Mo.

Při závěrečných titulcích jsem měl pocit, že tohle je snad jediný snímek o lásce, který jsem kdy viděl. Takhle dobře mi žádnej film neudělal už strašně dlouho.

Původní verze příběhu o Ježíšovi - jakkoliv svatokrádežně to může znít. Tenhle film je prostě boží; doslova. Vrcholně podnětné a inspirativní podobenství o cestě, kterou se musíme vydat všichni, ať se nám to líbí nebo ne. Ostatně i v tom jsme jako Ježíš. Celý tenhle film je doslova potravou pro duši a něčím, co se dá jednoznačně doporučit jako životabudič. Máloco je tak (u)krut(n)ě přesné jako tohle. Film je dokonalý jen zhruba ty "úvodní" dvě hodiny, konkrétně přesně do chvíle, než se objeví "malá holka". Následuje dvacet minut, kdy máte neodbytný pocit, že je něco strašně špatně, že po tom všem, co se stalo, by to prostě takhle být nemělo, a máte chuť to okamžitě vypnout a znechuceně vymazat z disku. Až najednou přichází závěr, který dá celému příběhu ten pravý boží rozměr, v té chvíli do sebe všechno zapadne, a člověk konečně pochopí, proč se to jmenuje Poslední pokušení Krista. -- Bůh je v nás, Ježíš jsme my. Nikdy to nebylo jinak.

Téměř osvícený schizoid se snaží o prozření skrze vlastní sebedestrukci a vychází mu to. Toť v kostce Klub Rváčů. Film, který budete chápat v různých etapách svého života různě. V patnácti vám bude připadat boží a cool, ale pravděpodobně ho ještě nebudete schopni docenit. Ve dvaceti pochopíte, že je v něm obsažena jakási nepopsatelná pravda, která ve vás podivným způsobem rezonuje, ale nedokážete ji z toho vylouhovat - jediné, co víte, že je to zatraceně důležitý. Když vám to o pár dalších let později konečně docvakne a pochopíte, že ten chlápek fakt nemá žádnou duševní chorobu, ale je to přesně naopak (nemocní jsou všichni ostatní), dáte si ho na seznam nejlepších filmů. Co bude dál je na vás. Jsou pouze a jen dvě možnosti: Buďto se postupně budete snažit zapomenout na to, co jste viděli a pochopili a časem začnete tuhle záležitost shazovat a označovat za "hovadinu" (čímž se budete bránit před dotykem reality) anebo nedovolíte realitě odejít a ona vám ukáže, že to, co se povedlo Jackovi, se může povést i vám. Výše uvedené platí samozřejmě pro ty z vás, kdo měli to štěstí a dostali se k Fight Clubu v dostatečně ranném věku, nezmrveni Systémem - i když, ono nikdy není pozdě na záchranu. Jo a o řemeslné stránce se nemá smysl zmiňovat - tohle je prostě Fincher at his best.

"Let the punishment fit the crime." alias Revolutionary Road redefined. Love her or hate her. Pro me je volba jasna.

Nejefektnější, nejluxusnější, a vůbec nejlépe zpracovaná kritika a zároveň obhajoba současné globální filozofie - tedy utilitarismu (názoru, že jediným kritériem je vyšší dobro nebo, chcete-li, všeobecný užitek). Nekompromisní sonda do duše jedince, společnosti, kultury, lidstva a archetypu moderního hrdiny. Příběh, který by se měl stát jednoznačně jedním ze základních kamenů mytologie jedenadvacátého století. V tomhle filmu je prostě všechno. Od masek a ohně až po násilí a sex. Dokonalý a bezchybný kosmický vtip. Vytvarný kinematografický epos. Absolutní povinnost pro každého obyvatele tohohle malého koutu Vesmíru.

A do hajzlu...

"Your ass looks great when you're 80." [--] Ethan Hawke konecne jako time traveler.

"It is a nice town, Harry. I’m glad I got to see it. I didn’t mean to be taking the piss out of it being a fairytale place. It is a fairytale place. It really is." - "It’s just a shame it’s in Belgium, really. But then you figure if it wasn’t in Belgium, if it was somewhere good, there’d be too many people coming to see it. It would spoil the whole thing." - "Well, I’m glad I got to see it before I died."