Predestination

Klamlivý trailer navnadil na trošku iný žánrový zážitok, tvorcom však toto zavádzanie tentokrát nevyčítam. Naopak, užívam si novátorské veci, tvorivých ľudí, ktorí sa neboja ísť proti klišé a stavajú na diváckej dezilúzii. A tá je podstatou tohto filmu. Pokiaľ spočiatku má človek pocit, že pôjde o ďalšiu podarenú a nenáročnú time-travel akciu, postupom času sme svedkami konverzačnej drámy, ktorá je štúdiom ľudskej identity a vyvrcholí to šialenou sci-fi pointou, nesúcou sa v duchu gréckej tragédie. Okrem toho, že všetky časové prešmyčky, paradoxy a hlavne záverečná pointa prinútia diváka premýšľať, tak má film aj silný emočný index, zmysluplné dialógy a poctivé herecké výkony. 85%. (25.11.2014)

Neodolatelně sexy hříčka, u které jsem se nesmírně těšil na pečlivě skrývanou a emotivní pointu, která ještě více potvrdí její chytrost. Ale ona se místo toho jenom zacyklí sama do sebe, překombinuje všechno se vším překombinovatelným a zůstane “pouze” tou sexy hříčkou. Parádně gradující, efektně natočenou a se zajímavým příběhem. (20.01.2024)

Bratři Spierigové znovu zasahují, ale tam, kde jsem u Svítání měla dojem, že to je vcelku film a akorát by to chtělo úplně se zbavit pár drhnoucích a nezábavných věcí, tak tady platí, že se mi to zdá jako drhnoucí a nezábavný film, ve kterém je pár vcelku dobrých věcí. Sarah Snook a Ethan Hawke jsou úplně neskutečně krásní, ale jenom to už mi dnes ve filmu ke štěstí nestačí. A ještě cítím potřebu dodat, že úplně nesnáším ten předpoklad, že protože jí museli vyjmout vaječníky a dělohu, tak nemá jinou možnost než stát se mužem. Ona většina věcí je tam zápletkou chtěný konstrukt, ale tohle je navíc i společensky nebezpečný konstrukt. (29.08.2017)

Tady je i slovo "paradox" málo ... V jiných filmech o cestování časem jsou časové paradoxy spíš překážkou, se kterou tvůrci marně bojují, a které se naplno vyjeví, až když divák začne do příběhu logicky vrtat, ale v Predestaination je paradox alfou a omegou snímku, tvůrci si jej pečlivě budují a skoro se až snaží, aby byl co nejparadoxnější. (25.11.2014)

Sarah Snook, když sedí u baru odlíčená, s kratším sestřihem a vypráví svůj příběh, vypadá jako mladý DiCaprio v ´předtitanikovském´ období a nejenže tak vypadá, ona podobně fantasticky hraje. Vůbec celá první hodina, její vyprávění, nabízí jednu z nejzajímavějších pasáží, kterou filmový svět za poslední rok ukázal. Bohužel potom, když se „vyloží karty na stůl“, se už hraje pouze na časové paradoxy, které se tak krásně parodují v trilogii ´Návratu do budoucnosti´. Je to velká škoda, protože tady se mrhalo velkým potenciálem. (05.01.2015)