Tore tančí

Hledání Ježíše ve špatný čas a na nesprávném místě… Nevyzpytatelný film, od něhož by bylo velkou chybou očekávat průzkum „punkové sekty“ kdesi v německém zapadákově. Punkový úvod je pouze záminkou pro mnohem komplexnější zamyšlení nad ovládaným/ovládajícím z provokativní perspektivy těch „normálních“. Ze všech aktivních postav se dá vyčíst velmi málo, neboť jednají nevyzpytatelně a na první pohled několikrát popírají sami sebe (ironicky vyjma dogmatika Toreho). Ačkoli jsem měl v některých okamžicích dojem, že jednání postav příliš řídí autorská zvůle, musím se poklonit před sugestivním účinkem, kterého bylo dosaženo. Snímek od jisté chvíle vyvolává nesnesitelnou tíži, touhu někam odvrhnout svůj hněv vůči tyranům na plátně, což naráží de facto do prázdna, protože motivace stále chybí – čím méně divák zná a odváží se očekávat (doufám, že vševědoucí diváci, co mají sklony odhalit jakoukoli pointu po patnácti minutách, zde ustoupí ze své vášně), tím pro něj bude stupňovaná krutost hůře snesitelná. Podobně nevyzpytatelný je i styl, poněvadž film má minimálně tři tváře: výborně natočené scény opojení hudbou (nejen punk, ale i moderní disco) střídají klidné „mezihry“, které se nakonec překlopí v naturalistickou úzkost všech zúčastněných. Nejsem vůbec příznivec efektních scén násilí na zvířatech a přišlo mi, že na konci se koloběh absurdit šponoval až příliš dlouho, což jsou dva důvody pro ubrání jedné hvězdy. Rozhodně mi snímek neimponoval jen svou nevyzpytatelností, jako spíše myšlenkami, co se snažil rozvíjet. Otázka, zda je víra odvahou či následkem strachu, nachází legitimní odpověď v obou cestách, leč následky se drasticky liší. Opravdu podlý a nepříjemný film, „radost“ pohledět… (MFFKV 2013) (01.08.2013)

Tore je hodný chlapec a Benn je zlý muž. Sami si tipněte, jak asi dopadne jejich střet. Přišlo mi, že snímek zobrazuje střet dobra a zla. Dobro reprezentuje věřící Tore, který ve šlápějích Ježíše Krista celý snímek trpí a po každém ublížení se zvedne a napochoduje si pro další příděl šikany a teroru. No jo, ale Ježíš byl syn Boží. Zlo reprezentuje většina nevěřícího zbytku v jejímž čele stojí táta - úchylák, který rád przní svoji neuvěřitelně ohavnou dceru. Kdo zlo zrovna nekoná, ten mu tiše přihlíží. Napětí se nádherně stupňuje. Zpočátku má člověk pocit, že sleduje totální sračku, ale nakonec se z toho vyklube dost intenzivní drama. Závěrečné zjištění, že byl film inspirován skutečnou událostí, mě dohnalo k tomu, že udělení 3 kousků, nebude doprovázeno výčitkami svědomí. (12.07.2016)

Dojmologicky: jako kdyby se zkřížila německá Křížová cesta a řecká Miss Violence. Film, který se nesleduje lehce, čím blíž konci, tím větší síla. Mám ale mírný problém s uvěřitelností, byť je film inspirován skutečným případem. Tore je tu totiž vykreslen sice jako jedinec slepě oddaný víře, jako naivní prostý chlapec, ale pořád ne jako>retard<. Přičemž aby si ta zvěrstva nechal na sobě páchat, tak by snad alespoň mírně retardovaný být musel (což v reálu hádám byl). Navíc nešlo jenom o něj - pokud chtěl chránit tu ženskou mladistvou, jejíž jméno už jsem zapomněl, - jakože chtěl, tak jako neretard by musel situaci vyhodnotit úplně jinak. Navíc v souvislosti s jeho spasitelskými rozhodnutími působí nekonzistentně jeho opakované lhaní (modřiny způsobené hraním fotbalu), což by jako tak zapřísáhlý věřící činit neměl. (07.11.2014)

