Tore tančí

Cesta novodobého Ježíše na svou Golgotu, během které je vydán na milost a nemilost svého pokušitele, proti jehož brutalitě může postavit jenom svou víru. Za zmínku stojí nejen pod kůži se zahrabávající syrovost, ale i sugestivní výkon představitele Toreho, jemuž jsem to bezmezně dobré a naivní srdce do puntíku uvěřil. Ani se mi nechce věřit, že tohle má na kontě třicetiletá holka. Debut z říše snů. 85% (04.01.2015)

1. Předmluva: Většina anglických slov má většinou jak fyzickou, tak duševní konotaci, tak např. slovo "freak" znamenalo původně ve fyzickém smyslu "zrůda" (viz skvělý film Toda Browninga z roku 1932) v důševním "rozmar". V době hippies, ve které má kořeny i tento film, byl význam rozšířen na "jednání určitým způsobem pod něčím vlivem", zde Ježíšovým (?). Sám velký Frank Zappa se k tomu vyjadřuje "Ani dík vašim blbým trikům/ se nezabrání přívalu hladových fanatiků (freaků)" 2. Konstatování: V poslední době registruji u filmu nejdříve, zda ho natočil muž nebo žena. V případě režisérky se připravím na nějakou tu iracionalitu. Dočkal jsem jí i zde, přestože příběh je veden kauzálně, logicky, racionálně. Tento příběh o Ježíšových fanaticích (či fanatických stoupencích) se odehrává v Hamburku (sekta zde byla založena v roce 1991) v roce 1994, kdy se přesunula do Berlína. 3. Domluva: Film přesto není (vyloženě) sektářskou záležitostí, nýbrž střetem dvou světů, v němž (jako obvykle) zvítězilo to temné, hrubé, nespoutané, zemité. A proto také (byť se to zdá být absurdní) se prosadilo právě Pavlovo pojetí křesťanství. Jak jsem se zmínil, režisérka pere prádlo načisto; nevyhýbá se ani (závěrečné) krutosti žen, které celé dílo završují (jak to známe z Little Big Horn nebo ze Zoly). (13.01.2015)

Tak trochu jiný pohled na zahrádkářskou kolonii než Menzelovy Slavnosti sněženek... Solidní celovečerní debut německé režisérky, stylem připomínající Hanekeho, s několika působivými, drásajícími scénami, z nichž za zmínku stojí zcela jistě ta s konzumací zkaženého kuřete. Přesto nemohu tvrdit, že by výsledný dojem byl pozitivní, v tom mi vadí postava Toreho a jeho naprosto pasivní přístup nejen ke svému utrpení. Toreho pasivita hraničí s jistou perverzností, neboť nejenže se nezmůže na odpor, ani se nesnaží najít pomoc z vnějšku (v tom mu přeci nic nebrání), navíc dobrovolně (viz jeho návrat k rodině po hospitalizaci v nemocnic) přijímá roli zneužívaného a mučedníka, jehož obětování má snad pomoci druhým. Stává se tak ale spoluviníkem vlastního utrpení a ztrácí tím podstatnou část divákových sympatií (alespoň těch mých, Toreho osud mi nakonec byl docela lhostejný). Téměř se chce zvolat "Může si za to sám!", což je samozřejmě hodně zjednodušující výrok, ale poukazuje na to, že morální vyznění filmu je minimálně problematické, ne-li pochybné až zvrácené. (15.06.2013)

Událost jako stvořená pro Hanekeho chladně analytický řez a provokující odstup v režii debutující Katrin Gebbe prochází daleko ďábelštějším procesem, který ji umocní do výšin, kde se divákovi nedostává dechu. Nejen, že situace, co se na plátně odehrávají, mrazí až do morku kostí a postupně stále častěji nutí odvracet pohled do konejšívé temnoty sálu. To by se ještě dalo poměrně bez úhony ustát. Jenže v daném případě by nesměla být rozehrána zničující hra s diváckou empatií a identifikací, která si zprvu v prosluněné bezstarostnosti zajistí imunitu vůči sebezáchovnému schizoidnímu postoji a pak v náhlém zlomu započne naprosto nerovný až tyranský útlak. Ten zachází tak daleko, že i během klidných pauz vzniká až paranoická tendence očekávat to nejhorší, kterou právě vyzdvihne zdánlivě úlevný pocit, že protentokrát k ničemu nedošlo. Hodnocení filmu je vlastně zcela závislé na tom, jak se člověk postaví k faktu, že se stává jen loutkou manipulace, že nakonec pozbyl veškerých práv a je nakonec trestán za počáteční víru společně s hrdinou. Právě tento smyslový a psychický pocit je ovšem důležitý proto, aby i divák protrpěl neskutečně se stupňující škálu zla, prošel zkouškou vlastních možností i vnímáním vlastní determinace. O to silněji pak na něj zapůsobí katarzní východisko, které přes vnější neokázalost nabude po prožitém dosažení Golgoty ochromujícího patosu a síly. Když vezmeme v potaz nekorektní pravidla hry, pak musí jít stranou ohledy na výstavbu zápletky, která staví na naprostých protikladech a v závěru se mění v natažený martyrický řetězec, doprovázený neoriginálními vstupy biblické ikonografie. Bez této vypjatosti by působivý záměr nevyšel, zdrženlivost by naopak paradoxně ublížila úměrně rostoucímu proudu naděje. Na druhou stranu film není omezen jen na situaci diváka, příběh se rozhodně neredukuje na snůšku přímočarých tezí. Naopak nabízí i další provokativní témata a rozměry, které vystupují z "šedých zón" obklopujících oba protipóly - především role Bennovy ženy podléhající směsi submitivity a frustrace nabízí velmi oživující rozměr nevyzpitatelnosti, ale i plíživě se rozprostírajícího zla. (14.06.2013)

Nad filmem by se dalo roky zbytečně filosofovat, nebo jej vzít taovým, jakým je ... Tudíž, .... nebýt závěrečného titulku "založeno na pravdivé události", možná bych i ohodnotil výš, ale ten titulek mi chtě nechtě vyloudil na xichtě cynický úsměv. Nesmysl prostě. Postavy jsou nesmyslně zahrány, chybí jakýkoliv vztahový mechanismy, psychologie alespoň v naprostém základu: "proč - nač - zač " není vykreslená a tak se film stává jen dlouhou, nekonečnou nudou, kde s nikým nesympatizujete, sledujete jen odporný Němčoury, jak se k sobě chovají jak hovada a mladýho naivního kluka, který si neustále nabíhá a díky tomu, jak to má podle filmu "poskládaný v hlavě", mu trýznění ani vlastně nevadí. A když to nevadí hlavní postavě, co se na ní všechno páchá za svinstva, nemůže to vadit ani mě jako divákovi. Ten kluk byl nakonec vlastně "šťastný i v pekle" ... Budiž, silnej tlak na diváka tam je, pár odporných scén taky, ale žádný "Německý Martyrs" se fakt nekoná ... Zbytečnej exploiter, kterej se bere moc vážně ... (04.01.2015)