Dva dny, jedna noc

Už od začátku mi ta zápletka nešla pod nos, v soukromé firmě zjistí, že práci zvládnou o 1 člověka méně a budou to takhle řešit...( A to máte zdravotní, sociální, dovolené, FKSP,...) Vedoucí musel být taky pěknej mamlas, když nepropustí rovnou člověka na dobu určitou.. Jako psychologická sonda dobrý, přesně tyhle věci a situace jsem v pozměněné podobě zažíval a zažívám, stále je se na co vymluvit a taky tu myčku a jiné hovadiny je potřeba mít.... (18.01.2015)

Já se bohužel u sledování velmi nudila. Nebyla jsem schopná se s hlavními hrdiny sžít. (19.02.2015)

Civilní a minimalistické, postavené na jednoduché, leč přesvědčivé zápletce. Takové drama všedního dne. Filmařská extratřída to není, ale na čtyři hvězdy to je. Jediná výtka: o práci přichází dnes a denně x lidí, to ještě nemusí být konec světa ani to nemusí obnášet nutnost ládovat se antidepresivama, v tomhle je to trochu ideologicky přitažený za vlasy. (21.02.2015)

Komentář obsahuje spoilery, vulgární výrazy a haldu frustrace. Ti, kteří film nazývají realistickým, žijou asi ve velmi podivném světě. Která firma nechá o propouštění rozhodovat zaměstnance? Kdo normální se vzdá 1000 Euro kvůli maniodepresivní krávě, kterou ani pořádně nezná? Vážně jsem se snažil z úcty k Marion někde vyhrabat alespoň jednu hvězdu. Ale ono není za co. Oscar pro Marion? Proboha za co? Celý film si vystačí s jedním debilním výrazem a dvěma tričky. Jen tak ze srandy se pokusí o sebevraždu a večer už je zase na cestě. Vážně to tak v zemích Beneluxu chodí? Páč u nás by skončila na psychárně a o tu práci by tutově přišla hned. A proč vznikal scénář půl roku? Všechny rozhovory jsou přes kopírák. Doslova. A ten konec? Hlasování plichta a přesto vyhazov? O finále u šéfa už ani nemluvím. A přesto je najednou všechno sluníčkový a Marion má po depresích. Celou dobu jsem nepochopil, proč bych s ní měl soucítit. Proč jim nestačí bytovka? Proč se zhroutila? O čem to vlastně celé bylo? Tenhle paskvil je prostě sračka a nikdo mi to nevymluví. Howgh. (22.02.2015)

Predstavte si, že ste v situácií, kedy musíte počítať každý cent, aby ste v danom mesiaci vyžili (predpokladám, že väčšina z vás si to ani predstavovať nemusí) a k tomu pridajte predstavu, že ste prešli obdobím ťažkých depresií a následky stále pociťujete. A práve vtedy príde váš nadriadený a povie vašim kolegom v práci, že všetci môžu dostať ročnú prémiu 1000 EUR, ale iba v prípade, že firma zníži náklady a prepustí jedného zamestnanca - vás. Vedenie firmy je zbabelé a tak sa rozhodne, že nechá vašich spolupracovníkov hlasovať a každý sa musí rozhodnúť či chce svojich 1000 EUR alebo vaše zotrvanie. Hlasovanie začne o tri dni. Presne v takejto situácií sa ocitne hlavná hrdinka, ktorú vynikajúcim spôsobom stvárňuje na Oscara nominovaná Marion Cotillard. Ostávajú jej len dva dni a jedna noc, aby navštívila svojich kolegov a poprosila ich o pomoc. Na ceste ju sprevádza manžel a je len na divákovi ako ho bude vnímať. Je to vypočítavý chlap, ktorý chce za každú cenu nútiť psychicky chorú manželku bojovať kvôli peniazom? Alebo je to milujúci manžel podporujúci svoju partnerku? V každom prípade sa jedná o ďalší európsky film, ktorý stojí za pozretie. (25.02.2015)

Z filmu jsem nejdřív nijak nadšený nebyl, ale po více než roce od projekce se mi vybavuje děj i emoce a to se mi často nestává. Trochu problematické pro mě bylo, jak mám soucítit s hlavní hrdinkou z „dělnické“ třídy, které mimo jiné hrozí, že přijde o velký dům. Zvlášť když jsem ze země, kde je střední třída často spokojená v panelovém bytě 3+1. Možná to byla, ale chytřejší volba než udělat další sociální drama z prostředí úplně vyloučených, popást se na obrazech lidí bez budoucnosti a ukázat na kapitalismus a krizi. Status ve společnosti je totiž relativní, tzn. vztahuje se k něčemu. Zemljanka může být někdy výsadou baronů a jindy byt na předměstí totální noční můrou. Majetek nestojí mimo hodnoty, významy a kontext, a i když z hlediska celého lidstva patříte k těm bohatším, neznamená to že nejste extrémně zranitelní. Máte luxus bydlení, solidní práce, volného času, psychiatra z veřejného pojištění, ale při představě, že klesnete se hroutíte. Nemáte Boha, stojíte úplně mimo vlastní duchovní dějiny, jste děti osvícenství, děti republiky, děti školy a jazyka, váš dům a udržování vašeho statusu jsou vaše hodnoty. Nemůžete nebo nevíte jak žít jinak a samozřejmě jste u toho jedineční a svobodní. (27.01.2016)

Depkoidní sociální drama, kterému pevnou rukou vládne bezchybná Marion. 48 hodinový boj o udržení práce, který se v průběhu stává bojem o něco daleko cennějšího. (28.09.2017)

One woman show ešte s jedným kuchárom a 16 kolegami a k tomu občas nejaký krátkookamihový plebs. Cotillardka to dáva v každej póze, hrá naozaj úžasne! Sociálna sonda do moderného, určite nielen francúzskeho, bežného života jednej skrachovanej socky, ktorá to už má takpovediac spočítané, ale… (01.06.2020)

Ve hře jsou prémie, což zavání sociálním průšvihem. Naštěstí je tady skvělá Marion Cotillard a její druhá nominace na Oscara a spoustu dalších cen, z kterých vyhrála European Film Awards. Ze Sandry deprese jen prýští a člověk se diví, že dle obsahu je vyléčená. No, nakonec trošičku hepyš, ale ne po sladko-americku. Zdá se, že ji víkendová bitva zocelila a je odhodlaná porvat se s osudem. (25.04.2022)

Film som mal už nejaký ten čas v pláne a keď som sa rozhodol pozrieť si ho s rodinou, celkom som tŕpol nad jeho odozvou. Od úplne prvej scény cítiť, že ide o iný typ filmu, na aký je bežný divák zvyknutý. Dlhé zábery prinútia človeka sa do príbehu zahĺbiť a spolu s postavami ho viac precítiť. Zaujala ma aj starostlivosť tvorcov o malé detaily a ľahko stotožniteľné prvky, typu prechádzajúca teta pri rozhovore vo dverách, vysvetľovanie tej istej veci dookola XY ľuďom alebo vyobrazenie typických sobotných činností. Nemám ani tak nejakú konkrétnu myšlienku, ktorú som si z filmu zobral, skôr si myslím, že v človeku zanechá niečo, na čo si potom niekedy v pravej chvíli spomenie. A tak som po dopozeraní (našťastie) nebol len ja jediný s filmom spokojný :D. (26.07.2022)