Nejdepresivnější a nejspíš i nejlepší film, který jsem za léta na festivalu ve Varech viděla. O manipulaci, o krutosti a sadismu, které číhají "pod povrchem" i u zdánlivě civilizovaných lidí. Podobné téma, jakých se obvykle chápe Lars von, jen ne černěhumorně vystajlované jako intelektuální jednohubka, ale naopak v brutálním, téměř nevydýchatelném dokumentárním stylu. Hrůzy, které naivního Toreho potkají, působí chvílemi jako vystřižené z extrémního torture hororu. Navíc ta divácká bezmoc, touha zařvat na hlavního hrdinu, aby se už vzpamatoval, že může utéct, že existuje i svět ZA odporným mikrokosmem, kterému vládne tyran Benne. Zároveň je velmi těžké vypořádat s Toreho pasivním přijímáním utrpení, které - soudě i podle některých zdejších komentářů - přímo provokuje k tomu, ještě si přihodit polínko. Film jde do živého, nutí vás podívat se do vlastního nitra, a pojmenovat to, co si nechcete přiznat ani sami sobě. Můj obdiv režisérce Katrin Gebbe i všem, kteří do takového projektu šli. Z projekce bych neodešla, ale chápu ty, kteří to museli udělat prot, že klaustrofobní zpodobení toho, co je děje za zavřenými dveřmi tolika rodin, prostě neunesli. A zvuková stopa filmu je stejně výrazná jako ta, kterou vám zanechá na duši. (13.09.2013)

Tore tancuje vychádza z masochistického poňatia života Ježiša Krista. Ak si však ctený divák prečíta evanjeliá a ich komentáre zistí, že Ježiš nebol žiadny slaboch. Dobrovoľne by si nenechal srať na hlavu. Naopak. Výstižnejšie je podanie Krista ako rebela (napr. pieseň Jesus was a Terrorist od kapely NoMeansNo či Pasoliniho rebel vo filme Evanjelium podľa Matúša) než svätuškárskeho trpiteľa. Žiaľ, mnohé cirkvi a sekty ctia masochizmus na ceste k Božiemu kráľovstvu. Dobrovoľne trpiace ovce s modlitbou na perách. Tak sa dajú spoločnosti najľahšie naočkovať rôzne mocensky sadistické zvrátenosti. A ty človeče len trp a dostaneš sa do Raja! Do jednej z takýchto komunít patrí i mladík Tore. Našiel sa v pokornom nasledovaní sluhu a syna Božieho na Zemi. Členovia sekty výzorom (punk) i životným štýlom pôsobia skôr ako alternatívna komunita. Tore po celibátnom konflikte s kamošom opúšťa krížmi zdobený squat. Následne si vyberá misiu pomoci rodine žijúcej v záhradkárskej osade. Chce im ukázať pravú vieru v Boha. Oddane nastavuje donekonečna druhé líce. Po tom ako mu hlava rodiny všemožne mučí líce prvé. Prechádza kruhmi pekla. Ukazujú, čo sa so súhlasom a prispením rodičov deje v rodinách. Tvorcovia preháňajú, aby vzbudili emócie. V hlave diváka totiž dnes zaberú len silné dráždidlá. Filmu, ktorému by dominoval len duchovný duel, by ostal viacmenej bez povšimnutia. Preto príťažlivá a zároveň psychicky trýznivá dráma o masochistovi v objatí viery. A tiež o násilí v rodinách, ktoré často ostáva zavreté za dverami obydlí. Nepotrestané sa zároveň prenáša do ďalších generácií. Teda v zmysle pointy filmu - do budúcej nádeje. Avšak so zážitkami, čo majú od detstva v pamäti, srdciach a mysliach ako rodičovské schémy výchovy a správania sa k druhým: neviem, neviem či to nie je len nádej k beznádeji. (09.02.2015)