady vůbec nehrálo... Mads to nezachránil, i když vizuálně tady byl v životní formě. (26.06.2017)

Viděno na FFF ve Světozoru. Rozhodně nejsurovější historický film, který jsem kdy viděl. Poměrně málo hudby (ale když už tam je, je skvělá), velmi málo dialogů - často dlouhátánské záběry na krajinu, kdy v reprácích dujeou vichry ženoucí se po lukách. Při sledování jsem si říkal: kdyby Walter Scott nepsal knihy, ale točil filmy, vypadalo by to přesně jako "Michael Kohlhaas", což je ode mě a pro mě pochval. D9ky tomuhle filmu jsem si uvědomil jak jsou všechny blockbustery narvané epickou hudbou, postsynchrony, a jsou v podstatě umělejší, než PVC. Takže za mě: víc takových filmů je škoda točit, protože by na ně chodilo jen minimum diváků, ale jeden dva za rok by si publikum určitě našlo. S trochou nadsázky bychřekl, že ani na ČT2 ve 2 ráno by nepustili něco jako "Michael Kohlhaas" :-) Ale pokud jste už přežraný stylu 50 střihů za minutu, výbuh co 5 minut, dialogy za chůze prokládané pravidelnou nepřirozenou hláškou, podívejte se na tenhle film. (24.11.2013)