Velké ticho

Sergio Corbucci a jeho drsná kritika amerického právního systému konce 19. století, kdy se efektivita využití lovců odměn proměnila v čiré vraždění lidí. Trintignant a Kinski předvádějí rovnocenný herecký souboj až na krev. Těžko říci, kdo z nich je význačnější. Trintignant coby němý mstitel mrtvých duší či modrooký ďábel Kinski, jenž v roli Tigrera nabývá podoby anděla smrti? Výjimečnou složku tvoří i lokace (severní Itálie) a zasněžené prostředí hor, jejichž ráz podtrhává grandiózní hudba Ennia Morriconeho, která film zásadním způsobem obohatila. Když se dnes řekne "spaghetti western" (osobně nemám tuto nálepku rád), vybaví se mi dva filmy - Leoneho Tenkrát na Západě a Corbucciho Il Grande Silenzio. Naprosto zásadní průlom (jeden z pokusů o demytizaci kultu divokého západu) ve snaze o politizaci westernového žánru. Top. (14.12.2017)

Co se týče dialogů, hereckých výkonů a režie čisté béčko vykrádající Leoneho (s tou stylizací Trintignanta jako Eastwooda to tedy přehnali), jenže naštěstí Corbucci využil dokonale lokaci (Silance kráčející nocí mezi vločkami, dostavník v bílých pláních), a hlavně čím víc se film blíží ke konci, vynořuje se čtvrtý rozměr (Vše podle zákona), který posunuje spaggeti žánr do dalšího levelu. (18.10.2010)

Sergio Corbucci a jeho spaghetti western, presne to je Yl Grande Silenzio. . Priroda na urovni a prestrelky tiez, inak ma to nezaujalo. Je tu vsak vyrazne minus, velmi vyrazne : na Cinema Italiano mi casto vadi ich prilisna amerikanofilia : film sa odohrava vo filmovom Utahu, zatial co realne sa tocilo pri talianskych dedinach Badia a San Casiano. Sneh je umela biela pena vyrobena strojmi. 60 % (11.11.2014)

Chudáci koně. To je jedna z věcí, která mě upřímně zarazila a pozorovat, jak se mnohý komoň boří po břicho do sněhu (a to i za předpokladu, že sníh bylo vlastně kvantum pěny na holení a ač je to u krajinkových záběrů nepravděpodobné, pořád se mi ta varianta líbí víc)... Nu, alespoň je to jedna z věcí, které dodávají drsnou atmosféru, která by mohla být lepší, nebýt Morriconeho, který spíš než on sám zněla mému uchu jako Morriconeho nápodoba podobná té, která je patrná u hlavního hrdiny s jistým Dolarovým Blonďákem. Docela mě překvapil Klaus Kinsky, který mě bavil, vždycky jsem ho totiž považoval jen za jednookého, mezi herecky slepými, ale jak vidno zde, možná mu trošku křivdím. Závěr je mým snem, kéž by se podobně laděných zjevovalo vícero, tomuhle snad chyběl jen cynický humr. (04.09.2013)

Velké Ticho všech obětí, jež pro nicotné zločiny padly rukou cynických lovců lidí/odměn. Velké Ticho jejich blízkých, kterým není dopřána spravedlivá pomsta. Velké Ticho společnosti, kterou nějaká ta smrt neznámého nuzáka nemůže přinutit přehodit výhybku. Takové Velké Ticho to byl(o). Ale nakonec se ozval výkřik tak silný, že Velké Ticho zemřelo. Několik výkřiků - v mrazu a vánici... Ach Corbucci, takové množství špatného s takovým množstvím dobrého jsem už dlouho neviděl. (+) Morricone odvedl svůj běžný, vysoký standard, ale (-) co ty jsi s ním udělal, kam a kdy jej nasadil. (+) Kinski je nádherně slizký ďábel s cynickým přístupem k životu a smrti, který se překrásně dětsky raduje z toho, že když neudělá chybu, tak na něj nikdo nemůže (něco jako dnešní OSA :) ), ale (-) ten italský, jemu zcela cizí hlas, který se bere bůhví odkud, jen ne z jeho úst, bleeh. (+) Překrásné velké celky, koně v nich trmácející se hlubokým sněhem, zdálky znící puška, krása... (-) však kamera se i blíží snímaným předmětům, ty jakoby nechtěly vydržet v jejím zorném poli, smýkají se sem a tam a ač to asi není neuměteltstvím, ale vědomou volbou, nepřipadá mi to dobré. Kamera se nakonec ustálí, když rychle ve velkém detailu pohlédne do očí, ale byla na to vhodná chvíle? Kdo ví, ale Fulci mi v tom přijde horší. (+) Trintignantův tichý hrdina - zhmotněná žaloba, kterou nakonec nahlas musí pronést vypravěč, a tu (-) zase nejsnazším způsobem vedená sociální kritika o chudobou stvořeném psanci (ne že by je chudoba netvořila, ale mají opravdu postavy touhy tyto řeči pronášet?). Věru, všelijaké to bylo, zprvu trpké... a dál to znáte. (22.01.2010)